Postcovidový syndrom, dva roky bez hokeje. Sutter znovu zabojuje o NHL
Naposledy se do zápasové zbroje nasoukal 2. května roku 2021. Od té doby útočník Brandon Sutter absentuje. Člena nejslavnějšího rodinného klanu v NHL položil postcovidový syndrom. Imunitní systém majiteli osmi stovek utkání v nejlepší lize světa kompletně selhal. Sutter se však nevzdal, svůj boj vyhrál. Kariéru odmítl zabalit. Chce, ať ho děti vidí na ledě, ať si ho pamatují jako hokejistu. O šanci se porve v Edmontonu.
V březnu roku 2021 byl Brandon Sutter jedním z jedenadvaceti hokejistů Vancouveru, kteří se nakazili covidem. V té době ještě nebyla vakcína v Kanadě široce dostupná, takže očkovaný nebyl. Nemoc však prodělal bez výraznějších komplikací, ročník normálně dohrál.
Potíže přišly až v létě.
„Najednou se mi nezvykle zrychlilo bušení srdce. Začal jsem mít velké potíže s dýcháním. Jako by mi na hrudníku někdo seděl. Bylo to hrozné,“ popisuje Sutter. Stav byl vážný. Návrat k týmu Canucks? Vyloučený. Dělalo mu problém normálně fungovat, natož podstupovat dříve běžnou fyzickou zátěž.
Věřil, že se stav zlepší. Po Vánocích 2021 si nazul brusle, zkusil začít s pozvolným tréninkem. Jenže tělo mu vystavilo stopku. „Jen co jsem trochu zvýšil zátěž, zdravotní stav se zase rychle zhoršil. Bylo to strašně frustrující. Ze všeho nejhorší byla nejistota, kdy a zda vůbec se uzdravím. Dlouho se taky řešilo, co mi vlastně je. Trvalo věčnost, než doktoři přišli na to, proč mi je tak mizerně,“ vypráví pro kanadskou televizi Sportsnet.
Suttera potkal tzv. dlouhý covid, jinak též postcovidový syndrom. „Už to nemělo nic společného se samotným virem. Šlo o reakci mého organizmu na něj. A můj imunitní systém bohužel selhal. Je to ošemetná věc. Imunitním onemocněním se nevěnuje tolik doktorů. Taky proto všechno trvalo dlouho.“
V zámoří ceněný defenzivní útočník, který si jen během pětileté smlouvy s Canucks přišel takřka na 22 milionů dolarů, zeslábl a zhubl. „Hlavní oblastmi potíží byly žaludek a plíce. Měl jsem zažívací potíže, nemohl jsem pořádně dýchat. Občas jsem měl pocit, že se opravdu udusím. V té době jsem byl zoufalý, protože jsem vlastně nevěděl, co je příčinou a proč se mi to děje,“ vrací se.
„Když si zlomíte ruku, nohu nebo máte problémy s kolenem či ramenem, je to sice špatné, ale aspoň víte, na čem jste. Řeknete si: OK, takže mám šest, osm, deset týdnů na to, abych se dal do pořádku. Máte jasný plán. Tohle se ale strašně vleklo,“ povídá.
Brandon Sutter (34) v NHLsezony 14 |
Bývalý útočník Caroliny, Pittsburghu a Vancouveru se odjel léčit na kliniku do Calgary. Tam se setkal s dalšími lidmi, kteří měli podobné trable jako on. „Řekli mi, že je to vzácné, ale nejsem v tom sám. Bylo fajn moct si o tom popovídat, sdílet to s někým. Nikdo z mých spoluhráčů, přátel nebo rodiny naštěstí žádné podobné problémy neměl. Já si to ale vyžral.“
Z hráčů NHL potkala podobná diagnóza pouze kapitána Chicaga Jonathana Toewse, který vynechal jednu celou sezonu. Sutter přišel dokonce o sezony dvě. Hvězda Blackhawks Suttera sama oslovila, aby prodiskutovala své trable. „V té době jsem ještě úplně nerozuměl tomu, co mi říká. Popisoval mi svoje problémy. Pak se ale můj stav rovněž zhoršil a já si uvědomil, že tam byla spousta podobností.“
Sutter je členem rodinného klanu, který má v NHL velké jméno. Strýc Darryl odkoučoval v NHL skoro 1500 zápasů, má dva Stanley Cupy. Dva poháry, skoro 900 bodů a k tomu tři zlata z Canada Cupu má Brandonův otec Brent. Skvělé kariéry v NHL měli i další strýcové: Duane, Brian, Rich a Ron. Hokejem se živí taky čtyři jeho bratranci. Všichni nesou společné slavné příjmení Sutter.
Brandon má s manželkou Giselle tři děti. „Je jim šest, čtyři a nejmladší dcera má rok. Nemohli být se mnou na ledě, neměl jsem příležitost s nimi sdílet hokej, jak jsem si to vysnil. Já se jako dítě pořád poflakoval v šatně, běhal kolem táta. Chci svým dětem dopřát totéž. Chci, aby si mě pamatovaly jako hokejistu. Tohle mě žene v dřině za návratem do NHL,“ říká.
V posledních měsících už Sutter chodil na led s juniory v domovském Red Deeru. „Jsem schopný znovu cvičit, dělat každodenní věci. Trvalo to, ale postupně jsem se začal posouvat na úroveň, jakou potřebuji. Byla to dlouhá pauze, přes dva roky. Prokousal jsem se tím a teď vidím světlo na konci tunelu,“ dodává s nadějí v hlase.
Doufal, že mu některý z klubů NHL nabídne zkušební kontrakt. Dočkal se. Ozval se Edmonton. „Takový byl můj cíl. Potřebuju se sám ujistit, že to všechno zvládnu. Pokud poznám, že toho nejsem schopen, tak to zabalím. Chci ale udělat maximum. Uvidíme, co moje tělo dokáže.“
