Jiříček se zaučuje v NHL a myslí i na Prahu: Pokud mě osloví, jistě přijedu
Jednou hrál hodně, jindy míň, někdy vůbec. David Jiříček (20) má za sebou polovinu své první sezony v NHL. Už stihl dost. Získal dvě medaile na světových šampionátech, má předpoklady stát se hvězdou. Ale jako nováček nejlepší ligy se musí zaučit. „Mám zrovna těžký den. Musím do Clevelandu, poslali mě na farmu.“ hlásil během chatu s českými novináři. Mluvil o svém údělu, bratrově smůle na dvacítkách i mistrovství světa v Praze.
Jaké dojmy zatím máte z premiérové sezony?
„Moje první v NHL, lepší, rychlejší hokej. Snažím se. Každý den musím makat naplno, chci hrát co nejvíc zápasů a být co nejvíc prospěšný týmu.“
Před sezonou přišli dva zkušení obránci, Provorov a Severson. Věřil jste, že se prosadíte do týmu tak brzy, i když konkurence přibyla?
„Ano. Ale zároveň jsem věděl, kdo přišel, s jakými smlouvami a tak dál. Nevešel jsem se pak na soupisku pro zahajovací zápas, dva dny byl v Clevelandu. Pak se zranil ‚Z‘ - Zach Werenski. Povolali mě nahoru a od té doby jsem zůstal. Pořád je to těžké, bojuju. Tihle dva obránci jsou kvalitní, dost nám pomáhají. Myslím, že obrana, jakou máme, je velmi dobrá.“
Jak se vyrovnáváte s tím, že pokud jde o vaše vytížení, jednou hrajete hodně a jindy sledujete zápas z press boxu?
„Je to náročné na hlavu. Mám zrovna těžký den. Musím jet do Clevelandu, poslali mě na farmu, takže to není úplně dobré. Zůstanu dva zápasy na farmě, měl bych se vrátit na trip s Columbusem. Ale ani tak nic příjemného. Pár zápasů jsem hrál dost, někdy dvanáct, čtrnáct minut, což pro obránce není tak velká porce. Je těžké se pak dostat do zápasu. NHL je však nejlepší liga. Na šanci musím počkat a pak se jí chytit. Snažím se makat na tréninku a zase se vrátit.“
Na farmu vás poslali, abyste víc hrál?
„Columbus čekal další zápas, naposledy jsem se do sestavy dvakrát nevešel. V AHL se hraje vždycky v pátek a sobotu. V neděli mám odletět s Columbusem na desetidenní trip.“
Jak s vámi mluví trenéři? Nabádají k trpělivosti? Co vyžadují nejvíc, abyste zlepšoval?
„Gap. Držet se blíž protihráčům s pukem, zmenšovat ten prostor. Trenéři se se mnou baví, snažím se hrát co nejlíp, ale pořád tam jsou mezery, na NHL velké. Musím se zlepšit.“
Kdo ze soupeřů se vám nejhůř brání?
„Hrál jsem hodně proti Torontu. Takže Matthews, Marner, Nylander. Ti jsou dost znát, třeba na přesilovce. Zejména Matthews je silný na puku. Hlavně v obranném pásmu se těžko brání.“
Svazují vás trenéři, chtějí vás předělat, nebo se zaměřujete jen na některé prvky hry?
„Chci být ofenzivní obránce. Myslím, že s tím mě draftovali. Snažím se hrát pořád stejně a doufám, že mě nikdy nebudou chtít předělat. Vím, že dokážu hrát dopředu, produkovat nějaké body, pomoct týmu v přesilovkách. Čekám na šanci, až přijde. Chci se jí chytit a nepustit. Věřím, že mě ani nechtějí měnit. Poradí, chtějí, abych hrál, jak hraju. Ale chyby tam jsou a budou. Nic není dokonalé. Musím na nich pracovat.“
Na to, kolik Columbus dostal někdy gól, si v plus/minus počínáte docela slušně, co myslíte?
„Doufám, že jo a jsem za to rád. Můžete taky hrát jeden, dva zápasy a být minus deset. Myslím, že půlka sezony mi vyšla. V plus/minus určitě. I bodově jsem obstál a všech jsem dosáhl při hře pět na pět, což taky není lehké. Začátek nebyl špatný.“
Už jste se stačil sžít s týmem? Umějí vyslovit vaše příjmení?
„Jo. Říkají mi Jiri nebo Jiriček, což rozumím. Ze začátku mě oslovovali Džej (anglicky J), což nebylo úplně ono. V týmu máme partu mladších hráčů. Adam Fantilli, Cole Sillinger, Kent Johnson. Hodně rad mi dává Erik Gudbranson, obránce a nejstarší hráč týmu. Škoda, že tu není Jake Voráček. Zažil jsem ho dva týdny. Myslím, že by byla mnohem větší sranda.“
Zrovna Voráček byl z mladých nadšený. Kdy se to projeví na postavení v tabulce?
„Doufám, že co nejdřív. Ale my jsme pořád mladý tým, kluci kolem dvaceti let. Bude to nějaký čas trvat. Týmy, co jsou teď nejlepší, mají věkový průměr dvacet šest, dvacet sedm let. My jsme v NHL nejmladší. Musíme si počkat, až to přijde.“
Už jste se v Columbusu usadil nastálo?
„Mám tu byt. Tři minuty pěšky od zimáku, hala hned vedle zápasové, deset minut autem na letiště. Všechno je na jednom místě. Columbus není žádná metropole jako Boston, New York. Někdy trošku nuda, ale když se vrátíte z tripu, jste rádi, že máte svůj klid a pohodu v Columbusu“
V Columbusu vzniklo i několik fastfoodových řetězců. Navštěvujete je, nebo si odpíráte?
„Třeba McDonald´s mám rád. Když jsem v létě v Česku, dám si. Ne často. Ale tady nejsou fastfoody vůbec dobré. To podle mě nejedí ani bezdomovci.“
Na sítích problesklo, jakou jste měl radost z české dvacítky na mistrovství světa. Věřil jste?
„Právě, že moc ne. Viděl jsem dvě třetiny čtvrtfinále s Kanadou, třetí ne. Pak jsem nestačil koukat: ‚Fakt je porazili?‘ Smutný jsem byl jen za bráchu, protože se zranil. Ale třikrát za sebou jsme byli v semifinále. Dvacítce se daří, jen tak dál.“
Podobně jako bratr Adam jste se před dvěma lety zranil vy. Zvláštní shoda, že?
„Já na tom byl trošku líp. Mohl jsem se vrátit po dvou měsících a skoro bez zápasu odjel na mistrovství světa, kde jsme udělali bronz. Brácha má po sezoně. Já jsem se vrátil lepší, silnější, Doufám, že to i on vezme za správný konec a do kempu NHL půjde super připravený.“
V žebříčku Evropanů způsobilých pro letošní draft byl čtvrtý, stejně jako vy. Taky náhoda.
„Byl jsem čtvrtý, jo? Právě jsem si říkal, kolikátý jsem mohl být. Tak to je hezký, že jsme takhle na stejném místě. On to bude mít těžší, vypadl na půl sezony. Hráči, co jsou za ním, se ještě můžou ukázat. On už ne, což je nevýhoda. Ale je to, jak je. Určitě má potenciál jít v prvním kole, což doufám, že se povede. A vlastně si to užiju. Když jel se mnou na draft do Montrealu, měl jsem hodně mítinků, dva dny chodil jen po hotelích a bavil se s týmy. Brácha si užíval Montreal. Jsem rád, že se draft koná ve Vegas a že si to užiju pro změnu já.“
Columbus vypadá, že do play off nepostoupí. Do mistrovství světa v Praze zbývají čtyři měsíce. Nosíte ho v hlavě?
„Na sto procent. Pokud mě trenéři pozvou, určitě neodmítnu. Budu rád a přijedu.“
