Od roku 2019, kdy mezi největší hokejové legendy vstoupil Václav Nedomanský, český hokej dál čeká na dalšího krajana v Síni slávy. V Torontu od té chvíle byla uvedena celá řada osobností ze zámoří a dalších koutů světa. V pondělí se této obrovské pocty dočkal mimo jiné Jeremy Roenick. Někdejší obávaný střelec a tvrďák z USA si nakonec slavnostní ceremoniál ukradl pro sebe emotivním proslovem, ve kterém zavzpomínal na jedno z nejtěžších období života a na to, kdo mu dokázal pomoct z bryndy.
Zřejmě ještě v pondělí večer ani nikdo z organizátorů Hokejové síně slávy netušil, že to nejlepší si tentokrát nechali na konec. Z nových členů výjimečné společnosti, která se rozrostla například o legendy NHL Shea Webera či Pavla Dacjuka, přišel jako poslední za pultík Jeremy Roenick. Jeden z nejlepších amerických hokejistů v historii na sebe strhl veškerou pozornost už ve chvíli, kdy začal mluvit.
„Páni!“ vypálil s širokým úsměvem do přítomného davu, který dychtivě čekal, co řekne. „Jsem tak šťastný, nemůžu dostatečně poděkovat všem, kteří stáli za touto ctí. Jsem v rozpacích z toho, co mám říct, s čímž jsem vážně nikdy neměl problém,“ usmíval se pověstný showman, jenž se nikdy nebál vypustit z úst, co měl zrovna na srdci. „Dostat se přes tuto poslední hokejovou metu pro mě tolik znamená.“
Noví členové Hokejové síně slávyColin Campbell – bývalý hráč, trenér a funkcionář |
Nejsilnějším momentem z Roenickova proslovu byla bezpochyby část o závěru kariéry a přetěžkém létě roku 2007. Po sezoně strávené v barvách Phoenixu Coyotes o služby tehdy sedmatřicetiletého veterána, kterému scházely jen čtyři trefy k dosažení mety 500 gólů v NHL, nebyla zrovna velká sháňka.
Podle rodáka z Bostonu, který byl proslulý svojí tvrdou hrou, o něj vlastně nestál žádný klub. „Nikdo nevolal v lednu, ani v srpnu,“ soukal ze sebe Roenick a jen stěží se bránil dojetí a slzám. Přiznal, že při marném čekání na telefonáty upadl do těžké deprese, kterou se snažil zahnat alkoholem, což tehdy nelehce nesla i jeho rodina v Idahu.
„A pak zavolal můj anděl. Doug Wilson,“ vzpomínal legendární útočník na okamžik, kdy se z telefonu ozval hlas někdejšího spoluhráče a tehdejšího generálního manažera San Jose. Bývalý vynikající kanadský obránce, který byl Roenickovým prvním spolubydlícím v NHL, kamarádovi z USA nabídl, aby za ním přiletěl.
„Když jsem za ním dorazil, viděl na mé tváři zoufalství. Druhý den na golfu se mě zeptal, jestli nechci hrát za Sharks,“ vracel se viditelně silně dojatý Roenick k setkání s Wilsonem. „Řekl jsem: 'Sakra, to chci!' Souhlasil, měl ale tři podmínky: smlouvu za minimum, žádná média, dokud mě nepožádají, abych jim něco řekl, což bylo velice bolestivé, a zatřetí žádný alkohol!“
Majitel stříbrné medaile z olympiády v Salt Lake City 2002 před zaplněnou Hokejovou síní slávy odpřísáhl, že po vyslechnutí Wilsonových podmínek pivo, které zrovna pil, celé vylil na golfové hřiště.
„A o tři měsíce později jsem vstřelil svůj 500. gól,“ popotahoval nosem slzící Roenick, který sklidil velký potlesk. „Díky, Dougu Wilsone, za to, že jsi velký přítel a hlavně, že jsi mi byl přítelem ve chvíli, kdy jsem to nejvíc potřeboval. Nebyl bych tady nahoře, a teď nemyslím 'tady nahoře', kdyby nebylo tebe. Opravdu jsi mi zachránil život.“
Máš nějaké koule, kluku?
Vedle řady dalších díků někdejším parťákům, ale i omluv bývalým soupeřům oceněná ikona amerického hokeje, ostatně jako všichni přítomní během ceremoniálu, také vyjádřila smutek nad tragickým úmrtím bratrů Johnnyho a Matthewa Gaudreauových.
Srdceryvný proslov ovšem nebyl pouze plný dojetí. Borec s 1363 starty v nejlepší hokejové lize světa publikum také náramně pobavil několika historkami z mládí. Vytáhl i vtipnou vzpomínku na první setkání s legendárním koučem Mikem Keenanem, pod kterým začínal v Chicagu. Roenick, který byl první volbou Blackhawks při draftu NHL v roce 1988, se podle svých slov s trenérským velikánem potkal ještě před draftováním. Byl jím osloven v jedné restauraci… u pisoárů.
„Máš nějaké koule, kluku?“ dušoval se Roenick, že se ho Keenan na tohle zeptal. „Dost velké na to, abych za vás hrál,“ měl odpovědět. „Díky bohu, že se nepodíval přes dělící stěnu. Jinak bych ten rok nemusel být jejich první volbou,“ rozesmál posluchače osminásobný účastník Utkání hvězd NHL.
Nejen Keenanovi vděčí za to, co během takřka dvaceti let strávených v NHL dokázal. Na závěr slavnostního proslovu Roenick věnoval velký dík dětem a manželce Tracy, která si nemohla nechat ujít manželův velký moment. Chytla se za srdce, když ji její čtyřiapadesátiletý muž označil za pravou Síň slávy své rodiny.
Více jak patnáct let od konce profesionální kariéry Roenick už ani nečekal, že by tato velká pocta měla někdy přijít. Když už se ale přeci jen dočkal a stal se novým členem Hokejové síně slávy, byl dojatý ze způsobu, jakým mohl tuto kapitolu svého života ukončit. „Nemohu být pokornější ani vděčnější,“ loučil se s díky s tleskajícími diváky.
Jeremy Roenick(USA) Narozen: 17. ledna 1970 (54 let) v Bostonu Profese: bývalý hokejový útočník NHL: 1363 zápasů, 1216 bodů (513+703) Kariéra: Hull/QMJHL (1988-89), Chicago/NHL (1989-96), Kolín nad Rýnem/Něm. (1994-95), Phoenix/NHL (1996-01, 2006-07), Philadelphia/NHL (2001-04), Los Angeles/NHL (2005-06), San Jose/NHL (2007-09) Úspěch: stříbro ze ZOH 2002, čtvrtý nejlepší střelec v historii amerického hokeje Osobní ocenění: All-Star tým Canada Cupu 1992, 8x účastník Utkání hvězd NHL, člen Hokejové síně slávy USA, člen Hokejové síně slávy |
