Pohár přivezu v srpnu, hlásí Hudler

Nádhera, paráda,“ jsou teď nejčastější slova, která používá. „Ten pohár má neskutečnou sílu, na lidi, na všechny. A samozřejmě taky na mě,“ říká Jiří Hudler, čtyřiadvacetiletý útočník.

V pondělí sezona v Detroitu definitivně skončila. Hráči se sbalili, rozloučili se s Dominikem Haškem a vydali se na cestu. Zatímco dvojice Nicklas Lidström a Chris Osgood sedala do letadla směrem do Los Angeles, aby stihla úterní hollywoodskou show Jaye Lena, Hudler spěchal na let za oceán.

A už ve středu ráno přistál doma v Česku. "Poslední týden jsem toho moc nenaspal, ale stálo to za to," usmíval se Hudler na tiskové konferenci po příletu do Prahy.

Sezona skončila úchvatně. Prozraďte, jak vypadaly oslavy?
„Byly neuvěřitelné! (nadšeně) Říkali, že na páteční parádu ve městě přišlo milion pět set padesát tisíc lidí. Sám si asi dokážete představit, jaké to bylo. No, nemělo to chybu. Když jsem viděl tu atmosféru a radost, pochopil jsem, proč tady hokej milují a proč chtějí pořád vyhrávat.“

Program byl jistě hodně náročný. Pamatujete si každou vteřin
„Pamatuju si úplně všechno (směje se). Na ty lidi nezapomenu, užili jsme si to s klukama parádně. Takovou trofej nevyhráváte pořád a to si právě uvědomíte až ve chvíli, kdy si na ni sáhnete.“

První party začala hned po návratu z Pittsburghu přímo na letišti v hangáru. Je to pravda?
„Přesně. Dovezl se tam Stanley Cup, přichystalo se jídlo, pití a už se jen čekalo na letadla. Nejdřív jsme dorazili my, potom přiletěly rodiny. Já čekal hlavně na tátu a kamaráda. Ale až se mě někdo za pár let zeptá, co na mě zapůsobilo nejvíc, řeknu rovnou, že až ta paráda ve městě. Jezdili jsme autem, vystoupili na pódium a všude plno lidí. To bylo něco!“

Vidíte a já myslel, že vás ohromila spíš soukromá akce u majitele klubu Mika Ilitche.
„Jó, mělo to něco do sebe. Uspořádal nám takovou garden party. Ale nechtěl bych mluvit jen o jednom zážitku, o tom to ani nebylo. Celé oslavy se povedly. Od poslední sekundy na ledě v Pittsburghu až do konce. Na to nemůžu v životě zapomenout.“

Kolik jste toho během čtyř dnů vlastně naspal?
„Ani nevím, kdy jsem šel poprvé spát. Jsem přece sportovec, takže něco vydržím, ne? (směje se) Řekl bych, že jsem spal docela dost. Tedy aspoň myslím.“

A jaký byl nápoj šampionů? Jen šampaňské?
„Kdepak, úplně všechno. Do poháru se lilo nejen šampaňské, ale i pivo. A pak jsme to z něj pili.“ (směje se)

Také se vám podařilo Stanley Cup poničit v Cheliosově baru. Co se stalo?
„Nebyl jsem u toho. Prý spadl, ale hned ho opravili. Šlo jen o nehodu a ani nevím, jestli to byla pravda.“

Bodyguardi z vás asi byli mírně nervózní, co říkáte?
„Naopak, v klidu. Oba jsou to výborní kluci, kteří toho už viděli hodně. Bavil jsem se s nimi a oni mi vyprávěli své zážitky. A taky říkali, že ty čtyři dny v Detroitu byly neuvěřitelné.“

Proběhla na úplný závěr tradiční snídaně nejvytrvalejších?
„Samozřejmě. Zašli jsme v sobotu s klukama na snídani do Conney Island. Dali jsme si vajíčka a jalapeňos, což jsou takové pálivé mexické papričky.“

Kdo slavil nejvíc? Tipoval bych na Dallase Draka, který vyhrál první Stanley Cup ve svých devětatřiceti letech.
„Řekl bych, že to prožívali všichni. Neviděl jsem žádný rozdíl, tak to bylo spontánní. Je však pravda, že Dallas čekal hrozně dlouho. A to je na tom super, když vidíte staršího borce, který to hraje celý život a teprve teď to vyhrál poprvé. Bylo to až dojemný, když mu na ledě dával pohár Nick (Lidström) hned jako druhému. A samozřejmě Hašan to taky prožíval.“

Asi už tušil, že je to jeho poslední show, ne?
„Vidíte a já si myslel, že s námi nebyl naposledy. Věřil jsem, že bude pokračovat. Když o tom tak přemýšlím, tak to bylo vlastně i trochu smutný.“

Na co se teď víc těšíte, na návštěvu v Bílém domě u amerického prezidenta, nebo až přivezete pohár do Česka?
„Těžká otázka. Já nevím… Ale asi víc na to, že přijede pohár do Čech. Až se o něj se všemi podělím.“

Už jste si zjišťoval u Švédů, kterých je v týmu hned sedm, kdy byste mohl přijít na řadu?
„Já myslím, že na začátku srpna. A ukážu ho určitě v Olomouci a ve Vsetíně.“