Tak tohle snad v NHL ještě nezažil. Od trenéra se dozvěděl, ať si sedne na střídačku a na zápas se jen dívá. Tomáš Kaberle skřípal zubama, ale musel poslechnout.
„Uvítal bych, kdyby se zachoval jinak,“ vzpomíná elitní bek Toronta v rozhovoru pro Sport na tři týdny starou příhodu z duelu s Phoenixem.
Slavní Maple Leafs začali opět prohrávat boj o play off, které se v tradiční hokejové baště hrálo naposledy před čtyřmi lety. Kouč Wilson chtěl týmu ukázat, že ani Kaberle není nedotknutelný. „Ale já nejsem dvacetiletej kluk,“ připomíná česká defenzivní jednička NHL, že se mu ten krok nelíbil.
| KABERLEHO SEZONA |
| Zápasy 32 Body 23 (2+21) Pořadí v týmu 4. Plus/mínus -4 Trestné minuty 6 Průměrný čas na ledě 23:45 CELKEM V NHL Zápasy 713 Body 425 (71+354) Plus/minus +47 |
Ale dnes už je to jen stará příhoda, byť i sám Tomášův otec tvrdí, že letos to není ten Kaberle jako dřív. Toronto však v posledních dnech procitá v nebezpečný tým, z pěti posledních utkání čtyřikrát vyhrálo. Kaberle v noci na včerejšek sehrál možná nejpovedenější partii sezony, k výhře v Pittsburghu 7:3 přispěl přípravou tří gólů. A dál odolává nekonečným spekulacím médií, že bude co nevidět vyměněn jinam. „Mně se z Toronta nechce,“ netají Kaberle svoje přání.
Torontu se nyní daří, ale stále má co napravovat. Minulé výsledky a i sezony. Stále zůstáváte pod čarou postupu do play off. Není pro vás v poslední době hokej víc prací než zábavou?
„Mě hokej nikdy nepřestal bavit a pro mě to víc než práce bude vždycky koníček. A určitě až do doby, než skončím s hokejem. A k těm našim výsledkům… Máme prostě mladý mančaft a kolikrát je to těžký. Chtěli bychom samozřejmě vyhrávat víc a když se to nedaří, není jednoduchý se s tím vyrovnávat. Hlavně s tlakem torontských novinářů a vůbec lidí okolo hokeje.“
Čili hokej vám nekazí náladu?
„Chuť do hokeje mám pořád stejnou, to je důležitý. A podstatný. Z pěti posledních zápasů jsme čtyřikrát vyhráli, tak pevně věřím, že to takhle půjde dál.“
Pevně věříte, nebo spíš doufáte? O co se můžete opřít v týmu Maple Leafs?
„Jak říkám, je to těžký, protože jsme nezkušený mančaft, spousta mladých kluků dostává hodně prostoru. Kouč totiž stabilně nasazuje čtyři lajny, chce od každého zjistit, co dokáže a pak některá utkání nevyjdou. Co je naším plusem, dokážeme hrát rychlý hokej. Když nám to vychází, umíme být hodně nebezpečný. Ale chce to opakovat častěji.“
Prohráváte tedy i díky menším zkušenostem hráčů?
„Častokrát se ten rozdíl ukazuje. Navíc, sezona je dlouhá a právě zkušenosti budou rozhodovat. Ale my rozhodně nic nebalíme, na play off nám scházejí čtyři body. Pár lidí možná tak malou ztrátu ani nečekalo. Já vždycky doufám, že play off uděláme. Pokud se zlepšíme, budeme mít šanci dostat se tam.“
Čeští obránci Tomáš Kaberle (uprostřed) a Pavel Kubina (vpravo) se radují v dresu Toronta. • Foto ČTK/AP
Přece jen, nechybí vám pro vlastní uspokojení pořádný úspěch s Torontem? Čtyři poslední roky jste v play off absentoval…
„Určitě není snadný být tu desátou sezonu a… (nedořekne) Bylo by zkrátka hezký najet na trochu jinou šňůru. Nikdo nemůže tvrdit, že příští rok nemůžeme mít skvělou sezonu. Já hlavně doufám, že v Torontu ještě nějaký pátek zůstanu a dostanu k tomu prostor. Faktem je, že ze dne na den se to neotočí. Uvidíme, jak to dopadne, ve vzduchu jsou pořád nějaké spekulace. Kdo v týmu zůstane, kdo ne. Ale to těžko z nás může někdo kontrolovat. Já si můžu maximálně ohlídat svůj výkon na ledě a co se upeče ve vedení, to není moje věc.“
Do klubu nedávno nastoupil nedávn nový generální manažer. Brian m Burke dokázal vystavět šlapající mašinu v Anaheimu, může se mu to brzy povést i v Torontu?
„To se teprve pozná. Do konce sezony určitě přijdou změny. Snad k lepšímu. Vím, že má v plánu udělat z Toronta tým budoucnosti, okamžitý a razantní obrat k lepšímu se asi nepovede hned. Ale postupně by to mohlo jít. A jestli toho procesu budu součástí,nebo ne, to už je jiná věc.“
A vy byste změnu adresy nepřivítal? Deset let na jednom místě je skutečně dlouhá doba. Zasloužil byste si lepší mužstvo, nebo ne?
„Ono to je složitý... Toronto beru jako svůj druhý domov, zvyknul jsem si tady a těžko by se mi odsud odcházelo. Však víte, jaký jsem. Nerad měním týmy, stěhování nemusím. I kdyby mi nabízeli tým s větší šanci na Stanley Cup, radši bych zůstal v Torontu.“
A jak myslíte, že se v klubu rozhodnou? Nemusíme asi opakovat, že jste každým rokem předmětem debat o výměně. Jste jeden z mála dobře obchodovatelných hráčů Maple Leafs.
„Z mého pohledu je to prostý. Buď vedení chce, abych zůstal a nechá si mě, nebo usoudí, že se beze mě obejde a pustí mě jinam. Časem se to určitě nějak vyvine.“
Tušíte, co s vámi bossové zamýšlejí?
„Nechám se překvapit. A kdyby to dopadlo přestupem, sbalím se a půjdu jinam. Nic jiného mi ani nezbyde. Budu to muset respektovat a hrát na sto procent pro někoho jiného.“
Torontská média vás rok co rok posílají do různých klubů, jedna informace střídá druhou. Co myslíte, mají dobré informace o myšlenkových pochodech vedení, nebo vyloženě hádají?
„Vím jen to, že trejd může přijít každým dnem. To je hokej, to je NHL. Nikdo vám nezaručí, že zůstanete po celou dobu kariéry v jednom týmu. Já vlastně s vedením nekomunikuju, dostávám informace jedině od svého agenta, jinak se s lidmi z vedení o možnosti výměny nebavím. Tak to tady chodí. Šéfové se s vámi baví, jedině když přijdete jako nový hráč."
| OČIMA OTCE |
|
„V některých posledních zápasech, které jsem viděl, se mi zdálo, že to není úplně ten Tomáš tak, jak ho znám. Je to podle mě vlivem psychické nepohody. Myslím, že po deseti letech by mu prospěla změna. Hlavně proto, jak vidím současnou situaci. Trenér a nově příchozí manažer totiž deklarují, že budou budovat tým v kanadskoamerickém stylu. A Tomáš je hráč spíš pro evropský styl.“ FRANTIŠEK KABERLE st. Mistr světa 1976 a 1977 |
Jaké to je nastupovat do zápasů s vědomím, že vám neustále hrozí zpráva, kterou byste tuze nerad slyšel? Jde se od těch možností oprostit a hrát svůj hokej?
„Nemám s tím problém. Po deseti sezonách v NHL a posledních letech neustálých spekulací si na to zvyknete. Netvrdím, že bych ty představy nenosil v hlavě, ale já se s tím vyrovnal už dávno.“
Čili můžete být maximálně spokojený s tím, co předvádíte na ledě?
„Momentálně hraju takový svůj průměr. Nijak zásadně se neměním, dál předvádím to, co umím. Snažím se ukazovat přednosti a tak by to měl dělat každý. Nevím, co na to jiného říct. Hodnocení nechávám spíš na novinářích a trenérovi.“
Ptám se i proto, že zmíním vyjádření vašeho táty. Ten tvrdí, že to letos nejste vy. Že už vás vídával v lepší herní pohodě. Co na to říkáte?
„Má pravdu, v některých zápasech jsem to určitě nebyl já. Sezona je dlouhá, člověk nemůže hrát po celou dobu to, co by si představoval. S tím se prostě musíte poprat.“
Jako s tím, když vás onehdy nechal kouč Ron Wilson při zápase sedět? Nejen pro vás to musel být velký šok, nebo ne?
„Bylo to pro mě překvapení, to je jasný. Určitě bych uvítal, kdyby se zachoval jinak. Mohl si mě vzít stranou, pozvat k sobě a tam jsme se mohli o mé hře pobavit. Nejsem dvacetiletej kluk, aby... Být mimo hru celou třetinu pro mě nebylo snadný. Ale každý trenér má jiný přístup a metody, kterými chce týmu ukázat svůj pohled na věc. A takhle to udělal náš trenér. S tím se musím sžít a nemyslet na to.“
S vaším postavením v týmu to pro vás musela být degradace, ne?
„Určitě. Jak říkám, mohl to řešit jinak. Ale už jsem to hodil za hlavu. Stalo se. Uvidíme, co bude dál.“
Dohrávali jste spolu později tuhle příhodu?
„Ne. Já to neřešil. Nechtěl jsem, aby z toho vznikl větší problém. Takový já nejsem. Proto jsem to nechal být.“
Čím jste si pak zvedl náladu? Dokážete to snadno po takové příhodě?
„Samozřejmě. Svůj život netrávíte jenom na ledě. S manželkou se rádi zajedeme podívat někam na výlet, nebo si pustíme dobrej film. Hokej je sice důležitá věc, ale není to pro mě všechno. Pro mě je podstatný, že jsem zdravej.“
Pokud si v Torontu někam vyrazíte, moc klidu si asi neužijete, ne?
„Toronto je samozřejmě velké hokejové město, a pokud narazíte na fanouška, častokrát se stane, že vás zastaví a zeptá se na pár věcí. Mně to vůbec nevadí, naopak si myslím, že je to fajn. Lidi o vás a o váš klub projevují zájem. Je to mnohem lepší než hrát ve městě, kde by o vás nikdo ani nezavadil, protože mu hokej nic neříká. Já mám tohle rád. Dám podpis, popovídám si s lidma. Rád dělám i charitu.“
Ve čtvrtečním zápase s Bostonem proti vám zazářil David Krejčí, nová kometa českého hokeje v NHL. Jak na vás zatím působí hra krajanů v nové éře po Jágrovi a Haškovi?
„Tak z toho mám velkou radost. Hodně našich kluků se výborně prosazuje. Patrik Eliáš je velká stálice, ale spousta mladých kluků o sobě dává pořádně vědět. A to je pro budoucnost našeho hokeje super.“
