Fryčer: All Star Game? Pocta a zážitek

Tak byl rozrušený, když v roce 1985 jako první český hokejista v historii vyjížděl na led při zahajovacím ceremoniálu All Star Game NHL.

„Bylo to něco úžasného,“ vzpomíná devětačtyřicetiletý Fryčer, bývalý útočník Vítkovic, Quebeku, Toronta, Detroitu a Edmontonu. „Když jsem měl jít na led, tak jsem ani nebyl schopný polykat, po celém těle husí kůže… Prostě nepopsatelný pocit.

ČTĚTE TAKÉ:
Utkání hvězd: show bez Crosbyho! >>
Vzali Jágrovi rekord kvůli podvodu? >>

Než dojedete na modrou čáru, tak se vám hlavou honí tisíce věcí. A před očima proletí celá kariéra. Jasně, když už tam jedete popáté pošesté jako Gretzky, tak se jen usmějete na diváky. Ale když jedete poprvé, tak to s vámi opravdu zamává.“

Do zámoří jste utekl v roce 1981. O čtyři roky později už jste byl nominován k Utkání hvězd NHL. To jste si tedy rychle stihnul udělat jméno.
„Začínal jsem v Quebeku vedle bratrů Šťastných a ti mi v začátcích ohromně pomohli. A v Torontu jsem pak strávil nejlepší léta kariéry. Za čtyři roky jsem si tam po takovém počátečním oťukávání nějaké jméno udělal. V roce 1985 jsem v Torontu vedl bodování, které jsem pak i vyhrál. Ale já to ani nebral, že jsem první Čech. Pořád jsem počítal Petera Šťastného, který hrál All Star Game už v roce, kdy já do zámoří utíkal. Byli jsme Čechoslováci.“

I tak to musela být ohromná pocta, ne?
„Řeknu to takhle: S Vítkovicemi jsem v roce 81 vyhrál titul, byl jsem na olympiádě, mám stříbrnou medaili z mistrovství světa, vyhrál jsem bodování v Torontu… Ale All Star Game byl pro mě největší zážitek, největší ocenění a největší individuální pocta, jaké se mi v hokeji vůbec kdy dostalo. A taky si toho nejvíc cením.“

Čím stavíte Utkání hvězd tak vysoko?
„Především ohromnou konkurencí, jaká tehdy v NHL panovala. Byla pro mě velká pocta, že jsem za čtyři roky přesvědčil odborníky a novináře, že mezi tuhle smetánku patřím.“

Navíc cizinci to neměli za vašich časů v zámoří nejjednodušší, je to tak?
„Určitě. Byla jiná doba, první dva tři roky v NHL to v každém zápase byla vysloveně honba na cizince. Kanaďané byli naštvaní, že jim bereme práci. Prosadit se v tak silné konkurenci, to fakt nebylo jednoduché.“

Překvapila vás nominace mezi hvězdy NHL?
„Upřímně říkám, byl to pro mě šok! Když za mnou přišli trenér a majitel, že jsem nominovaný a jedu na All Star Game, tak to byl opravdu šok.“

Co to s vámi v první okamžik udělalo?
„Říkali mi to u oběda před zápasem ve Washingtonu. Vím, že jsem pak z rozrušení ani nebyl schopen jídlo dojíst. Najednou se mi v hlavě honila spousta myšlenek, co jsem vlastně dokázal.“

Komu jste se s tím svěřil jako prvnímu?
„Mobily a internet nebyly, rodičům v Německu jsem to stačil říct, myslím, až po tom zápase. Ale jako první jsem volal jim. Táta byl ohromně dojatý, nadšený. Z velké části to byla jeho zásluha, dodnes jsem mu za všechno vděčný.“

Byl jste v první pětce?
„Ne, ne, tam byla ohromná konkurence. Já byl v družstvu Gretzkého, kde hráli Glenn Anderson, Marcel Dionne, Jari Kurri, Dale Hawerchuk, Kevin Lowe, Paul Coffey nebo Al MacInnis. Jen Edmonton tam měl půlku mužstva, já byl z Toronta jediný. A ve druhém týmu byl třeba Michel Goulet nebo mladý Mario Lemieux.“

Co jste si schoval na památku?
„Nějaké články, kovbojský klobouk, který každý před zápasem vyfasoval. Mám dres, pamětní medaili a schoval jsem si i puk, se kterým jsem v tom zápase dal gól.“

To se také nepodaří každému, skórovat hned při premiéře.
„A ještě jsem k tomu dal dvě tyčky… Jak říkám, neskutečný zážitek.“

Mělo to nějaký ohlas i doma?
„Myslím, že vůbec. V Německu rodiče něco ve sportovních časopisech našli, ale u nás nevím o jediné řádce. Ti, co utekli, byli mrtví. Byla jiná doba. Žádný internet a každý den v novinách tři stránky o NHL. Možná u piva mezi lidma o tom nějaké slovo padlo, ale oficiálně přes noviny určitě ne. Alespoň o tom nic nevím.“

Měli jste při All Star Game v roce 1985 dovednostní soutěže?
„Ne, nevzpomínám si, že by tam něco takového bylo. Jen nějaké večeře, proslovy… Všichni jsme museli nazpívat nějakou písničku pro Afriku a natočit reklamu pro Disneyland. Jako, že to je to pravé místo, kam vyrazit na dovolenou.“ (usmívá se)

Zpěv jste si užil?
„My tam byli jen takový chór za profesionálním zpěvákem. A já jen stínoval, protože mám obavu zpívat i ve sprše. Myslím, že nás tam bylo víc, kteří jsme jen tak otvírali pusu.“

Pokud by už tehdy dovednostní soutěže byly, na jaké byste si troufnul?
„Určitě rychlost a nájezdy. V tom bych si věřil, na tom bych si zgustnul.“