Hamrlík: Zranění Langa? Nespravedlivé!

On sám je naopak na vrcholu spokojenosti.

Langovo vážné zranění Achillovy šlachy, to je nyní v Montrealu téma číslo jedna. Canadiens, kteří slaví sto let existence klubu, přišli v důležité chvíli o elitního útočníka. „Je to nespravedlivé,“ povzdechne si Hamrlík.

„Lanýž měl super sezonu. Prakticky v každém zápase byl náš nejlepší hráč. Bude hodně chybět,“ nepochybuje zkušený zadák, jenž v nedělní vítězné bitvě s Pittsburghem zazářil pohotovým gólem, navrch přidal asistencí a byl vyhlášen první hvězdou večera. S ročním platem 5,5 milionu dolarů se od něj ostatně podobné kousky čekají.

Proti Penguins jste prožil nejpovedenější večer v ročníku, je to tak?
„Někdy se to tak podaří… Na co jsem sáhl, to mi v tom utkání docela vycházelo. Měl jsem i štěstí. Předtím jsme vyhráli snad dva ze sedmi zápasů. A já jsem furt končil v minus bodech. S Pittsburghem jsem měl bilanci plus čtyři. Trošku se to obrátilo. Dařilo se všem. Konečně jsme hráli tak, jak máme. Zodpovědně jsme bránili a vypracovávali si šance.“

Po sérii neúspěchů prý bylo v klubu dusno. Je to tak?
„Jasně. Probíhaly různé schůze, řešilo se to. Tady je to tak, že když se třikrát čtyřikrát prohraje, je z toho cirkus. V Montrealu se dělá hokej na sto procent. Všichni by chtěli, aby se vyhrával každý zápas. Ale to nejde.“

Zatím jste se trefil třikrát. To je na vaše poměry dost málo, ne?
„Doufám, že už to tam začne padat. Ale já se soustředím hlavně na obranu. Na přesilovky chodím až s druhou pětkou anebo vůbec. Spíš mě využívají na oslabení. V NHL se těžko dělají body při hře pět na pět. Ale nestěžuju si. Po Markovovi jsem druhý nejvytíženější bek týmu. Hraju pokaždé dvaadvacet až čtyřiadvacet minut. A čím jsem starší, tím víc to beru jinak. Když máte v NHL odehráno přes 1100 zápasů, už není tolik síly hnát se dopředu. Změnil jsem priority a myšlení. Dnes jsem hlavně rád, že jsem zdravý a můžu pomoct mužstvu i jinak než góly.“

Bratr Martin, obránce RI Okna Zlín, vás v této sezoně gólově válcuje...
„Bráchovi se fakt daří, sleduju to. Má dobrou sezonu. Taky si v létě hodně máknul. Přeju mu, ať se Zlínem dojde co nejdál v play off .“

V létě si máknul jistě i Robert Lang, který do svého zranění v osmatřiceti letech v Montrealu zářil. Nepřekvapil vás? Mnozí už jej odepsali...
„Já jsem proti němu nastupoval, takže jsem věděl, že je pořád dobrý. A po přestupu to jen potvrdil. Střílel góly a navíc i bránil. Teď ho bohužel čeká dlouhá rehabilitace. Podstatné je, aby se uzdravil. V jeho věku bude těžké se vracet. Ale Lanýž je zkušený borec. Podle mě může ještě dva tři roky na této úrovni hrát. Fyzicky je na tom výborně. S mladýma stíhá bruslit. V Montrealu si Roberta hodně váží, mají ho rádi. I když hrál v zápase patnáct minut, byl nejlepší. Je nespravedlivé, že se takové zranění stalo právě jemu.“

Jaké máte zprávy o jeho zdravotním stavu?
„V neděli odpoledne se zranil a hned večer podstoupil operaci. Z nemocnice ho pak odvezl domů agent Petr Svoboda. Před chvílí jsem s Lanýžem mluvil. Říkal, že toho v noci moc nenaspí. Tak to dohání přes den. Musím ho jít pozdravit. Nějakou prognózu vám neřeknu. Netuším, kdy se vrátí na led. Jen doufám, že by to mohlo být ještě během letošního play off . Pokud se do něj dostaneme.“

Daleko hůře než Langovi se v této sezoně daří třetímu Čechovi Tomáši Plekancovi. Dost se tím trápí, že?
„Pleky má docela smůlu. Loni měl skvělý rok a teď je pod tlakem. Myslím, že si ho moc připouští. My hrajeme hodně týmově, trenér navíc lajny různě míchá. Pro útočníky není lehké se prosadit. V obraně tolik nepoznáte, když máte vedle sebe pořád někoho jiného. Ale v útoku musíte být sehraní. Kouč teď dal znovu k sobě Tomáše, Kosticyna a Kovaljova. V minulé sezoně jim to spolu šlo. Tak věřím, že na ty výkony navážou. V posledním utkání hráli velice dobře, zařídili klíčový gól.“

Snažíte se krajana psychicky podpořit?
„Tomáš je furt mladý, všechno má před sebou. Ten tlak by měl ze sebe setřást a hrát svoji hru. Pamatuji se, jak jsem tyhle věci prožíval dřív já. Moc jsem si všechno bral a babral se v tom. Teď už vím, jak se ke kritice postavit. Už to pro mě není problém. Pro naše mladé útočníky to je ale těžké. Nedávno se psalo, že by měl být Pleky součástí výměny do Tampy za Lecavaliera. Byl z toho hotový. S Lanýžem jsme mu ze srandy říkali, ať je v klidu. Že si jen sbalí svých šest báglů a bude na Floridě. Pamatuji se, jak mě vzalo mé první stěhování z Tampy do Edmontonu.“

Vy jste tentokrát neměl obavy ze změny dresu?
„Doufám, že mě nevymění. Vybral jsem si šest týmů za Západní a šest z Východní konference, do kterých můžu v případě výměny jít. Tak to mám i ve smlouvě. Chci ale v Montrealu zůstat co nejdéle a užít si tu parádní atmosféru. Hrát hokej v Kanadě je daleko lepší než v Americe. Já říkám jedno: Montreal je nejlepší a zároveň nejtěžší místo na hokej. Všechno to dělají novináři a tradice. Místní lidé jsou namlsaní úspěchy z minulosti. Jenže hokej se za ta léta změnil.“

V rámci oslav sto let existence klubu by to ale nějaký úspěch chtělo, ne?
„Všichni to výročí sledují, je to obrovská věc. Každý měsíc nastupujeme v retro dresech. Vystřídáme všechny, ve kterých kdy Montreal hrál. Místní to hrozně prožívají. Mně se ty staré dresy docela líbí. Naposledy jsme měli pruhované. Známí z Česka mi pak psali, co jsme to na sobě měli za pyžama (směje se). Tým na vítězství ve Stanley Cupu máme. Ale trápí nás spousta zraněných. Manažer Bob Gainey ví, co je potřeba udělat. Čekám, že sem ještě nějakého dobrého hráče dotáhne. Je dost rozumný na to, aby udělal vše, co je potřeba.“

Poslyšte, vy jste zatím ve Stanley Cupu žádnou díru do světa neudělal, co s tím?
(usmívá se) „Ani mi nemluvte. Já mám na tohle hroznou smůlu. Nejdál jsem byl za ty roky ve druhém kole. To je zoufalství. Když jsme postoupili s Edmontonem, chytli jsme Dallas. A ten nás přehrál. Loni v Montrealu jsme prohráli s Philadelphií. A když jsme měli silný tým v Calgary, vždycky jsme chytli skvělý Detroit anebo Anaheim. Snad se to letos konečně zlomí.“

V NHL začala zářit nová česká kometa - útočník David Krejčí. Jak na vás zapůsobil?
„To je hráč, který je dlouho na ledě neviditelný. Ale vždycky se dostane k nějaké šanci. Najde si místo a zakončuje. Hraje skvěle. Stejně jako celý Boston. Ten tým je fakt silný. Jinak se hodně daří taky Patriku Eliášovi a Martinu Havlátovi.“

Jak se vám žije v Montrealu?
„Mně se to město vždycky líbilo. Už od roku 1992, kdy jsem tady byl draftovaný. Montreal jsem si hned oblíbil. Je to město trošku evropského stylu. Připomíná mi Zlín. Nikdy st jsem neuvažoval o tom, že zůstanu js v cizině. V zámoří hraju hokej, nu za který mě platí. Mám skvělý život. Ale každé léto se vracím do ži Česka. Tam jsem doma. V zámoří Če žádné zázemí nemám. V Montrealu jsem si akorát koupil byt. Francouzsky jsem se zatím nenaučil. Kluci tam mezi sebou v kabině mluví. Ale nerozumím ničemu. Je to těžký jazyk.“

Nevadí vám ani krutá zima, která letos v Kanadě udeřila?
„Je fakt, že je pěkná kosa. Až minus dvacet stupňů. Taky hodně sněží. Ale na takové počasí jsem zvyklý z Calgary a z Edmontonu. Tam byly podmínky podobné. Je jasné, že nejlíp se mi žilo na Floridě, kde jsem hrál za Tampu. Na druhou stranu mi hokejově strašně moc pomohla výměna z Tampy do Edmontonu. Tam jsem dostal víc šancí.“

V létě jste plnil stránky společenských časopisů románky s modelkami a misskami. Můžu se zeptat, s kým v Kanadě žijete?
(smích) „Tak to si nechám pro sebe. Děláme rozhovor do Sportu, ne?“