Neuvirth: Ovečkin je docela dřevák

„Plno lidí čekalo, jestli na to budu mít. Přiznávám, že jsem byl hodně nervózní,“ říká v rozhovoru pro Sport český talent.

V říjnu neměl pořádně kde hrát. Capitals Neuvirtha šoupli až na druhou farmu do ECHL. Tak chtěl pryč. Dokonce se vrátil, aby posílil Třinec. Ten na poslední chvíli z dohody couvl…

Potom juniorskému reprezentantovi po Vánocích řekli, že jede dělat na jeden zápas dvojku do Hershey v AHL. A od té doby se níž už neukázal, všechno najednou šlo správným směrem.

V sobotu poprvé nastoupil za Capitals, vychytal vítězství 5:1 nad Lightning a vyhlásili ho třetí hvězdou večera. „Ale tak nervózní jako před tím, jsem opravdu ještě v životě nebyl,“ přiznal jedenáctý český brankář v NHL.

Vy a nervózní? Nevěřím.
„Fakt. Odpoledne před zápasy normálně spím, ale tentokrát jsem nemohl usnout ani na minutu. Furt jsem přemýšlel, jaký ten zápas bude. Ještěže to nakonec vyšlo a mám premiéru za sebou. Jsem nesmírně šťastnej.

Čeští brankáři v NHL

Dominik HAŠEK (Chicago, Buffalo, Ottawa, Detroit) Tomáš VOKOUN (Montreal, Nashville, Florida) Roman TUREK (Dallas, St. Louis, Calgary) Roman ČECHMÁNEK (Philadelphia, Los Angeles) Milan HNILIČKA (NY Rangers, Atlanta, Los Angeles) Jiří CRHA (Toronto) Martin PRUSEK (Ottawa, Columbus) Ondřej PAVELEC (Atlanta) Marek SCHWARZ (St. Louis) Tomáš PÖPPERLE (Columbus) Michal NEUVIRTH (Washington)

Tu premiéru máte pořádně úspěšnou. Vždyť jste byl vyhlášený třetí hvězdou utkání…
(skočí do řeči) „Já to ani nevěděl. Byl jsem v takovým laufu, že jsem si to vůbec neuvědomil. Prý mě někdo cestou do šatny zastavoval, ale já byl úplně v jiným světě, ani jsem to nevnímal (směje se). A pak už jsem se nevracel. Vykašlal jsem se na ně. Stejně to bylo lidem jedno, hráli jsme venku.“ (další úsměv)

První střelu v NHL na vás vyslal hvězdný Vincent Lecavalier, všimnul jste si?
„To ani nevím, byla to nějaká dorážka. Tam to je taková rychlost, že si kolikrát ani neuvědomíte, kdo střílí.“

Ale když na vás chvíli nato Lecavalier jel sám, to už jste postřehl, ne?
„Jo, to už byl jiný pocit, když jsem viděl, že se na mě řítí zrovna on. Říkal jsem si jenom: ‚Hlavně stůj do tý doby, než vystřelí.‘ A naštěstí mi trefi l lapačku.“

Nejste moc skromný? Vychytal jste ho parádním semaforem.
„Ale jo, byl to dobrej zákrok. Asi mi tu lapačku opravdu netrefi l jen tak. Ale určitě jsem měl i štěstí. Rozhodně to byl zákrok, který mě uklidnil. Hodně mě to nakoplo a dodalo mi to sebevědomí.“

Ocenili spoluhráči vaši efektní vložku?
„Jasně. Oni mi pomáhali celou dobu, povzbuzovali. Vědí, co to je hrát první zápas v NHL. Že to je hodně na hlavu. Jako psychicky…“ (usmívá se)

A taky to v Capitals obnáší jeden rituál. Kanonýr Ovečkin vítá nováčky, že?
„No to bylo taky něco! (rozesměje se) Nevěděl jsem, že je to tady tradice, která se dělá každýmu mladýmu, co odehraje první zápas. Vždycky, když se pak novináři ptají na jeho pocity ze zápasu, dostane ručníkem plným holicí pěny… Já to vůbec nečekal a najednou jsem to měl v obličeji! A ještě teď mě z toho pálí oči.“ (směje se)

Michal Neuvirth

- Narodil se 23. března 1988 v Ústí nad Labem - V Česku chytal za mládež Sparty, do zámoří odešel v létě 2006 a chytal juniorskou OHL za Plymouth a Windsor, v této sezoně pak za farmářské týmy Washingtonu v Hershey (AHL) a South Carolina (ECHL) - v roce 2006 získal bronz na MS „18“, reprezentoval i na loňském MS „20“

Máte i jinou památku na svou premiéru?
„Jo, po zápase mi přinesli puk. A rodiče s mladší sestrou, kteří byli přímo na zápase, dostali dres s mým jménem. Nechali si i lístky a VIP kartičky. Ještě jim je budu muset podepsat. Jo a ségra má taky fotku s Ovečkinem. Říkala, že si ji hned dá na nějaký svůj internetový profi l…“ (usmívá

Ovečkin se fotil v pohodě?
„ Jasně. On je hrozně kamarádský. S každým se vybavuje. Pro moje rodiče i ségru to byl velký zážitek. Ovie s tátou normálně klábosil rusky. Jen tak ze srandy něco prohodili.“

Popovídal si táta i se Seminem?
„To ne, Semin není takový pošuk jako Ovie.“ (usmívá se)

Když už se bavíme o Ovečkinovi… Chytat proti takovému hráči v tréninku, to je ideální příprava na NHL, souhlasíte?
„Jo, to určitě. Ovie a ještě Greeny (obránce Mike Green), to jsou teď podle mě možná dva nejlepší hokejisti na světě. Je radost s nimi pracovat a vidět, jak trénují.“

Když vychytáte Ovečkina, to už vás pak při zápasech nic nepřekvapí, ne?
„Kdepak, on je Ovie docela dřevěnej (usmívá se). Plno kluků má na nájezdy lepší ruce. On má akorát hodně dobrou střelu. Když to trefí, tak dá gól. To je ale tak jednou z deseti střel.“

Jenže on jich klidně deset za zápas nastřádá…
„Přesně. Osm mimo, jednu tyčku a jeden gól.“ (směje se)

Střílí z každé situace i při tréninku?
„Taky. Střílí opravdu pořád. Jemu ale ani nikdo nemůže nic říct. On je tady totiž od toho, aby dával góly. A to dělá.“

Dají se jeho střely chytat?
„Když to trefí kolem krku, tak to nejde. Ale jinak se to dá. Docela se i divím, že mi na tréninku kolikrát nemůže dát gól. Vždycky za mnou pak jede a říká, že se dneska nesnaží a tak… (usmívá se) Tak si jen řeknu: ‚No jasně.‘ a usměju se.“

Vy se takhle vysmíváte nejlepšímu hokejistovi na světě?
„Ale ne, vždyť on to je strašně hodnej kluk. Moc mu fandím.“

Říkal jste, že se trefuje kolem krku. Schytal jste to už od něho taky někdy do hlavy?
„Naštěstí ne. Ale párkrát už jsem slyšel, jak mi to prolítlo kolem ucha. Jenom takovýto hvízdnutí. Dostal jsem od něj ale jednou na klíční kost. Asi před deseti dny a ještě mě to bolí. Ještě to mám zelený a nateklý (usměje se). Ránu má fakt strašnou.“

Ovečkin je známý svým nadšením pro hokej. Přenáší ho i na vás?
„Určitě. On hokej miluje. Miluje, když dává góly, a každý si vychutnává. Každý vítězství oslavuje, jako kdyby se vyhrálo něco nesmírně důležitýho. Je to fakt neskutečný, u nikoho jiného jsem tohle neviděl. On si užívá každý střídání na ledě. Strašně ho to baví, a to ho dělá nejlepším.“

A vezmete si od něj něco i vy? O vás se přece říkalo, že hokeji tolik nedáváte…
„ Pozor, tady už nejde mít to moc na háku (směje se). Trochu se to dá, ale už to se mnou není, co bývávalo. Při trénincích s naším trenérem gólmanů nejde vypustit jediný puk.“

Ještě jste se zmínil o Miku Greenovi, který v sobotu překonal rekord NHL v počtu zápasů v řadě, kdy dal obránce gól. Nezlobil jste se, že tak zastínil vaši premiéru?
„Takhle jsem to vůbec nevnímal. Já jsem si to užil, jsem strašně rád, jak to dopadlo. Greenovi to moc přeju. V sobotu to totiž byl můj asi pátý zápas, co jsem s týmem, takže jsem viděl ten jeho rekord skoro celý. A byl jsem za to moc rád, když jsem viděl, jak se proti Tampě trefi l. Byl to krásný pocit být u toho na ledě.“

Celý tým se pak vrhnul oslavit rekordní parťákův zásah přímo na led. Proč jste také nevyrazil?
„Kluky tam poslal trenér. Domluvil se s rozhodčím, že za to nebudeme vyloučení… Ale já jsem nevěděl, jestli tam můžu jet taky, nebo ne. Radši jsem zůstal v brance.“

Čím je Green tak výjimečný, že dominuje všem bekům současnosti?
„Je to výborný bruslař, má strašně šikovné ruce a hlavně si ohromně věří. Na tom klukovi je úplně vidět, jaký má sebevědo- mí. Nebojí se s pukem něco udělat. Klidně si dovolí kličku na modrý čáře. Já vždycky úplně trnu, že mu to vypíchnou, ale ono mu to vychází. Je nádhera se na něj dívat.“

Proč jste vůbec chytal s bílou maskou? Vaše barevná kombinace neseděla?
„Přesně tak, předtím jsem tam měl farmářské barvy, a to nechtěli, abych měl. Takže jsem dostal bílou. Před zápasem mi pak už přinesli moji novou helmu, ale já to nechtěl měnit. Říkal jsem, že první zápas odchytám v té staré.“

Na nové máte washingtonské barvy?
„Jo, mám tam motiv Capitals. A taky ústecký hrad Střekov.“

To je vaše oblíbené místo?
„Jo. To proto, že jsem z Ústí a tohle je taková místní dominanta.“

Ptal se někdo, o co jde?
„Jasně, ptali se hodně. Novináři si to i fotili do novin.“

A vy jste hrdě ukazoval, odkud pocházíte?
„Přesně tak. A musel jsem jim to vysvětlovat, nikdo nevěděl, co to je. Tady totiž moc hradů nemají…“ (usmívá se)

Tušíte, jak dlouho teď zůstanete v prvním týmu?
„Zatím mi nikdo nic neřekl, ale asi všechno závisí na tom, jak budu chytat. Pokud to půjde, tak tady třeba vydržím. A když mi to nepůjde, tak… to radši ani říkat nebudu.“ (usmívá se)

Bavíme se tu o NHL. Ale vzpomenete si ještě na to, jak s vámi v říjnu zametl Třinec?
„Určitě. A cítím teď zadostiučinění. Vůbec bych si nemyslel, že ještě v téhle sezoně budu nakonec chytat NHL. Teď jsem rád, že se všechno stalo takhle a že to v Třinci nevyšlo. Asi to tak mělo být.“ -