Havlát: Říkají mi grizzly
Dost dlouho po zápase mu pořádně hučelo v hlavě. Postupový bod v sérii s Vancouverem vydřeli Blackhawks na domácím ledě United Center a vypadalo to, že arénu smete ohromná zvuková vlna euforie. Tak bouřlivě slavilo výhru dvaadvacet tisíc fanoušků.
„Něco takového jsem v životě nezažil,“ přiznal Martin Havlát. Jeden z hrdinů večera a také úchvatného tažení Chicaga.
Ještě před rokem, po sérii operací pochroumaného ramena, občas zaslechl, jestli by nebylo moudré, aby se pomalu chystal na konec kariéry v NHL. A teď? Už nikdo neradí. Všichni naopak obdivují Havlátovu jízdu.
Po parádní základní části dokázal společně s dalšími „bezejmennými“ mladíky vzkřísit Chicago. Po čtrnácti letech si navíc slavný klub zahraje ve finále konference!
Rozhodla o tom pondělní noční výhra 7:5 nad Canucks, na které se podílel dvěma asistencemi. „Bylo to hodně bláznivej zápas,“ usmál se osmadvacetiletý útočník.
S označením bláznivý máte pravdu. Taková ofenzivní smršť se v play off moc nevidí. Bylo těžké udržet nervy a emoce?
„To bylo! Připadal jsem si jako na horský dráze, nahoru, dolů a zase nahoru. Jen si to vemte, vedli jsme 3:1, pak jsme prohrávali 3:4 a 4:5. A nakonec jsme je zlomili. Hlavně v té třetí třetině si člověk připadal skoro jako v transu.“
Šíleli i diváci. Aréna je zřejmě dobře postavená, když vydržela ten nápor.
„No, chvilkami to vypadalo, že snad všechno spadne. (směje se) V NHL jsem toho zažil už docela dost, ale pokud bych měl mluvit o fanoušcích, tak na Chicago to nikde jinde nemá. To se nedá srovnávat, jsou prostě skvělí. Celou sezonu při nás stáli a teď jsou slyšet ještě víc. Žádné měřidlo nemám, ale tipnul bych si, že jsou možná nejhlasitější v NHL.“
Nemáte po takovém randálu potíže se sluchem?
„Ještě slyším dobře. Ale uvidíme, co bude dál. (směje se) Třeba na střídačce skoro neslyšíte vlastního slova. Co budu dál povídat, diváci jsou prostě skvělí. Je znát, že jim hokej a play off strašně chyběly.“
A teď se můžou po dlouhých čtrnácti letech těšit na bitvu o korunu Západní konference.
„To je doba, co? A o to větší tady vládne euforie. Lidi jsou z nás překvapení a šťastní, že se toho po těch letech dočkali. Ale pozor, pořád se drží. V hledišti jsem žádnou repliku Stanley Cupu neviděl. I když je možné, že jsem se špatně díval. (směje se) Jsou prostě jako my, jsme teprve v polovině a jdeme si pěkně krůček po krůčku.“
Kouč Quenneville vás poslal na poslední vteřiny rozhodujícího zápasu s Canucks. To jste si musel v takové atmosféře doslova lebedit, ne?
„Nádhera! Vedli jsme 7:5, takže si to člověk opravdu mohl vychutnat. Ten konec jsme odehráli přesně tak, jak jsme si představovali. Po tom přišla ta velká radost a taky úleva, že už nemusíme jet do Vancouveru.“
Není divu, vracet se do míst, kde řádí prasečí chřipka...
„No právě. (rozesměje se) Ale ne, vážně. Co jsme slyšeli, objevilo se tam jen pár případů, pět nebo šest. A navíc žádný tragický. Takže v klidu. Ta úleva byla sladká, vítězná, postupová.“
V kolik hodin jste se po takovém nerváku dostal do postele?
„S klukama jsme chvilku poseděli. Máme mladej tým, takže většina kluků ještě nemá rodiny a děti. To je výhoda, můžeme se pěkně scházet. (směje se) Ale bylo to docela krátký, mně pak nejvíc dělalo problémy usnout. Zabral jsem snad až ve čtyři. Ještě že bylo druhý den volno.“
V zámoří se experti shodují v tom, že celou sérii s Vancouverem zlomil čtvrtý zápas. Váš zápas. Dvě minuty před třetí sirénou jste vyrovnával a v prodloužení jste přidal asistenci na vítězný gól. Cítíte to stejně?
„Určitě to byl důležitý zápas. Vždyť jsme byli opravdu kousek od toho, abychom prohrávali v sérii 1:3. A s tím letět do Vancouveru, to by bylo hodně zlé. Dá se tedy říci, že to byl zlomový zápas. Na druhou stranu nemá smysl mluvit o jednom utkání. Ty další dvě výhry byly stejně důležité. Je ale pravda, že od čtvrtého zápasu jsme hráli jako tým skvěle.“
Ve finále konference si nezahrajete poprvé. Vzpomenete si na Ottawu a rok 2003?
„Samozřejmě. (usměje se) Je to sice šest let, ale na finále konference proti New Jersey jen tak nemůžu zapomenout. Hrál jsem ho poprvé a až do letoška naposledy.“
A co se vám vybaví jako první?
„Že jsem hrál proti Patrikovi (Eliášovi). A hlavně to, že jsme dokázali srovnat sérii z 1:3. Všichni nás už odepisovali, jenomže my jsme to nevzdali. Je jen škoda, že ten sedmý zápas nevyšel. Jeli jsme domů a všichni si mysleli, že to už dotáhneme. No a postup i následně výhru ve Stanley Cupu si užívali Devils.“
Teď jste zkušenější a můžete tedy rozdávat rozumy, ne?
„Kdepak. To se nedá srovnávat. Jinej tým, jiný město, jiná konference, prostě všechno je úplně jinak. Navíc tady se play off dlouho nehrálo, takže to všichni kolem prožívají podstatně silněji. A nějaké rozumy? Já nechci a ani nebudu předbíhat nebo něco hodnotit.“
Dobrá. Tak aspoň prozraďte, koho jste si z nabídky Anaheim nebo Detroit přáli?
„Pro mě byl Detroit zajímavější. Skvěle za ně hraje Hudy (Hudler) a navíc bych se potkal s Hosičkou (Hossa), s kterým jsem strávil parádní léta v Ottawě. Ale po pravdě, my jsme to nijak v kabině neřešili. Jen lidi si tady určitě přáli víc Detroit. Ta rivalita mezi oběma kluby je pořád obrovská.“
Sledoval jste úterní šestý zápas Red Wings s Ducks?
„Ne, ne, odpočinek jsme měli s přítelkyní zařízený úplně jinak. Šli jsme na koncert Bruce Springsteena.“
Ale, to je váš oblíbený zpěvák?
„Ne že by byl oblíbený, ale už jsme ho jednou dvakrát viděli a ta jeho show se nám líbila . Navíc jsem si potřeboval vyčistit hlavu od hokeje. Od středy nám zase začnou povinnosti, takže každá chvilka na odreagování je dobrá.“
Schovávat před fanoušky jste se asi nemusel. Se zarostlou tváří vás teď asi málokdo pozná, ne?
„To nevím, já si vousy pěstuju už od prvního zápasu sezony. (směje se) To byl vtip, už jsem se samozřejmě párkrát oholil. Ale před ostatními mám přece jen mírný náskok. Sám jsem zvědavý, co bude za dva týdny. Už teď to začíná být ošklivý.“
Snad nejste nejzarostlejší v týmu?
„Řekl bych, že zatím s Eagerem vedeme. Na Kaneovi to není vidět, ten má vousy jako... To ani nemůžu říci. A třeba Toewsovi to zase roste jen po stranách. Takže vypadá jako Wolverine z X-menů.“
Zajímavá přezdívka. Jakou jste vyfasoval vy? Český dřevorubec?
„Na dřevorubce teda nevypadám. (směje se) Asistent trenéra mi ale říká grizzly.“
Vypadá to skoro, že si plnovousy v kabině pečlivě kontrolujete a měříte.
„Kdepak, vousy, ty si neměříme.“ (směje se)
