F. Kaberle: Snad se v sestavě udržím

„Štve mě to,“ přiznává v rozhovoru pro Nedělní Sport. V klíčové sedmé bitvě s Bostonem ale na ledě nechyběl a teď doufá, že se v sestavě udrží.

Tým Hurricanes má před sebou finále Východní konference, v němž se utká s Pittsburghem. „Věřím, že v náš prospěch rozhodne to, že máme lepšího brankáře,“ říká o Camu Wardovi.

V sedmém zápase s Bruins jste byl přímo v akci, o to víc je pro vás vítězství cenné?
„Jsem každopádně rád, že jsem mohl být přímo na ledě u toho. Předtím jsem jenom trénoval, což už mi lezlo na hlavu. A doufám, že v příštích zápasech nastoupím zase.“

Chytil jste danou příležitost pořádně za pačesy?
„No, on mě tam trenér zase tolik nepouštěl...“

Všiml jsem si, hrál jste okolo deseti minut.
„Ani se nedivím, byl to sedmý zápas, šlo o všechno. Předtím jsem dlouho nehrál, takže se mě báli dávat tam víc. Ale i tak doufám, že začnu hrát s Pittsburghem od prvního zápasu a budu na ledě mnohem víc. Přeci jenom už mám něco za sebou.“

Už v základní části jste spoustu zápasů sledoval jen z tribuny. Přiznejte, jak to snášíte?
„Jsem naštvaný, to je jasné. Ale co mám dělat? (usměje se) I takové věci k hokeji patří. Kouč preferuje jiných šest obránců. Já se vždycky snažím každou šanci využít naplno a vybojovat si stálé místo. Víc dělat nemůžu.“

Neříkáte si, jestli to máte ve svém věku zapotřebí?
„Samozřejmě mě to štve, nejsem z toho nadšený. Ale na druhou stranu je to pořád nejlepší liga na světě a jsem rád, že tady ještě v pětatřiceti letech pořád můžu být. Beru to tak, že ještě rozhodně nekončím a věřím, že pořádnou šanci dostanu.“

V posledních letech vás sužovala nejrůznější zranění. Teď zdraví slouží?
„Musím zaklepat, po vážné zlomenině nohy na začátku sezony jsem v pořádku. A teď i vzhledem k tomu, že moc nehraju, se nemám ani pořádně kde zranit...“

V týmu jste jediný český hráč. Máte vůbec kromě rodiny někoho, s kým můžete všechno probrat?
„Zrovna tady byl na pár dní táta, tak s ním jsme povídali. Jinak to řeším s kamarády.“

Je to pro vás z psychického hlediska nejtěžší sezona v kariéře?
„Zažívám něco nového. Dlouho nehraju, potom nerozehraný naskočím do zápasu. Musím se na to hlavně připravit v hlavě, mentálně. Když je člověk v zápasovém rytmu, některé věci dělá automaticky. Ale když není, musí nad tím více přemýšlet. Je to těžší.“

Ale v sedmém utkání jste se „přimotal“ i ke gólové asistenci, což vám může pomoct. Ve středním pásmu jste odehrál puk, šel střídat, akci pak dokončil Samsonov.
„Nějaká nahrávka v takovém zápase nehraje roli. Hlavní je, abych hrál to, co ode mě trenéři očekávají.“

V čem vlastně tkví kouzlo Caroliny v sedmých zápasech? Čtyři poslední získala na svou stranu.
„Neřekl bych, že schválně čekáme na sedmý zápas a potom za to vezmeme. (usměje se) Celkově naše hra stojí na brankáři Wardovi, který v poslední době chytá skutečně skvěle. Od toho se všechno odvíjí. Když je to nejvíc potřeba, udělá zákrok, který nás zachrání. Byl v klíčových okamžicích lepší než Martin Brodeur z New Jersey nebo Tim Thomas z Bostonu. Což rozhodlo.“

Před třemi lety jste senzačně svou pouť v play off dotáhli až ke Stanley Cupu. Připomínáte si to často?
„O tom se moc nebavíme, ale v hlavě to určitě proběhne. Hlavně když se v noci vracíme ze zápasů a čekají na nás fanoušci na letišti. A vítají nás.“

Takže po návratu z Bostonu jich jistě byla spousta.
„Oni čekají, i když prohrajeme. Jsou věrní.“

Jak si věříte na Pittsburgh?
„Bude to trochu jiný styl hokeje, nehrají tolik do těla, jsou techničtější. Záleží na tom, jak uhlídáme Crosbyho s Malkinem. Šance jsou vyrovnané, zase bude rozhodovat brankář. A věřím, že ten náš je teď momentálně nejlepší na světě. Je na něm vidět, jak si věří. Sebevědomí dodává i ostatním hráčům.“

Zeptám se na příští sezonu. Smlouvu s Carolinou máte ještě na rok, ale už jste přemýšlel, co by se dělo, kdybyste opět nedostával takový prostor jako teď?
„Tohle v současné době vůbec neřeším, soustředím se jenom na finále konference. Co bude potom, to se teprve uvidí.“