Havlát: Já a Ježíš? Tomu se směju
Stačila jedna kompletní sezona, aby se opět ocitl v žebříčku hokejové popularity na samém vrcholu. Minimálně v Chicagu jej zbožňují. A to doslova. Pro mnohé fanoušky se Martin Havlát dokonce stal spasitelem, Ježíšem, který probudil dřímající Blackhawks.
A není divu. Produktivnějšího hráče byste v Chicagu nenašli. Havlát vyhrál týmové bodování v základní části a play off. I jeho zásluhou si slavný klub zahrál po sedmi letech o Stanley Cup a dotáhl to až do semifinále. „Byla to paráda, ale přece jen byla sezona o dva týdny kratší, než jsme si přáli,“ říká osmadvacetiletý útočník.
Sezona vám skončila už před necelým měsícem, přesto si dál pečlivě pěstujete plnovous. To je nová image?
(směje se) „Kdepak, já měl vousy celou sezonu. Jen v play off jsem se o ně vůbec nestaral. Když jsme ale vypadli, šly dolů.“
Teď ale pořád vypadáte, jako by boje o Stanley Cup stále pokračovaly...
„Já mám play off každý den. (rozesměje se) Ne, chybí mi jen pořádný strojek na holení.“
Já myslel, že jste se nechal inspirovat fanoušky, kteří si s vámi na internetu docela pohráli. Udělali z vás Ježíše. Všiml jste si?
„Jo, jo, někdo mi to říkal.“
A co na to říkáte? Docela se s podobou trefili, ne?
„Teď bych se měl skoro červenat, co? (usměje se) Pobavilo mě to. Někdy si říkám, na co všechno lidi dokážou přijít. Mě by ani nenapadlo, že by ze mě mohli udělat přímo Ježíše. Zasmál jsem se.“
K mání jsou dokonce i slušivá trička, na internetu se prodávají za patnáct dolarů. Neláká vás získat takovou sběratelskou kuriozitu?
„To ne. Já se za žádného spasitele, nebo přímo Ježíše ani v nejmenším nepovažuju. Takže bych si to tričko netroufnul vzít, natož si ho kupovat. Jsem úplně obyčejný člověk, který hraje hokej.“
Kdy vlastně začala ta „božská“ kampaň?
„To přesně nevím. Co mi ale povídali kluci, prý s tím fanoušci přišli hned v první sérii play off proti Calgary.“
Právě ta vám vyšla skutečně báječně.
„Co mně, celému týmu! Myslím, že jsme hráli nejen v play off, ale v celé sezoně výborný hokej a odvedli jsme skvělou práci. A lidi v Chicagu to ocenili. Vždyť na play off čekali sedm let a ve finále konference, pokud se nepletu, hráli Blackhawks naposledy před čtrnácti lety. Víte, já jsem hrozně rád, že to tak vyšlo, pro mě jsou ale důležitější jiné věci než sláva.“
Jistě, po těch šílených peripetiích se zraněným ramenem se člověk dívá na svět jinak.
„Přesně tak. Před sezonou se pořád řešilo, co to moje rameno. Já věděl, že pokud bude v pořádku, pak můžu předvádět svůj nejlepší hokej. Všechno je o zdraví. To je nejdůležitější věc. Bez něj je život hodně, hodně tvrdý. Já musím zaklepat, že se všechno vrátilo do normálu. A můžu dělat práci, která mě baví.“
V Chicagu vás fanoušci opravdu zbožňují. Nepřišli jen s tričky, ale na stránky youtube pověsili video, jak jako Ježíš chodíte po vodě.
„Co na to říci? Jsem rád, že mi lidi fandí. Ale myslím, tedy jsem přesvědčený, že je plno skutečných hvězd, i těch hokejových, které si zaslouží velký obdiv.“
Kdy vlastně začala ta „božská“ kampaň?
„To přesně nevím. Co mi ale povídali kluci, prý s tím fanoušci přišli hned v první sérii play off proti Calgary.“
Právě ta vám vyšla skutečně báječně.
„Co mně, celému týmu! Myslím, že jsme hráli nejen v play off, ale v celé sezoně výborný hokej a odvedli jsme skvělou práci. A lidi v Chicagu to ocenili. Vždyť na play off čekali sedm let a ve finále konference, pokud se nepletu, hráli Blackhawks naposledy před čtrnácti lety. Víte, já jsem hrozně rád, že to tak vyšlo, pro mě jsou ale důležitější jiné věci než sláva.“
Jistě, po těch šílených peripetiích se zraněným ramenem se člověk dívá na svět jinak.
„Přesně tak. Před sezonou se pořád řešilo, co to moje rameno. Já věděl, že pokud bude v pořádku, pak můžu předvádět svůj nejlepší hokej. Všechno je o zdraví. To je nejdůležitější věc. Bez něj je život hodně, hodně tvrdý. Já musím zaklepat, že se všechno vrátilo do normálu. A můžu dělat práci, která mě baví.“
V závěru sezony ale asi hodně lidem zatrnulo, když jste ve třetím zápase semifinále s Detroitem inkasoval od Kronwalla těžký úder do hlavy. Vzpomínáte si?
„Něco jsem o tom slyšel (směje se). Přiznám se, že si nic nepamatuju. To ovšem nemění nic na tom, že sezona byla povedená.“
Nevybavíte si vůbec nic?
„Nepamatuju si ani to střídání, kdy jsem šel na led, ani co se dělo po něm. Probral jsem se až v kabině.“
Měl jste sílu se podívat na ten zákrok?
„Proč by ne? Viděl jsem to.“
Ptám se proto, že se v NHL rozjela debata, jestli to byl faul, nebo ne. Jaký je váš názor?
„Teď je to úplně jedno... (chvíli přemýšlí) Je pravda, že mě trefil částečně do hlavy. Také vím, že Nik (Kronwall) hraje tvrdě, jenomže nikdy ne s úmyslem někoho zranit.“
A byl to tedy podle vás faul?
„Řekl bych, že to bylo čisté.“
Dostal jste už v kariéře silnější ránu?
(usměje se) „Těžko posoudit. Když to ale vezmu podle toho, že si nic nepamatuju, tak od Kronwalla to byla asi největší pecka, co jsem dostal. Předtím jsem vždycky věděl všechno, vždycky jsem odjel po svých.“
Navzdory těžkému knockoutu a bolavé hlavě jste nastoupil i v následujícím utkání. Nebyl to velký hazard?
„Play off je play off. Prohrávali jsme v sérii 1:2, a kdybychom srovnali, vše by bylo otevřené. Sedět a jen se dívat, to bych nemohl.“
Každopádně jste si aspoň ještě víc vylepšil image, když jste se vrátil do hry.
„Tady nejde o image. (důrazně) Každý rok doufáte, že budete hrát Stanley Cup, každý rok sníte, že dojdete co nejdál. A když se pak ta šance skutečně naskytne, nemůžete ji promarnit. Kdo ví, kdy si zase budu moci zahrát ve finále konference.“
Nicméně se vaše rozhodnutí u spoluhráčů i fanoušků setkalo s pozitivní odezvou. Zaregistroval jste to?
„Ale to jo. Znovu však opakuji, že jsem to nedělal kvůli tomu, abych vypadal lepší. A taky pozor, musel jsem podstoupit testy, jinak by mě doktoři na led nepustili.“
Řadu lidí určitě překvapilo, že hokejisté musejí v podobných případech absolvovat testy.
„Pro někoho to možná překvapivé je, ale v NHL se testy provádějí pravidelně už asi dva roky. Proklepnou vás vždycky před sezonou. A když je neuděláte, vůbec vás do hry nepustí.“
Povězte, o co v nich jde?
„Testy se skládají z grafických prvků. Barvy, postřeh, měří vám rychlost. Strávíte nad tím tři čtvrtě hodiny.“
Která pasáž vám šla nejhůř?
„Nic záludného tam není, takže z ničeho obavy ani nemám. Možná až na cviky zkoumající paměť.“ (směje se)
A právě s paměti je to u vás horší?
„No jo. (dál se směje) Já s ní zápasím, i když jsem na sto procent připravený. Taky jsem jim to říkal. Možná i díky tomu jsem prošel.“
Parádní sezona je minulostí a v Chicagu teď řeší řadu otazníků. Jedním z nich jste i vy. Jak tedy vypadají jednání s vedením Blackhawks?
(přemýšlí) „Vždycky jsem říkal, že jsem rád, že jsem se dostal do takového slavného klubu, do města, které hokejem žije a kde mají tak skvělé fanoušky. Navíc jsem mohl hrát ve vynikajícím týmu. A hlavně mladém, který má před sebou velkou budoucnost.“
Jak si to můžeme přeložit?
(usměje se) „Rád bych zůstal. Uvidíme, jak to dopadne. Jednání probíhají. Teď se s vedením bavíme co dál.“
Můžete prozradit, v jaké fázi se jednání nachází?
„Máme ještě dva týdny, takže teď jsme ve fázi intenzivní.“ (směje se)
Jste optimista?
„Vždycky jsem byl optimista.“
Pokud se během necelých dvou týdnů nedomluvíte, stanete se 1. července volným hráčem. Vzhledem k povedené sezoně by o vás mohl být v NHL velký zájem. Načasoval jste si to dokonale, co říkáte?
„To jen tak vypadá. (směje se) Pro mě bylo klíčové, aby mi vydrželo rameno, abych byl zdravý. A ostatní věci jsem neřešil. Už jsem to říkal, že když jste v pořádku, všechno ostatní přijde. Každopádně sezona byla skvělá nejen pro mě, ale i pro celé Chicago. A myslím, že hlavně fanoušci si to po těch letech hokejového strádání zasloužili. I když... Škoda, že se to nepodařilo dotáhnout o kousek dál.
To vás vyřazení v semifinále play off pořád bolí?
„Čím blíž jste svému snu, tím víc vás pak mrzí, když vám unikne. Ano, prohráli jsme s Red Wings 1:4, ale všechny zápasy byly vyrovnané. Hned třikrát se rozhodovalo v prodloužení... Zároveň musím přiznat, že Detroit hrál skvěle. A co mě taky zahřálo, jak lidi reagovali. Jak byli nadšení, co se dokázalo. Bolelo to těsně po poslední siréně, teď je to už lepší.“ (smutně se usměje)
Týmová rozlučka proběhla zřejmě ve velkém stylu.
„A víte, že ne? Žádná divočina, rozdali jsme svoje dresy z posledního zápasu a v klídečku jsme sezonu uzavřeli. Věřím, že to velké v Chicagu teprve přijde.“
