Frolík: Příprava v Montrealu mi pomáhá

Většina kamarádů hokejistů z pohodlí domova vyráží na tréninky v Česku. Michael Frolík ale rok co rok zamíří do Montrealu, aby tu vytrvale trápil své tělo po boku borců z NHL. „Vyhovuje mi to,“ hlásí 21letý útočník Floridy.
Spolu s krajany Martinem Havlátem nebo Milanem Michálkem a třeba i pittsburským brankářem Marc-Andre Fleurym využívá na kempu pořádaném jejich zámořským agentem služby kondičního trenéra, fyzioterapeuta i trenéra hokejových dovedností.
„Jsem radši tady v partě, než abych měl někde v Česku trénovat sám,“ vysvětluje Frolík. „Jsou tady velice kvalitní tréninky. Některé věci, co tu děláme, jsem dřív vůbec neznal.“
Co třeba?
„Trenéři tady pořád něco vymýšlejí. V minulých letech jsme třeba dostali na záda takový malý padáček, aby nám to při jízdě dělalo trochu odpor.
Nebo máme kolem sebe gumy, kterou jeden hráč drží a druhý tahá. Třeba půlku tréninku děláme takovéhle věci a druhou půlku hrajeme tři na tři proti sobě. Už herní věci.“
Cítíte, že vám nové metody pomáhají v konkrétních dovednostech?
„Určitě. Vnímám na sobě, že mi to pomáhá. Jezdím sem, protože mi to tu vyhovuje a přijde mi, že mi to v kariéře pomohlo. Poznal jsem nové věci, metody. Pomohlo mi to se zlepšit.“
Stojí vás kemp něco, když je zajištěný agentem?
„Když jsem sem jezdil první dva roky a neměl jsem ještě smlouvu, platil mi to agent. Ale když hráč potom podepíše kontrakt v NHL, platí si to pak už sám. Jde o ubytování, jídlo a ty trenéry.“
V Montrealu strávíte skoro celý srpen, pak hned vyrážíte na Floridu. Vždyť vy se doma pořádně nezdržíte ani v létě…
„V podstatě jo. Vím, že někteří kluci zůstávají doma a tam trénují. Když já mám ale možnost jet sem, využívám jí. I tady je s sranda, rozhodně tu nejsem sám. Že nejsem doma v létě, je samozřejmě škoda, ale hokej je prostě o tom, aby byl člověk natrénovaný na sezonu. A já se snažím na sobě pracovat, abych na tom byl co nejlíp.“
I Panthers jsou asi radši, že vás mají v zámoří lépe pod dohledem, že?
„Určitě. Po sezoně se vyptávají, kam kdo pojede a kde bude trénovat. O mně vědí, že jsem v Montrealu, protože jsem tu už počtvrté. Proto taky rámcově vědí, co tu děláme. Myslím, že to vítají.“
Nechybí vám přece jen během přípravy kontakt s týmem, který mají hráči při trénování v Česku?
„Nás tady zase není tak málo. Dáme dohromady třeba tři čtyři lajny, takže to je podobné. Vůbec mi to takhle nevadí.“
Trénujete i se zkušenějšími hokejisty. Odkoukáváte nějaké fígle?
„Jasně. Třeba Havliho a Michiho (Havláta a Michálka) se snažím sledovat a něco se od nich naučit. To je rozhodně výhoda. Vzpomínám si, že když jsem sem přijel poprvé, byl jsem trošku vykulený z toho, že trénuju s takovými hráči. Je dobré, že můžu sledovat, jak se chovají na ledě.“
Shrňme to, doporučujete trénování v zámoří?
„Nevím, je to individuální. Já kdybych zůstal v Česku, trénovat bych se přinutil, ale chybělo by mi, že by nade mnou nestál trenér a neříkal mi „Pojď, makej, tady toho teď udělej víc.“ Vyhovuje mi, že tady nad sebou někoho mám. Všechno vám připraví, třeba i cviky v posilovně. Jsem na to takhle zkrátka zvyklý.“