Robert Holík: Nás v NHL nezlomili

Robert „Bobby“ Holík, český rekordman v počtu odehraných zápasů v nejlepší lize.

Před půl rokem dohrál poslední třetinu svého hokejového života a teď farmaří v horách ve Wyomingu. Za mořem získal to, čeho si sám váží u jiných: respekt.

Liší se NHL hodně od kraje 90. let?
„Hodně. Za prvé, když jsem v roce 1990 přijel, bylo v ní hrozně málo Evropanů. My jsem byli první vlna, co mohla zamlada přijít a využít té možnosti. Teď můžou z Evropy hráči odejít kdykoli.“

A za druhé?
Dřív to bylo hrozně fyzický, prostě jinej styl hokeje. Teď se to změnilo tolik, až mi to trochu připomíná hokej v 80. letech v Evropě, když jsem hrál za nároďák třeba proti Rusákům. Kdo má víc puk, vyhrává zápasy. Jako Pittsburgh nebo Detroit. Mužstva, která na to mají šikovné a chytré hráče, z toho profitují.“

Ale většinový názor je, že se hokej stále zrychluje.
„Fyzicky je to teď pro hráče jednodušší a v porovnání s dobou, kdy jsem začal já, je to velká změna. Dřív to bylo skoro až zákeřný, ale hlavně opravdu tvrdý. Mně to nikdy nevadilo, že jo. Ale teď si říkám, že je to pro mladý fyzicky lehčí, protože mají větší možnost prosadit své kvality bruslením a technikou. Mnoho hráčů, co jsou úspěšní dneska, by se v NHL tehdy neprosadilo, protože by to nevydrželi. Ne že by na to neměli hokejově, ale fyzicky by se neprobili. Umlátili by je.“

Robert Holík jako kapitán Devils • ČTK/AP

Od roku 1996 se v NHL začala výrazně prosazovat silná generace Čechů: Jágr, Hašek, Straka, Lang, Hejduk, Eliáš, vy sám. Byla to v tomhle ohledu výjimečná éra?
„To už se dlouho neuvidí, to vám můžu říct. Taková generace dlouho, jestli vůbec někdy, k vidění nebude. Podmínky pro mladý lidi v Česku i jiný východoevropský zemi jsou úplně jiný. Začíná to rodiči, ty jsou hrozně chytrý. Děti teď mají spoustu možností. Pro nás to byl jedině hokej.“

České osobnosti typu Jágra, Haška i vás pomohli hokejistům z Evropy, aby je v Kanadě přestali považovat za hráče druhé kategorie.
„Takoví vůdci, jako jsme byli já, Jarda nebo Hašan, musí prvních pár let vydržet. Co prováděli s Haškem, než se dostal do Buffala a dali mu šanci. Mně nevěřili, že můžu hrát. Jarda měl štěstí, ale pak to taky neměl snadný a seděl. Ono to trvá. Ale vůdci musí být silní. Myslím, že jsme otevřeli dveře pro hráče z Evropy, co přišli po nás.“

Proč jste se prosadili zrovna vy? Nemáte s Jágrem nebo Haškem nějaký společný rys?
„Zázemí, z kterýho jsme odešli. Komunismus s námi dělal věci, co si dnešní mladí neumí představit. Museli jsme si říct, ať se mnou udělají, co udělají, já jim ukážu. Takhle jsme se na to dívali všichni. Že nás nezlomí! A když jsme pak měli štěstí a mohli jsme odejít do velkého světa, zase jsme si říkali, že nás nezlomí. Psychicky jsme se znovu zatvrdili a zesílili. Nebylo to jednoduchý. Ale jen to nám pomohlo, abychom se prosadili.“

Takovou nezlomnost teď mladí hráči postrádají?
„Lidi na západě, kterým je teď čtyřicet nebo padesát, vyrostli v míru a prosperitě. To je vynikající, ale zase je něco na tom, když se musíte uplatnit navzdory těžkým okolnostem. Mí prarodiče prožili druhou světovou válku, prožili nejhorší čas v komunismu a vychovali moje rodiče tak, že se musí prosadit i přes ten systém. Ale teď si mladí nemusí nic odříkat a nemají tu houževnatost ani vůli.“

Robert Holík • Sport

Když se vrátím k Čechům v NHL, kdo byl podle vás nejvýznamnějším evropským hráčem v posledních 15 letech?
„Dal bych Haška, Jágra, dal bych Sergeje Fjodorova, za to, jak hrál v 90. letech, pak už ne. Tehdy byli nejlepší Češi a Rusáci, pak Švédové, třeba Nicklas Lidström. Mění se to, malé země nebudou produkovat skvělé hráče každej rok, ale jednou za pět, sedm let.“

Znáte někoho z mladých českých hráčů?
„Nevím o všech, ale s tátou jsme mluvili třeba o tom Plekancovi. Táta ho měl ve dvacítkách. Já vím, že ho zná Patrik Eliáš a taky se mu líbí. Je to šikovnej hráč, ale u těchhle mladejch už nejde o to, jestli vůbec dostanou šanci, tak jako kdysi my. Oni ji totiž dostanou určitě. Pak záleží, jak s tou šancí naloží. Plekanec měl před dvěma lety vynikající rok, loni to bylo jalový. Teď si musí zvednout standard a už to udržet každej rok, ne že je jeden dobrej a druhej na prd.“

Co když se mu ani letos moc nepovede?
„Tak to bude mít špatný. Tady musíte hrát dobře několik let za sebou. Měřítka pro Čechy budou vždycky těžší než kdyby to byli Kanaďani, to vám můžu říct. To je realita hokejového světa. A mladí kluci si nemůžou říct, oni mě tady nemají rádi. No a co!? Nás taky neměli rádi, ale my jsme se zakousli a řekli si, mně je jedno, že nás nemáte v lásce, my vám ukážeme.“

Co jste v tomhle ohledu říkal odchodu Jiřího Hudlera do Ruska?
„To je právě to, o čem se bavíme. Místo aby si hráči řekli, já domů nepůjdu, já to vydržím a nakonec jim ukážu, že můžu hrát, tak jdou na rok nebo dva do Ruska. Pak se vrátí, ale zase budou začínat na stejný pozici, jako když odcházeli. Já vím, že si chtějí vydělat, protože nikdy nevíte, kdy můžete skončit a ne každej může mít tak dlouhou kariéru jako já nebo Jarda či Hašan. Ale pro nás to bylo něco víc než peníze. Pro nás to byla hrdost.“

Překvapilo vás, když NHL ve prospěch Ruska opustil Jaromír Jágr?
„Vůbec ne. Víte proč? Protože ti špičkoví hráči chtějí hrát jako špičkoví hráči až do úplnýho konce svý kariéry. Ale já musím něco říct. To prostě nejde! Brendan Shanahan chtěl nedávno po New Jersey, aby hrál jen v první nebo druhý lajně. A přitom je mu 41 let. To je sobeckej hráč, co myslí jen na sebe.“

Myslíte, že by se Jágr taky bránil, kdyby měl hrát ve třetí nebo čtvrté pětce?
„To nevím, ale myslím si, že Jarda mohl v New Yorku zůstat, kdyby se mu chtělo. A třeba nehrát první lajnu, ale se svou zkušeností pomoct klukům jako Dubinski nebo Průcha. Nejen na ledě, ale ukázat jim, jak být správným profesionálem. Jak to dělat, aby vydrželi deset, osmnáct let v NHL. Tihle špičkoví hráči si neuvědomují, že týmu můžou pomoct, i když nevedou tabulku kanadskýho bodování. Protože hokej není jen to, jak čtyřikrát za týden odehrajete 60 minut.“

Slyšel jste o návratu Dominika Haška?
„Táta mi něco říkal. Já tomu nerozumím. Já jsem ještě mohl hrát rok nebo dva. No jo, jenže já budu mít o dva roky prodlouženou kariéru, ale o dva roky míň budu moct strávit s dcerou. Díru do hokejového světa ani já, ani Hašek už neuděláme, tu už jsme udělali. Nechápu, proč si tihle hráči pořád chtějí něco dokazovat.“

Hokej jim chybí, hráli ho celý život.
„Když profesionální sportovci hledají něco, co by jim nahradilo jejich kariéru, tak nikdy nic nenajdou. Poněvadž to, co jsme dokázali na ledě, co nám hokej dal, když jsme ho třicet let hráli, to nikdy nikde nenajdu. A já to nehledám. Čtu, zajímám se o jiné věci. Já bych mladejm něco vzkázal.“

Prosím.
„Důležitý je odevzdat všechno, co můžete. Ať je to sport, umění, věda, politika a tak dále. Ale pořád musíte mít i něco jinýho. A když jednou přijde konec, tak ho přijmout. Není to konec světa, protože máte ještě něco jinýho. Mě rodiče vychovali tak, že je hokej nádherný, ale nebude to navždy.“