Dvořák po tisícím zápase: Jsem mladej kluk

„Dosažení téhle mety je pro mě velice cenné,“ svěřil se Sportu po utkání.

Dvořák si připsal asistenci, svůj teprve sedmý bod v této sezoně, přesto Panthers prohráli 2:3 na nájezdy. Ne že by mu ztráta bodu nevadila, ale před utkáním zažil oslavu, na kterou nikdy nezapomene. „Bylo to moc příjemné,“ vyprávěl spokojeně.

Jaký je váš nejsilnější zážitek z předzápasového ceremoniálu?
„Určitě to, že jsem mohl oslavit tisící utkání s rodinou. Před utkáním na mě čekala na ledě manželka s oběma klukama Adámkem i Alexem. Gratuloval mi manažer a zástupce NHL. Bylo to moc fajn.“

Užil jste si ovace fanoušků vestoje?
„Já ani přesně nevím, všímal jsem si hlavně rodiny a nějak jsem to všechno okolo nestihl vnímat, protože jsem ještě dostával památeční věci. Ohlas od fanoušků jsem ale cítil, bylo to příjemné.“

Co všechno jste si ze stadionu odnesl?
„Každý hráč dostává k tisícímu zápasu stříbrnou hokejku, od mých spoluhráčů jsme dostali se ženou hodinky a velký dort.“

Máte za sebou řadu úspěchů. Kam dosažení téhle mety ve své kariéře řadíte?
„Já nad tím moc nepřemýšlím. Pro mě je důležitý každý zápas, ale samozřejmě když se to takhle sejde, je to hodně příjemné. Tisící utkání řadím hodně vysoko, ale našly by se i další zážitky, které si budu pamatovat, až skončím s kariérou.“

Jaké třeba?
„Vyhrát mistrovství světa je úžasný zážitek, nikdy nezapomenu na svůj draft, když si mě vybrala hned v prvním kole Florida. Hrát finále Stanley Cupu, což se mi povedlo dvakrát, to je taky něco senzačního. Působil jsem ve čtyřech týmech a každý ve mně zanechal něco hezkého. Těch vzpomínek je hodně, ale já doufám, že ještě odehraji v NHL hodně zápasů.“

Jste pátým Čechem v pořadí, kterému se „tisícovka“ povedla. Navíc jste toho dosáhl v relativně mladém věku...
„ Jasně, je mi teprve dvaatřicet, to jsem ještě mladej kluk. (směje se) Ne, teď vážně. Já do budoucnosti moc nekoukám, snažím se každý zápas hrát na maximum a na podobné věci se nijak nesoustředit. Nejdůležitější je, abych byl zdravý a dařilo se týmu, pak přijdou úspěchy.“

Už jste si uvědomil, jak velkého počinu jste dosáhl?
„Začal jsem si to uvědomovat, už když jsem přijížděl před zápasem na zimák.“

A měl jste čas na nějaké bilancování? Vzpomněl jste si třeba na svůj první zápas v NHL?
„Vzpomněl, protože se mě na to ráno novináři ptali, ale první zápas mám i tak zarytý v paměti. Je to už skoro patnáct let, hráli jsme proti New Jersey. Já byl v týmu jako mladík po draftu a hned jsem se dostal do sestavy, takže jsem nemusel na farmu. Hrál jsem dokonce v první pětce, ale prohráli jsme 0:4, takže to nebylo nic moc.“

Vzpomenete si i na to, s kým jste hrál v elitním útoku?
„Scott Mellanby a Rob Niedermayer. Oba patřili mezi lídry NHL, byl to pro mě zážitek. Měl jsem v tom zápase, mám pocit, minus dva body... Pro mě ale bylo tenkrát daleko nejdůležitější, že jsem se udržel v prvním týmu a mohl sbírat zkušenosti od starších hráčů. To mi strašně moc pomohlo.“

Na první gól v NHL si taky vzpomenete?
„To víte, že jo. Bylo to ve Philadelphii a vstřelil jsem ho Ronu Hextallovi. Dokonce i vím, kdo mi nahrával. Byli to Mike Hough a Gord Murphy.“

Předpokládám, že si ten gól vybavíte úplně přesně...
„Jasně. Zpoza branky šel puk před gólmana, já jsem do toho říznul a bylo to. Ve třináctém zápase mojí kariéry v NHL.“

Podobně si pamatujete třeba i svůj stý gól v NHL?
„Určitě. To bylo v dresu Rangers v New Yorku proti Pittsburghu a nahrával mi Tomáš Klouček.“

Tohle všechno si někam zapisujete, nebo si to vážně pamatujete?
„Pamatuju. Je plno momentů v kariéře, které člověku utkví v paměti.“

Pondělní tisící zápas kariéry bude mezi nimi, že?
„Rozhodně. Tisíc zápasů je pro mě hodně velký úspěch.“

Co pro vás bylo nejdůležitější v dosažení tohoto milníku?
„Měl jsem štěstí na zranění a také na to, že jsem se dokázal držet v prvním týmu. Nikdy jsem nemusel hrát na farmě a když je člověk pořád nahoře, jak se říká, tak ty zápasy naskakují samozřejmě daleko rychleji.“

Zmiňujete zranění. Před měsícem jste měl problémy s kolenem, kvůli kterým jste vynechal pár utkání. Už je všechno v pořádku?
„Pořád to ještě cítím, ale dá se s tím hrát. Žádné prášky ani injekce před zápasem nepotřebuji, takže je to relativně v pohodě.“

Jak se vám vůbec zatím letošní sezona zamlouvá z individuálního hlediska? Máte zatím jen sedm bodů...
„Sezona by mohla být lepší, to je fakt. Když se ze začátku dařilo, tak jsem se zrovna zranil, takže jsem v poslední době doháněl manko po té třítýdenní pauze. Už jsem byl v podobné situaci několikrát. Vím, že když tomu budu dávat všechno, tak se to obrátí.“

V mužstvu plníte roli bránícího útočníka. I to je asi důvod, proč nesbíráte tolik bodů. Je to tak?
„Samozřejmě to s tím souvisí, ale nemůžu si stěžovat. Na ledě mám dost prostoru, jsem hodně vytěžovaný na oslabeních a snažím se plnit svou roli v týmu. To ale neznamená, že pořád jenom bráním. Do šancí se dostávám, tak věřím, že to tam začne brzy padat.“