Krajíčkova otočka: Z otloukánka až do finále
ROZHOVOR - V lednu byl zoufalý. Neměli o něj zájem v Tampě Bay, zůstal na odpis. Pak přišla nečekaná spása a odměna za protrpěné měsíce. Z waiwer listu, seznamu nechtěných hráčů, si ho vytáhla Philadelphia. S tou se teď Lukáš Krajíček chystá na finále Stanley Cupu proti Chicagu (začátek v neděli ve 2.00).
„Když jsem nad tím přemýšlel, musel jsem se tomu smát,“ nezastírá sedmadvacetiletý obránce.
V podprůměrných Lighting zůstával na hraně sestavy, pochyboval o svých schopnostech. Flyers v něm ale viděli potřebný článek do úspěšné mozaiky. „Od začátku bylo vidět, že mi chtějí dát prostor. Věřili mi, věděli, jaký jsem hráč,“ pochvaluje si spolehlivý defenzivní zadák. V play off , kde do letoška odehrál jen dvanáct zápasů, zažívá unikátní jízdu.
Z podivné sezony je senzace. Pěkně se to s vámi otočilo, co říkáte?
„Neskutečně! Vždyť já sám nevěděl, co se děje a proč jsem v Tampě nehrál. Zvlášť když jsme se bavili před sezonou, že mě tam chtějí a podepsali mě jako prvního obránce. Jenže přišel tréninkový kemp a všechno bylo jinak, prvních osmnáct zápasů jsem ani nenastupoval. Nikdo se mnou nemluvil, nic mi nevysvětlili. Bylo to těžké. Příchod do Philadelphie mi zvednul náladu. Finále, to už jenom taková krásná nadstavba. Vždyť s tím, že bychom se mohli dostat tak daleko, nikdo nepočítal. A já už vůbec ne. Až postupem času, jak jsme procházeli všechny ty série, to začínalo nabývat na reálnosti.“
Vy jste musel v play off přijmout skromnější roli, z dvaceti minut za zápas je čas kolem devíti minut. Jak jste se s tím vypořádal?
„Samozřejmě nad tímhle občas přemýšlíte. Chtěl bych hrát víc, zvlášť, když v základní části to tak bylo. Tohle je ale holt role, kterou mi dali. V naší třetí lajně hrajeme na soupeřovy třetí, čtvrté pětky a snažíme se hlavně nedostávat góly. Od toho tam jsme. Je to sice taková špinavá práce, ale já jsem vůbec rád za to, že v týmu jsem a můžu si zahrát finále. Někdo, kdo je víc hrdý, takovou změnu nesnáší dobře, ale já vím, že to dělám pro dobrou věc, pro náš tým. O tom totiž play off je, hlavní je, abychom vyhrávali. Vím, že musím hrát to, co po mně trenéři chtějí. Přes to nejede vlak.“
Je pro obránce těžší udržet se v tempu, když nechodí tak často na led?
„Není to úplně jednoduché, to každopádně. Na beky je přece jenom větší tlak než na útočníky. Je to ale všechno o zvyku, musíte přemýšlet, jako kdybyste měli na led jít ob střídání. I když víte, že tam půjdete jen každé páté, šesté střídání. Je dobré, že jsou přestávky na reklamy, to vždycky můžu skočit na led a aspoň se projet. Zatím jsme neměli žádné těžké prodloužení, kdy bych se dostal do takové situace, že bych dlouho seděl na střídačce a pak musel hrát hodně. Zvládám to v pohodě.“
Co až na vás teď vystartují Kane s Toewsem, na ty člověk potřebuje být pořádně rozhýbaný, ne?
(usměje se) „Je fakt, že když jsou takoví útočníci na ledě, trenér po nás chce, abychom šli co nejdřív střídat. Ale taky je někdy potkáme. Práci, kterou děláme proti třetí, čtvrté lajně, musíme udělat i proti první a druhé. Nedá se celý zápas jen přesně střídat na jednotlivé formace.“
Jakmile to ale jde, na elitní řady nastupují Pronger s Timonenem, že?
„Jistě, tohle jsou dva výborní hráči. Kdybychom je dva neměli, nejsme takhle daleko. To, co oni odpracovali za tři kola, to někteří hráči nezvládnou za čtyři. O tom to je, oni chtějí hrát velkou porci času a hrají dobře. Týmu pomáhají, takže není důvod nic měnit.“
Navíc, hrát s Chrisem Prongerem v jednom týmu je určitě lepší než od něj někde schytat ránu, viďte?
(zasměje se) „To rozhodně. A není to jen o té jeho tvrdosti. Podle mě je to nezaplatitelný hráč. Nejen, že je dobrý do obrany, ale pomáhá i v útoku. Můžu říct, že za tu dobu, co jsem tady, jsem se od něj hrozně moc naučil. A doufám, že budu moct i zůstat dál, což se začne řešit po sezoně.“
Je letošní jízda play off to největší, co jste v hokeji zažil?
„Jistě, nic většího není. Každý sní o tom, zahrát si finále Stanley Cupu. A teď to tady najednou je. Nezdá se vám to, všechno to letí hrozně rychle. Zápasy jsou obden, člověku ani nepřijde, jak to celé postupuje. Ale rozhodně si to celé neskutečně užívám, zápasy před plnými stadiony, jak to lidi prožívají. Krása.“
Už se vám zdálo, jak držíte Pohár nad hlavou?
(usměje se) „Nad tím asi přemýšlí každý, nevyplácí se ale předbíhat. Ještě nám k tomu zbývá vyhrát čtyři zápasy.“
Čím byste podle vás měli favorizované Chicago přehrát?
„Myslím, že máme lepší, tvrdší obranu. A taky víc útočníků, kteří jsou schopní dát gól. Chicago má ale vynikající tým, o tom se není třeba bavit. Hodně nám napoví první zápas série, jak to celé bude vypadat.“
Vzpomenete si ještě teď, že jste do play off postoupili až posledním zápasem základní části po nájezdech?
„Je docela vtipné, že to vyšlo takhle, to rozhodně. My věděli, že máme dobrý tým, ale na konci sezony se nám prostě nedařilo. Stejně jsme ale věřili ve vlastní sílu, že jenom stačí, když do toho všichni dáme maximum. To se pak potvrdilo, když jsme přešli přes New Jersey v pěti zápasech, otočili sérii s Bostonem a relativně hladce přehráli Montreal.“
Prozraďte, v čem je kouzlo týmu, který jako třetí v historii otočí sérii play off z 0:3?
„Za tím je obrovská síla. A víra. Pořád jsme všichni věřili, že i takový stav se dá otočit. Brali jsme to zápas po zápase, když jsme vyhráli jeden, viděli jsme před sebou jenom ten další. Obrovskou zásluhu na tom má samozřejmě i trenér. Říkal nám, že musíme hrát, jako kdyby šlo o život a smrt, ale být uvolnění, hrát dál náš hokej. I on nám věřil, že to můžeme dokázat.“
S národním týmem jste zažil stříbrnou Rigu 2006. Prožíval jste teď na dálku zlaté tažení na mistrovství?
„Jistě, jakmile to šlo, koukal jsem v televizi. Je to neskutečný úspěch, mám ohromnou radost, že se to našim klukům po dlouhé době povedlo. Ti, kteří tam byli, si to zasloužili, vydřeli to. Je to jedině dobře pro český hokej. Super úspěch.“
Teď ještě přivézt do Česka Stanley Cup...
(směje se) „To by nebylo špatný!“
