Možná půjde o rozlučkové turné. Milan Hejduk to dokonce považuje za pravděpodobné. Hrozí, že příští rok na jaře skončí s hokejem. „Moje tělo se rozpadá,“ usmívá se druhý nejlepší český kanonýr v NHL. Chatrné koleno naznačuje, ať už mu dá jeho majitel konečně pokoj. Ale kdo ví. Buldočí vůle, s kterou Hejduk impozantně vkročil na zámořskou scénu, může ještě ukázat divy.
Čtyřiatřicetiletý útočník Milan Hejduk má poslední velkou motivaci. Dvojčata David a Marek. V šesti letech se s tátou nepářou, klidně se ozvou, když jim přijde, že jejich nejoblíbenější hokejista střílí málo gólů.
„Nebo jdu z baráku a oni na mě vyhrknou, s kým večer hrajeme. Já jim řeknu, že s Kojotama a oni to hned doprovodí poznámkou: No jo, ti hodně faulují... Kluci mají přehled, všímají si. Chci kvůli nim hrát co nejdéle na nejvyšší úrovni,“ vypráví jeden z naganských zlatokopů.
Nelze jinak, než se optat na vaše zdraví. Jak se vede?
„Tak teď dobře. Těším se na novou sezonu. V Coloradu máme dobrý, mladý mužstvo, takže bychom play off snad mohli udělat. Pak se uvidí. Zbytek poslední sezony jsem odehrál, vyšlo to nakonec přes padesát zápasů, byla to ale asi má nejkratší sezona v NHL. Moje zdraví se zkrátka rozpadá.“ (směje se)
Po lednové operaci jste se však cítil dobře, návrat na led vám vyšel, v prvním utkání po pauze jste dal dva góly…
„Ty jsem sice dal, ale ta operace v podstatě neřešila můj problém s kolenem. Tam šlo jen o akutní vyčištění. Nevím, jak to bude s kolenem dál. Co mi dovolí. Mám smlouvu ještě na příští sezonu a moc dobře vím, že to může být má poslední.“
Takže jste spíš smířený, že od podzimu najedete na rozlučkový ročník s kariérou?
„Dával bych tomu šedesát, sedmdesát procent, že to tak bude. A možná i víc procent. Nechávám si otevřená vrátka, ale může jít opravdu o moji poslední sezonu.“
Zkusíte si ji proto více užít? Pokud to samozřejmě vůbec jde.
„Asi ano. Budu se snažit hokejem víc bavit. Já se jím samozřejmě snažím bavit každý rok, ale letos do toho půjdu s vědomím, že to může být naposledy. Zase ale záleží na zdraví.“
Ta operace byla jakýmsi vykřičníkem, že už byste kolenu měl dát pokoj, že?
„Tak nějak. Nechci to totiž tlačit do extrému, abych měl výraznější problémy v budoucnu. Říkám si, že život nekončí uzavřením hokejové kariéry. Je těžké říct, jak to bude vypadat. Na druhou stranu se může stát i to, že zdraví mi bude jakž takž držet a budu moct hrát i dál.“
Pokud ne, je pro vás složité ve čtyřiatřiceti myslet na finiš kariéry?
„Samozřejmě bych byl radši, kdybychom se o tomhle tématu nemuseli bavit. (usmívá se) Po příští sezoně mi bude pětatřicet, takže zase takovej mladík nejsem… Jasně, jsou borci, co hrají déle, ale i ti, co už museli skončit. V pětatřiceti skončit není ostuda. Faktem je, že hokej mě baví, mám rád tu srandu v kabině. A hlavně chci hrát co nejdýl kvůli svým dětem.“
Pravda, v šesti letech už hokeji slušně rozumějí, viďte?
„Přesně tak. Kluky to bere víc, prožívají to. Sami hrají hokej, rádi chodí na naše zápasy. A hodně se vyptávají.“ Třeba, proč jste v té tutové šanci nedal gól? (usmívá se) „To třeba taky. Říkají mi, že dávám málo gólů. (směje se) Nebo jdu třeba z baráku a oni na mě vyhrknou, s kým večer hrajeme. Já jim řeknu, že s Kojotama a oni to hned doprovodí poznámkou: No jo, ti hodně faulují... Kluci mají přehled, všímají si. Pro mě je velkou motivací, abych kvůli nim hrál co nejdýl na nejvyšší úrovni.“
Musíte pak druhý den občas k dvojčatům na kobereček? Anebo si jdete pro pochvalu?
(usmívá se) „To ne. Jen se mě zeptají, jak jsme hráli, kdo dával góly a tak.“ Mluvíme o dohrávání kariéry.
Co myslíte, bude to v Denveru?
„Preferuju jednoznačně Denver. Nikam jinam se mi moc nechce. V případě, kdyby ale Colorado ztratilo zájem, zvažoval bych i jiné možnosti.“
Vaše klubová věrnost je příkladná. Myslíte, že jste někdy měl hodně blízko k trejdu?
(přemýšlí) „Nevím o ničem. Nikdy jsem se nestal volným hráčem, pokaždé jsem zavčasu podepsal další smlouvu s Coloradem, takže jsem ani nemusel řešit ostatní nabídky. A jsem za to rád. Z Denveru se mi nikdy nechtělo pryč.“
Na druhou stranu poznávání jiných klubů má také něco do sebe, ne?
„Dřív, když jsem neměl rodinu, bych to asi tolik neřešil. Teď je to složitější. Rodina je zabydlená, děcka půjdou za rok do první třídy, bylo by horší přestěhovávat je jinam. Dávno už neřeším jen hokej. Nenapadá mě nic, co by mi v Denveru nevyhovovalo. Střídají se tam čtyři roční období, v zimě máme sníh, je to fajn. Dvanáct let na jednom místě je zkrátka dlouhá doba.“
Zůstanete s rodinou natrvalo ve Spojených státech?
„Vypadá to tak. S tím, že na léto bychom jezdili sem.“
Kdy jste dospěli k názoru, že v Americe vám bude lépe?
„Asi před dvěma lety. Jak říkám, zvykli jsme si tu. Netvrdím, že se po čase nerozhodneme jinak a třeba se vrátíme do Česka, ale v tuhle chvíli to máme rozhodnuté. Zůstaneme v Americe.“
Hokejem jste si vydělal jmění, přesto po kariéře asi nebudete ležet na gauči. Co by vás lákalo dělat?
„Chci zůstat u hokeje. Určitě budu trénovat děti, to by mě bavilo. Třeba se naskytne i nějaká práce pro klub. Když už moje děti hrají hokej, rád u toho ledu strávím hodně času a nejradši přípravou malých kluků.“
Máte speciální místo v NHL, které si v možná posledním ročníku NHL chcete vyloženě vychutnat? „
Ani ne. Jmenoval bych snad jen Montreal, díky tamním fanouškům je na ledě Canadiens příjemné hrát. Jinak na Východě moc nehrajeme a já ani nevím, zda se v sezoně do Montrealu podíváme.“
Nakolik vás láká meta tisíce utkání v NHL? Pravda, musel byste ještě nějakou dobu v kolotoči NHL setrvat.
„Já ani nevím, kolik přesně mám zápasů.“
Je jich 839.
„To by znamenalo minimálně dvě sezony. Musel bych je zvládnout celé. Tak to nevím, nevím… A za dva roky se schyluje k výluce. Vypadá to, že by mohla být. Probleskly informace, že bude. Což by hokeji moc neprospělo. Takže i když bych moc rád tisícovku zvládl, moc tomu nevěřím.“
Jaképak máte informace ohledně možné výluky?
„Co se povídá, majitelé by chtěli zavést negarantované smlouvy. Jako v americkém fotbale. Podepíšete s hráčem pětiletý kontrakt a po prvním roce mu klidně řeknete, že ho nechcete a hráč odchází bez jakékoliv náhrady. Mně už se to asi týkat nebude, ale ostatní kluci to mohou vidět jako velký problém. Nikdo se nebude chtít vzdát současných podmínek a tedy garantovaných kontraktů. Jde i o to, že když se pak zraníte s negarantovanou smlouvou, nedostáváte peníze. Majitelé hokejových klubů se ohánějí tím, že taky nemají jistotu, jestli jim lidi přijdou do haly, a tudíž jejich výdělek není garantován. Proto to chtějí zavést do hokeje. Tohle by byl asi největší svár.“
Dokážete si představit, že na to hráči NHL přistoupí?
„Podle mě to bude problém. V NFL to obcházejí tím, že hráčům dávají velké podpisové bonusy. Ale to platí jen pro špičkové hráče. Ti průměrní podpisové bonusy nedostávají. Mají smůlu. Ve fotbale se často stává, že s hráčem podepíšou velký sedmiletý kontrakt, kdy mu největší obnos napíšou na poslední dva roky. Přitom už vědí, že v tu dobu ho nebudou platit...“
Proti vám mluví i fakt, že popularita hokeje mezi fanoušky v USA rozhodně nešplhá vzhůru, spíš strádá. Máte stejný pocit?
„To není jednoduché přesně odhadnout. Lidi určitě nechodí v takových počtech jako dřív, ale na to může mít vliv i ekonomická krize. Před dvěma roky to ještě bylo dobrý, haly plné. Hokej však obrovským způsobem zaostává v obnosu peněz, které kluby dostávají za poskytnutí vysílacích práv. Absolutně se to nedá srovnávat s fotbalem, basketem nebo baseballem. Zatímco všechny ostatní sportovní organizace z vysílacích práv těží, hokej oproti konkurenci nedostává skoro nic.“
Navíc hokej na běžně dostupných kanálech v USA prakticky nechytnete.
„Jistě. Protože je to v podstatě lokální sport. Lidi z Denveru moc nezajímá zápas Rangers, zato na americký fotbal se tam u nás podívá každý. Tohle prolomit bude strašně těžký. Nejsem si jistý, zda NHL dělá maximum na poli marketingu a pro svoje zviditelnění. Když jsme s Coloradem na cestách, v mnoha hotelech zápasy NHL ani nechytíme. A když nevidíte zápasy NHL v televizi, je to problém. A nespasí vás ani Winter Classic. Zápas pod otevřeným nebem je fajn zpestření, všechny lidi to zajímá, ale tím to končí. Po poslední výluce se z kanálu ESPN přešlo na Versus a to zrovna není elitní stanice.“ (usmívá se)
Tam spíš naladíte kuchaře, ne?
„Kuchaře ne, ale rybáře ano… Je to outdoorový kanál o rybaření, lovu a mezi tím je i hokej.“
To zní hezky. Co myslíte, v případě výluky NHL, naženou se špičkoví hokejisté do Ruska?
„Určitě to bude jedna z alternativ. Ne každému se tam bude chtít, ale peníze tam jsou výborný. I Kanaďani přivřou oči nad tím, jak to kolikrát někde vypadá, a půjdou si tam pro peníze.“
Řešíte v kabinách NHL občas i ruskou ligu?
„Docela jo. V kabině jsem se o Rusku hodně bavil třeba s Ruslanem Salejem. Říkal mi, že je rozhodnutý vrátit se do Ruska. Bavili jsme o všem možným, jak to tam chodí. Takové ty obvyklé věci, co hokejistu zajímají.“
Musel jste vysvětlovat parťákům v Coloradu, proč odešel Jágr do Ruska?
„Jasně že se ptali. Řekl jsem jim, že hlavním důvodem byly peníze. Mně osobně teda jiný důvod nenapadá. (směje se) V NHL by takové peníze nikdy nedostal. Když teď dostal Nabokov 24 milionů dolarů na čtyři roky… A všechno to je čistý výdělek.“
Čistě teoreticky, šel byste do Ruska?
„Asi ne. Nemyslím si, že to mám zapotřebí.“
Také si myslím. Do NHL jste vkročil v roce 1998, jak ji vnímáte po dvanácti letech? Nespadá to kolikrát do velké rutiny?
(přikyvuje) „Je to rutina. Cestování už mě začíná trochu vadit. A s tím spojené další pohybování se po hotelích, hodiny strávené v letadlech. Trochu se mi to zajídá. Ale i tohle je dáno dětmi. Rád bych s nimi trávil víc času, než je to možné. V sezoně je až tolik nevidím. Půlku sezony cestujeme a když hrajeme doma, není to o moc lepší. Ráno máme rozbruslení, pak následuje oběd, spánek a večer zápas. Takže celý den máte pryč. Jako táta bych si přál víc času na děti.“
Stane se vám, že vás koloběh NHL štve?
„Nevím, zda bych mohl dělat lepší práci než hrát hokej. I jiné profese jsou časově náročné, přijdete večer z práce a volné máte leda víkendy. My hokejisti zase máme volné celé léto. Vím, že bych to mohl mít určitě horší. Ne, s nikým bych neměnil.“
A je vůbec možné těšit se řekněme na zápas číslo 55, kdy vás támhle něco bolí, tahá, tady píchá?
„To je právě docela problém. Dokázat se těšit na zápas a radovat se, že si večer zahraju. Když si představím, kde mě zase bude bolet, kdo mě narazí…“ (usmívá se)
