Vokoun v NHL zaří: Zlato z MS mi pomohlo!

Jak skončil jednu sezonu, začal druhou. V květnu přiváděl k šílenství střelce na mistrovství světa, teď znovu v NHL. Tomáš Vokoun ve čtyřiatřiceti letech zraje jako víno. „Cítím se dobře,“ přikyvuje v rozhovoru pro Sport. A cíl má jasný – dovést Floridu, v níž mu po sezoně vyprší čtyřletý kontrakt, do bojů o Stanley Cup.

Čeští fanoušci by se ale nezlobili, kdyby to nevyšlo. V tom případě by mohl posílit národní tým na šampionátu na Slovensku... „Já ale hlavně teď myslím na to play off,“ má jasno.

Prožíváte nejlepší start do sezony v kariéře?
„Vybavuju si, že jednou předtím v Nashvillu jsme dokonce vyhráli nějakých sedm úvodních zápasů, takže z toho hlediska to bylo lepší. Ale je pravda, že jsme na Floridě hlavně spokojení s hrou, kterou předvádíme.“

Vy osobně jste rozjezdy v dresu Panthers míval naopak velmi slabé. Čím to?
„Je pravda, že to tak bylo. Ale proč? To nevím. I jsem si kvůli tomu docela dost lámal hlavu, tentokrát jsem tomu naopak nechal volný průběh a je to lepší. Navíc už jsem zase o něco starší a vyzrálejší. Pro sebedůvěru celého mužstva jsme dobrý start potřebovali. A ten jsme splnili.“

Hned v úvodním utkání jste dostal gól nohou, po němž jste se rozčiloval. Zdravě vás to vyhecovalo?
„Neřekl bych, že tahle událost nějak ovlivnila moje další výkony. Ale určitě to byla škoda, celkově ten zápas byl pro nás dost smolný, byli jsme lepší.“ (Florida v Edmontonu prohrála 2:3)

Po utkání jste se o kontroverzní situaci docela ostře vyjádřil. Neobával jste se nějakého postihu ze strany NHL?
„Ostře? To bych ani neřekl. Viděl jsem to několikrát v televizi a podle mého posouzení to jasně bylo tak, že tam puk Horcoff nedovoleně kopnul. Neřekl jsem nic hrozného, nikoho jsem nekritizoval. Jenom jsem pověděl, že mě to nepřekvapilo, protože v současném trendu všichni chtějí, aby padalo co nejvíc gólů, proto i tenhle nohou uznali. Podle mě to byla jasně neregulérní branka, ale víc to nemělo cenu řešit. Někdy to tak chodí – člověk má jednou smůlu, jednou štěstí. Ale je pravda, že už nevím, co víc by mělo být kopnutí než tohle.“



V minulých letech jste byl ve větším ohni střel. Teď už obrana funguje lépe?
„Je to dané tím, že máme více puk, hrajeme o něco ofenzivněji. A když máme puk, nemůže na nás být tolik střel. To je jednoduché pravidlo.“

Fanoušci mají jasno – na tom, v jaké jste formě, se hodně podílí i poslední šampionát, na němž jste zazářil. Že jste si formu přenesl i do nové sezony. Je to tak?
„Do určité míry je to pravda. Byl to dobrý turnaj, zvednul mi sebevědomí a pomohl mi. Už i po šampionátu ve Vídni, kdy jsme v roce 2005 taky vyhráli, jsem se v úvodu další sezony cítil hodně slušně.“

Vzpomínky na zlaté tažení v Německu jsou stále živé?
„To si budu pamatovat celý život. A nejen tohle, ale i právě Vídeň. Jasně, není to tak, že bych jenom seděl doma a přemýšlel, jak to bylo nádherný, ale celkově jsem měl štěstí být u něčeho skvělého. Prožil jsem báječný zážitek, určitě na to nikdy nezapomenu. Navíc jsem si na turnaji udělal spoustu nových kamarádů. A právě i kvůli tomu člověk sport dělá. To je na tom to krásné, vzpomínky člověku nikdo nevezme.“

Tomáš vokoun zasahuje proti ruské střele, před ním Alexandr Ovečkin a Ondřej Němec • Reuters

Co zlatá medaile? Už je v bezpečí?
„Na co narážíte? (rozesměje se ) Jo, už je. Nebojte.“ (při bezprostředních oslavách hned po finále ji Vokoun ztratil)

Pochlubily se už dcery Natálka s Adélkou s medailí v Americe ve škole?
„Nemohly, já jsem si jí totiž nechal v Česku. V bezpečí, je zamčená!“ (usměje se)

V Česku jste měl hektický program, odlétal jste navíc už začátkem srpna. Stihnul jste si všechno pořádně užít?
„Ale jo, bylo to krásné. Pro celý český hokej to byl neuvěřitelný úspěch. Když jsme jeli na turnaj, nikdo nás nepasoval za favority, nikdo nepočítal, že můžeme udělat nějaký výsledek. Ale povedlo se. Znovu se ukázalo, že ve sportu se může stát cokoliv. Potom se mi podařilo i získat Zlatou hokejku, takže jsem se setkával jenom s kladnými reakcemi. Do Ameriky jsme se vraceli tak brzo kvůli holkám, děti jsou u mě na prvním místě. Aby se mohly nachystat do školy.“

Jaký měl vůbec zlatý šampionát ohlas v zámoří?
„I když to třeba celá americká veřejnost až tak nesledovala a neprožívala, tak kluci v kabině věděli, co jsme dokázali. Sledovali to a blahopřáli mi. V kabině mi před startem tréninkového kempu pogratulovali i trenér a generální manažer. Oni sami ví, že to zase není žádná sranda vyhrát takový turnaj. Když se to v minulosti podařilo Kanadě, taky to brali prestižně.“

Pete deBoer, kouč Floridy, byl na šampionátu právě kanadským asistentem. Nepopichoval vás potom ještě, jak je možné, že vyhráli Češi, a ne Kanaďané?
„Ne ne, už jsme to detailně nerozebírali. Všichni jsme se soustředili na to, abychom zvládli s Floridou dobře vstup do nové sezony. Je potřeba se soustředit na ni. Ne na to, co bylo.“



Vysloužil jste si ocenění Hráč týdne v NHL. Stále je to pro vás i v těch letech pocta?
„Měl jsem radost, ale musím říct, že mi pomohl tým. U brankáře to bývá tak, že když se prohrává, vina padá právě na něj. Na druhé straně jsem teď byl oceněný právě za hru celého mužstva.“

Pokud jde o individuální trofeje – říkáte si, že je čas ukořistit i Vezina Trophy pro nejlepšího brankáře? Zatím vás, možná leckdy neoprávněně, míjela.
„Po čtyřech zápasech je hrozně brzy na to myslet. Je pravda, že jsem v minulosti měl nějaké dobré sezony a nevyšlo to, ale tohle je vždycky na posouzení jiných a můžu to ovlivnit jedině svými výkony. Ale když si to vezmu realisticky, je třeba si uvědomit, že hraju na Floridě a nejsem tak na očích. Takže tak... Pro mě je hlavním cílem dostat se do play off. A to kdyby se nám podařilo, tak to budu brát za úspěch. Individuální trofeje k tomu už nepotřebuju.“

Když už jsme u těch ocenění. Nemáte noční můru, když slyšíte jméno Štefan Margita?
(hlasitě se rozesměje) „Ne ne, to už je zapomenutý. Zpěvák ze mě ale nikdy nebude.“
Tomáš Vokoun se raduje z triumfu na mistrovství světa v Německu. • Michal Beránek, Sport

Nepustí vám občas někdo ještě třeba z legrace na youtube záběry, jak vás slovenský zpěvák při slavnostním večeru vyzývá, abyste si s ním zanotoval?
„Ne ne. Naštěstí...“

Cítíte ve 34 letech životní formu?
„Mě musí posuzovat jiní, nechci se hodnotit. Ale jsem každopádně zkušenější, těmi obdobími, kdy jsem by nevyrovnaný, už jsem si prošel. Jasně, každý má výkyvy, ale pro mě je důležité, abych jich měl co nejmíň a co nejmenší. I podle toho se podle mě dá posuzovat kvalita brankářů.“

V anketě deníku Sport na facebooku jste se stal suverénně největší českou hvězdou v NHL. Hřeje vás to u srdce?
„Jsem si jistý, že mi k tomu pomohlo mistrovství světa. S NHL to nemá nic společného. (usměje se) Ale na druhou stranu jsem za to moc rád. Každého jednotlivce potěší nějaké ocenění. Hokej je moje práce, dělám ji rád, ale na druhou stranu to člověk dělá i proto, aby ho ostatní ocenili. Za podporu fanoušků jsem moc rád.“

Má cenu se vás teď ptát na příští mistrovství světa?
„Nemá. (usměje se) Je to hrozně předčasné.“

Fanoušci si určitě říkají: Přejeme mu play off. Ale když to nevyjde, nezlobili bychom se...
„Pokud budu zdravý a sejdou se všechny okolnosti jako zájem trenéra, forma a podobně, tak určitě budu rád reprezentovat Česko. Kariéru v národním týmu jsem ještě neukončil. Ale abych řekl pravdu – teď si hlavně přeju, abychom se s Floridou probojovali konečně do play off. K tomu upínám svoje síly.“

Tomáš Vokoun (vpravo) v souboji s Trentem Hunterem z New Yorku Islanders • ČTK/AP

V klubu vám po sezoně vyprší čtyřletý kontrakt. Říkáte si, že tentokrát už postup musí vyjít?
„Udělám pro to maximum, většina lidí ví, že pokud bychom se do bojů o Stanley Cup neprobojovali, vytvořili bychom v NHL smutný rekord. Devět let v kuse nikdo nečekal (Florida naposledy hrála play off v roce 2000). A to není věc, u které bych chtěl asistovat.“

Cítíte, že tentokrát je tým Panthers silnější?
„I poslední šampionát ukázal, že když je dobrá parta, možné je všechno. Není to ani tolik o jménech, ale o tom, jak se dá tým dohromady. Vždycky se objeví nějaké mužstvo, o němž experti tvrdí, že by se nikam daleko neměl dostat. Ale pak je to jinak.“

Už přemýšlíte nad svou budoucností?
„Ne moc intenzivně. Ta se stejně bude odvíjet od mých výkonů, takže se soustředím hlavně na ně. Snažím se ovlivnit jenom to, co můžu. Zbytek jde stranou.“

Jste nachystaný opět na možné spekulace ohledně vašeho ochodu jinam během sezony?
„Teď na to nemyslím, i když ta možnost je samozřejmě ve hře. Ale v hlavě mám hlavně to, aby se nám dařilo a drželi se na postupových pozicích. Abych se podobnými věcmi ohledně nějakého trejdu vůbec nemusel zabývat.“

Takže pak si vychutnáte, jaká je role volného hráče. A třeba si vyberete nějakou slavnou kanadskou destinaci... V žádném pořádném velkoklubu jste ještě nechytal.
„Nad tím jsem zatím nepřemýšlel, nikdy nevíte, jak sezona dopadne. Už mám něco za sebou, takže dobře vím, že je nejlepší se soustředit jenom na nejbližší budoucnost. Tedy na další zápas. Víc nemá cenu řešit, to nedělá dobrotu.“

Tomáš Vokoun se po finále chlubí zlatou medailí, kterou poté na chvíli ztratil • Pavel Mazáč (Sport)

Co jste říkal na to, jak při prvním utkání v sezoně zkolaboval Ondřej Pavelec z Atlanty?
„Samozřejmě mě to zasáhlo. Jsme dobří kamarádi, takže o to jsem byl více vystrašený. Hráli jsme zrovna zápas, dozvěděl jsem se to cestou do autobusu. Je hrozně nepříjemné, když člověk neví, proč se to stalo. Jsem rád, že nezjistili nic závažného a věřím, že bude v pořádku. Vypadalo to fakt hrozivě, často se to nestává. Měl jsem velký strach o jeho zdraví.“

Nemáte obavy i sám o sebe, když něco takového vidíte?
„Taky jsem měl sám zdravotní problémy, nebo jsem viděl ostatní. Třeba jsem byl přímo u toho, když v Detroitu zkolaboval Jirka Fischer nebo když málem přeřízli krk Ríšovi Zedníkovi... Tak to prostě někdy ve sportu chodí, to je asi jako se ptát dopravního policisty nebo hasiče, jestli se nebojí, když vidí bouračku... Samozřejmě je to nepříjemné, ale i takové věci patří ke sportu. Stát se může cokoliv. A kdykoliv. Spíš je to vždycky horší pro rodinu.“

Měl Pavelcův případ mezi gólmany velký ohlas?
„Nejen mezi nimi. To se probíralo v celé NHL, tohle se hned tak nestává. A pořád se o tom mluví. Je to jedna z věcí, o který každý věděl. Jako když mě před rokem vlastní spoluhráč (Ballard) trefil hokejkou přímo do hlavy. Je to taková nechtěná popularita.“

A co míníte o formě Michala Neuvirtha, dvaadvacetiletého mladíka, který se prosadil v hvězdném Washingtonu?
„Chytá skutečně výborně, z brankářského hlediska vypadá celkově velice dobře. Sledoval jsem ho přímo při zápase a má před sebou určitě velkou budoucnost. V Česku pořád zaznívají pesimistické hlasy, že nemáme brankáře. Ale právě on to vyvrací. Pořád máme kvalitu.“

Chcete mít sportovní informace jako první? Objednejte si SMS a MMS zpravodajství iSport.cz »