Kdo by před šesti lety hádal, že bude Znojmo tam, kde dnes je, by byl nejspíše považován za velkého optimistu. Hokej ve městě upadal, Orli dokonce přišli i o extraligu. A 1. liga na jihu Moravy netáhla. Návštěvnost klesala. Pak ale přišla spása v podobě nové soutěže – mezinárodní EBEL. Rozhodnutí odejít ale nebylo vůbec lehké. „My jsme byli dokonce přibližně čtrnáct dní úplně bez soutěže!“ vzpomíná majitel klubu Pavel Ohera.
Po čtyřech sezonách v EBEL jsou počáteční obavy ty tam. Úvahy o návratu zpátky do 1. ligy nejsou ve Znojmě na pořadu dne. Nová soutěž se na jihu Moravy chytla. „Momentálně nám na zápasy chodí dokonce více lidí než poslední dvě sezony na extraligu,“ pochvaluje si Pavel Ohera, jeden z majitelů a iniciátorů přestupu do mezinárodní ligy.
Jen tak se sebrat a opustit prostředí českého hokeje ale určitě nebyl lehký proces...
„S odstupem času mohu říct, že to byla správná volba. Stali jsme se prvním týmem v České republice, který se začlenil do jakékoliv mezinárodní soutěže. Vlastně jsme to udělali ještě dřív než Lev Praha, i když my jsme to vzali trochu jinou cestou – oficiálně jsme pod rakouským svazem, ale hrajeme na českém území. I naše mládež hraje v juniorech a starším dorostu obdobu EBEL. Ke všemu se ale vázala spousta složitých kroků, museli jsme kompletně předělat celou organizaci.“
Jaká tedy byla pro a proti?
„Brali jsme to ze dvou pohledů ze sportovního a finančního hlediska. Jižní Morava má v extralize Kometu a my nejsme schopní dát dohromady takový balík peněz, abychom mohli hrát extraligu.“
Nebáli jste se přece jen tohoto kroku?
„My jsme byli dokonce přibližně čtrnáct dní úplně bez soutěže! Tehdy jsme se nepřihlásili do 1. ligy a to i přesto, že jsme tou dobou ještě neměli ani definitivní potvrzení, že se budeme moct zapojit do EBEL. Stále jsme čekali na rozhodnutí IIHF. To nakonec přišlo a my se mohli začít připravovat na novou kapitolu v historii klubu. Zpočátku ale panovaly hodně velké obavy.“
Jaké například?
„Především jsme se báli, jak to přijmou fanoušci. Věděli jsme, že kvalita EBEL je dobrá, že si rozhodně oproti 1. lize hokejově nepohoršíme. Ale český fanoušek je přece jen trochu specifický, vnímá hokej trošičku jinak. Nakonec jsme byli příjemně překvapeni, protože diváci novou ligu přijali lépe, než jsme čekali. Každým rokem se nám navíc zvyšuje průměrná návštěvnost. V první sezoně po přestupu z 1. ligy se nám dokonce zvýšila z 1500 na 2500 diváků. Momentálně nám na zápasy chodí dokonce více lidí než poslední dvě sezony na extraligu.“
Už jste tu jednou zmínil peníze. Kolik činí rozpočet Znojma na jednu sezonu v EBEL?
„Na sezonu potřebujeme sehnat přibližně 30 milionů korun. Plus minus tři miliony, protože sezonu nemůžete vzít na korunu. I tak jsme ale stále týmem s nejnižším rozpočtem v rámci EBEL. Každopádně za poslední čtyři roky se nám podařilo klub s velkým přispěním města slušně stabilizovat. Navíc musím říct, že zájem sponzorů je oproti české lize nesrovnatelný. Především marketingový potenciál EBEL je ve srovnání s 1. ligou nepopiratelně větší.“
Jen pro srovnání. Kolik mají k dispozici nejlepší týmy v EBEL?
„To je strašně těžká otázka. Stabilně nejlepší týmy soutěže se pohybují někde mezi 8 až 13 miliony eur. Čímž by patřily ke špičce extraligy, možná by byly i vůbec nejbohatšími celky. Dá se říct, že například Salcburk, který sponzoruje Red Bull, si může koupit, na koho si ukáže. Myslím si, že kvalitu týmů EBEL, kv byť tuto soutěž mnozí ještě nedoceňují, ukazuje hokejová Liga doceňují, ukazu mistrů. Sice se začíná hrát ještě před sezonou, ale minulou i tuto a sezonu se v ní celky z EBEL rozhodně neztratily. Start v CHL je pro nás velkým lákadlem.“
Maďarsko, Itálie nebo i Slovinsko. To přeci jenom nejsou úplně blízké destinace. Zatížilo třeba i takhle náročné cestování váš rozpočet?
„Je to trošku dvousečné. Samozřejmě, cestování v 1. lize bylo kratší, ale vstupem do EBEL se nám náklady na něj nijak drasticky nezvýšily. Navíc k většině zápasů cestujeme po kvalitních dálnicích, takže je to komfortnější než jezdit po České republice. Jsou zde ale dva nebo tři týmy, které jsou hodně vzdálené a zápasy s nimi řešíme tripy, kdy sehrajeme dva zápasy ve dvou dnech. Jedeme tam o den dřív a spíme na místě. Navíc hodně týmů v 1. lize je na severozápadě, takže ve stejné dojezdové vzdálenosti ti jako většina týmů EBEL.“
Pojďme tedy ke sportovní stránce. Většina hokejových fanoušků je EBEL nejspíše „nepolíbená“. Co od ní tedy mají očekávat?
„Zásadní je, že EBEL je z těch top sedmi nebo osmi lig v Evropě nejofenzivnější. Loni jsme měli přibližně průměr 6,5 gólu na zápas, což je pro fanouška skvělé číslo. Možná tam neuvidí tak propracované defenzivní systémy jako třeba v extralize, ale zase se může těšit na góly a hezké ofenzivní akce. Cizinci, kteří do ligy přichází, jsou z většiny útočníci. Takže kvalita v útoku rozhodně nechybí. Také se moc nebrání střední pásmo, je to více nahoru dolů. Každopádně pro diváka, který se nevyžívá v taktických systémech, je to rozhodně atraktivnější než český hokej.“
S jakou ligou by se tedy EBEL mohla srovnávat?
„Tím, že je to důraznější, tvrdší a padá víc gólů, se EBEL hodně podobá třeba švýcarské nebo německé lize. Srovnání by snesla i s hokejem, který se hraje v zámoří v AHL.“
Co takové srovnání s 1. ligou, odkud jste do EBEL přestoupili…
„S tou bych EBEL, co se týče kvality, vůbec nesrovnával. Spíš s extraligou. Týmy z naší soutěže se v letních přípravách měří s celky z těch nejlepších zahraničních lig. A to poměrně úspěšně. Ještě jsem neslyšel, aby si některý z týmů EBEL pozval na přátelák někoho z 1. ligy. Hráči, kteří přichází do EBEL například z Kanady, kde hráli AHL, by sotva šli hrát do Česka druhou nejvyšší soutěž.“
Zdá se, že návrat zpátky tedy nepřichází v úvahu.
„Pro nás je EBEL bezpochyby lepší než 1. liga, návrat zpátky pro nás rozhodně není tématem dne. Je třeba se na to podívat jednak z hlediska toho, že my tady hrajeme ofenzivní hokej, a také toho, že na nás chodí lidé. Na 1. ligu lidé, s výjimkou několika klubů, nechodí. Na zápas EBEL přijde v průměru 3500 diváků, což je sedmá nejlepší návštěvnost v Evropě. EBEL je rozhodně lepší než 1. liga a v některých aspektech srovnatelná s extraligou. Důkazem může být to, že ve vzájemném měření s kluby z extraligy byly kluby z EBEL úspěšné.“
Zajímavější pro fanoušky může být i to, že si týmy soupeře do play off volí. Jak moc výhodné je to ale pro samotný klub, když do poslední chvíle neví, s kým vlastně bude hrát?
„Během našich prvních dvou sezon v nové soutěži se ještě soupeři do play off nevybírali. Tehdy stejně jako například v extralize hrálo roli umístění po základní části. Ale kluby EBEL hodně sledují, co se děje okolo. Tento systém výběru funguje například ve Švédsku. Pro diváky je rozhodně atraktivní, všichni jsou napjatí až do posledního dne a sledují živou volbu, kterou přenáší televize. Je to velká show. Nicméně pro manažery noční můra. Rozhodně je to ale jeden z nástrojů, které zatraktivňují tuto ligu.“
Přestože máte v lize suverénně nejnižší rozpočet, na výsledcích to není vůbec znát. To vás jistě jako majitele musí těšit…
„Poslední čtyři sezony jsme jedním ze dvou nebo tří týmů, které se pokaždé dostaly do play off. Pořadí se pořád točí. Není to tak, že by tam určité týmy měly své místo jisté. Výjimkou může být snad jen Salcburk, i když i ten měl jeden rok hodně namále, když skončil až osmý. První dva roky, kdy jsme byli novým týmem v soutěži, se to dalo považovat za obrovský úspěch. To, že jsme se do play off dostali hned první sezonu, se předtím nepovedlo nikomu dalšímu.“
Ani jednou z těchto čtyř pokusů se vám ale nepovedlo dostat přes čtvrtfinále.
„V prvních dvou sezonách jsme narazili na Záhřeb a Vídeň, na týmy, se kterými se nemůžeme měřit. A to finančním zázemím nebo sportovní kvalitou. V posledních dvou letech jsme měli cíl dostat se dál, ale dostali jsme týmy, které měly s play off více zkušeností. V této fázi soutěže se projevují i rozdíly v rozpočtech klubů. Finance se promítnou do hráčů, které oni přivedou a kteří jsou natolik zkušení, že play off rozhodnou. To nám ještě trochu chybí. Dalším cílem je tedy rozhodně prolomit brány čtvrtfinále a pak se děj vůle boží. Nikde není napsáno, že to nemůžeme vyhrát.“
