Hrubec deptal hvězdy z KHL: zpíval si s trubači, ale ničil ho řídký vzduch
PŘÍMO Z DAVOSU | Odchytal báječný zápas. Brankář Šimon Hrubec dlouho ničil šance favorita z Magnitogorsku. „A to jsem se cítil fakt mizerně,“ hlesl po prohře 1:2 v nájezdech gólman Ocelářů. Na disciplínu jeden na jednoho ani nedojel, sám poprosil o střídání. Celý tým překvapily potíže spojené s nadmořskou výškou. Na výkonu třineckého strážce však nebylo pranic znát. Po zásluze převzal ocenění pro nejlepšího hráče večera.
Proti kvalitnímu ruskému soupeři berete na úvod turnaje bod. Spokojenost?
„Je to úžasné. Před zápasem bychom to brali, je škoda, že jsme si ten vyrovnávací gól dali v podstatě sami po smolné teči. Jindy jsme ale měli moře štěstí, takže na smůlu se vymlouvat nemůžeme. Hráli jsme ale skvělý hokej, mezi týmy nebyl vidět rozdíl.“
Naopak, Magnitogorsk jste větší část zápasu přehrávali a byli lepším týmem.
„Souhlasím, nechci se jich dotknout, ale my jsme hráli tak dobře, že jsme byli minimálně vyrovnaný soupeř. Drželi jsme s nimi krok, diváci nás neskutečně hnali dopředu.“
Nemrzí tak prohra a zmařené čisté konto o to víc?
„Měli hodně šancí, bohužel. Nula by byla pohádka. Celé chytání je ale z velké části o štěstí, buď vás to trefí nebo ne. Celkově jsem se ale v zápase cítil hrozně.“
Vážně? Na výkonu to tedy znát nebylo. O co šlo?
„Od půl čtvrté jsem nemohl spát. Jsme ve vysoké nadmořské výšce, je tu řídký vzduch, špatně se mi dýchá. Do toho mi praskaly věci na výstroji, některé se mi dokonce ztratily... no, fakt den blbec. Nakonec jsem poprosil sám o vystřídání na nájezdy. Strašně mě mrzí, že se při nich Petr Kváča zranil.“
Opravdu dělá horský vzduch tak moc?
„To byste nevěřil, vážně bych to přál fanouškům zažít. Když jsme v úterý vyjeli poprvé na led, umírali jsme. Koukali jsme na sebe, co to má jako být. Jako bychom měsíc netrénovali. Trénink měl tempo a kyslík chybí.“
Atmosféra v hale byla úžasná už před zápasem, neříkali jste si v šatně, co je to za peklo? Trumpety, pozouny, bubny…
„Já jsem na tohle zvyklý doma z Vimperka! Zavzpomínal jsem na naše vimperské trubače. Tady to bylo ale neskutečné. Hráli výborné písničky, když byl čas, zazpíval jsem si s nimi. Bylo to super.“ (smích)
Někteří hráči si s sebou vzali do Davosu i rodiny. S vámi letěla manželka a desetiměsíční syn, užíváte si, že tu jsou s vámi?
„Zatím jsem si to moc neužil, nebylo kdy. Jsem hlavně rád, že to syn celé zvládl naprosto skvěle. Cestoval takhle poprvé a vůbec neplakal. Naštěstí tady má hodného dědu Kameše (pozn. trenér brankářů Třince). Je takový Pan chůva, trenér v akci! (smích) Čekali jsme, že bude brečet při přistání, ale těsně před tím usnul, takže bych chtěl ještě teď na dálku poděkovat pilotovi za jemné přistání.“
