Finsko mu pomohlo. Jakub Škarek najednou nebyl ústřední téma, nikdo ho moc neřešil, nesrovnával. Rok v Lahti měl mladý brankář na starosti jenom chytání. „Možná mám do hokeje teď ještě větší chuť než před rokem,“ spokojeně vypráví. Když spustí o tvrdé finské přípravě, jak nikdo nebrblá a o detailech v chytání, zapomenete, že mu je teprve devatenáct. Teď čeká, jak se rozhodnou Islanders, kteří ho před rokem draftovali. Znovu Finsko? Nebo už přesun za moře?
Pořád patří k největším talentům českého hokeje. Devatenáctiletý brankář Jakub Škarek cítí, jak se během roku ve Finsku posunul, dobrou zpětnou vazbu dostal i na kempu New York Islanders, kam odletěl přímo z tvrdé letní přípravy, kde musel každý pátek vydupat sjezdovku. V rozhovoru pro deník Sport popisuje, proč má taková dřina smysl, proč se chce vždycky kousnout: „Něco, jako když vás dvě minuty před koncem melou v oslabení, vy vedete o gól, a taky si nemůžete odfrknout. Jsem rád, že jsem tohle mohl zase podstoupit.“ Pokud v Lahti zůstane, počítají s ním jako s jedničkou.
Rok jste nebyl v Česku na očích. Co se po téhle době ve Finsku u vás změnilo?
„Zásadně asi nic. Pořád mě hokej baví, možná do něj mám jen ještě větší chuť než před rokem. Trénování mě pořád baví, posunuju se dál na suchu i na ledě. Mám kolem sebe skvělé lidi, trenéry, spoluhráče, kamarády, rodinu. Tohle je při starém. Jen se asi cítím lépe než před rokem, fyzicky i psychicky. Doufám, že to takhle bude pokračovat.“
Může za větší chuť do hokeje Lahti? Místo, kde vás nikdo najednou asi tolik neřešil jako doma...
„Určitě. Když to řeknu blbě, měl jsem na všechno větší klid. Noviny jsem moc nečetl ani doma, ale ve Finsku tuplem ne. Cítím na sobě, že díky trenérům jsem se tam posunul po všech stránkách nahoru.“
Jen trenér Ville Nieminen byl pěkně naštvaný, že jste při MS v reprezentační dvacítce ztratil měsíc. Nechytal jste, pořádně netrénoval a do Finska se pak vrátil jako dvojka.
„To je hokejový život. Někdy se stane, že vypadnete z tempa. Taky mě to mrzelo, že jsem nebyl v akci víc. Vypadl jsem na pět týdnů pryč, a když nebudu počítat půl zápasu s Amerikou v přípravě a dvacet minut s Kanadou, tak jsem nechytal. Aspoň jsem hodně chodil do posilovny, volného času bylo v reprezentaci hodně, většinou jsem se ani na zápasy nepřevlékal. Trénovalo se sporadicky, ale mělo to logiku, protože pro kluky, kteří hráli, bylo zápasů opravdu hodně, v tom vytížení to pro ně ani jinak řešit nejde. Bral jsem mistrovství tak, že je to něco, jako kdybych byl pět týdnů zraněný, chystal jsem se hlavně na suchu. Když jsem přijel zpátky, v Lahti byli příjemně překvapeni, jak jsem fyzicky připravený.“
Měli strach, že budete zanedbaný?
„Měli. Ale problémem spíš bylo zápasové vytížení, že jsem tak dlouho stál. Dostával jsem se do toho zpátky přes nižší ligu, kde hrají hlavně mladší hráči. Pomohlo mi to, úroveň byla dobrá, zhruba jako spodek extraligy. Zachytal jsem si těžké zápasy.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
