Kubalík odmítá uváděný plat: Co se psalo, byl nesmysl. Nikdo není takový blázen
Na zeleném pažitu při středeční charitativní akci pod hlavičkou Bez frází neskóroval. Na ledě ovšem Dominik Kubalík sype góly dál, ve Švýcarsku si jimi vystřílel novou smlouvu v Zugu. Pokud neklapne mise NHL, má na dva roky vystaráno. I když ne tak štědře, jak se v zahraničních médiích spekulovalo. „Nikdo není takový blázen, aby mi podobné peníze dal,“ zasmál se devětadvacetiletý útočník.
Řešíte návrat do NHL, kdyby ovšem nevyšel, čeká vás přesun do Zugu. Z jakého důvodu jste se rozhodl odejít z Ambri-Piotta?
„Přesun je o tom, abych se dostal k šanci hrát o titul. To je jediný důvod, proč jsem do Zugu šel. Vím, že se o mém podpisu napsalo hodně, ale určitě nehrály roli peníze. Co se psalo, byl úplný nesmysl. Kdyby byly peníze na prvním místě, zůstal jsem v Ambri. Zug je tým s velkými ambicemi a aspirant na to dojít v play off daleko.“
Takže částka lehce pod 48 miliony korun za dva roky, která se v tamních médiích objevovala, nesouhlasí?
„Byla hodně přehnaná. Já bych byl samozřejmě rád, ale myslím si, že nikdo není takový blázen, aby mi podobné peníze dal. Jsem spokojený, ale kdyby to bylo čistě o financích, podepsal jsem úplně někde jinde.“
Máte za sebou povedenou sezonu. Co vám švýcarský comeback napověděl?„Nebudu lhát, bál jsem se. Po těch letech člověk nevěděl, co od sebe očekávat, jestli na Švýcarsko pořád ještě má. Jsem rád, že jsem si dokázal, že tam můžu hrát. Sezona byla hodně podobná té, po níž jsem odcházel do zámoří. Zase mi zvedla sebevědomí, jsem rád, jak jsem navázal. Doufám, že budu případně dál pokračovat.“
Olympiáda mě láká, byl by to splněný sen
Takže stejná soutěž, jakou jste kdysi opustil?
„Byla jiná, určitě těžší. Cizinců na tým je aktuálně šest, což udělá hrozný rozdíl. Liga je kvalitnější, hodně se zvedla.“
Ale vám nadále sedí. Myslíte, že kdybyste pokračoval stejným tempem, můžete si říct o olympiádu?
„Samozřejmě mě olympiáda láká. Je otevřená všem, budou hrát i hráči z NHL, zkrátka turnaj nejlepších. Byl by to splněný sen. Udělám, co je v mých silách, a doufám, že zdraví bude v pořádku a nominaci si vybojuju.“
V rámci přípravy jste si střihl i charitativní fotbálek v Dobřanech s partou hvězdných spoluhráčů a soupeřů. Jak jste obstál proti týmu plzeňské Škody?
„Musím říct, že jsem se dřív cítil lépe, když jsem ještě v létě chodil hrávat. Teď je to utahané, bolí mě nohy, přijdu si prkenný, balon se ode mě odráží. Trapný!“ (směje se)
Náběhů za obranu jste se ale neštítil.
„Dělám, co můžu, vždycky si rád zahraju. Trošku víc to bolí, míň mi to jde. Takže nic moc… Když jsem byl mladší, fotbal byl v rámci sportů možná moje jednička, teď je až tak na třetí koleji. Ale když můžu, zahraju si.“
