Ještě dva roky dělí Jespera Wallstedta od splnění věkové hranice pro vstup na draft do NHL. Už teď je mladý Švéd jako na trní, ale snaží se zůstat klidný. Ví, že stojí na začátku pořádně dlouhé cesty, která nejde nijak zkrátit. Právě tento přístup je jeden z důvodů, proč měli Švédi za poslední tři roky 14 draftovaných hráčů v prvním kole včetně jedničky Rasmuse Dahlina. U Tre Kronor se zkrátka nemluví, ale buduje.

Máte zlato z mistrovství světa U18 a bronz i stříbro z Hlinka Gretzky Cupu. Pěkný výčet na 16-letého kluka.
„Máte pravdu, v podstatě si teď žiju takový svůj sen. Můžu hrát hokej, chodím do školy a potkávám se v národním týmu se skvělými spoluhráči. Nic mi nechybí, hrozně mě tohle období baví… Když vzpomínám na mistrovství světa do osmnácti let, které se hrálo letos u nás doma na severu Švédska v Örnsköldsviku a Umee, vybaví se mi úžasné okamžiky. Měli jsme skvělý tým a hráli jsme jako jeden, díky čemuž jsme nakonec zvedli pohár nad hlavu. Moc hezky se na mi na turnaj vzpomíná.“

Nakousl jste i téma školy. Ve Švédsku je s hokejem hodně propojená, že?
„Je, funguje to tak, že ráno máme rozbruslení, pak školu a nakonec navečer trénink. Po něm už jdeme rovnou domů a děláme si, co potřebujeme. Někteří samozřejmě bydlí s rodinami, což není můj případ, protože nejsem z Luleå. Každopádně máme systém nastavený opravdu dobře.“

Právě v Luleå chytáte za juniorku. Jaké je sedět v kabině s 20-letými spoluhráči?
„Jsou úžasní. Každý rok přichází do týmu mladší a mladší kluci, ale tým už přesně ví, jak se o ně má starat, aby zapadli. Dvacetiletí hráči jsou pokorní a laskaví, být v takovém kolektivu je rozhodně radost, ne žádný stres.“

Na druhou stranu věkový rozdíl není nejmenší ani teď a to jste poprvé mezi ně přišel ve 14 letech...
„Upřímně to na začátku bylo těžké, ale důvodem nebyli spoluhráči. Ti byli vždycky kamarádští. Když jsem poprvé chytal za juniorku, byl jsem vážně mladý. Kluci se o mě i tehdy postarali a hlavně mě nechali, ať chytám takovým stylem, který mi sedí. Pořád mi pomáhali. Některé spoluhráče už jsem znal předtím, takže jsem nešel úplně do neznámého. Obzvlášť teď po přestupu do Luleå si užívám svůj život.“

Vaše jméno figuruje na pozici jedničky draftu v roce 2021. Četl jste to?
„Četl, četl. Viděl jsem články i novináře, kteří o tom psali. Beru to spíš jako takovou zábavu.“

Co na to říkáte? Byl byste první gólman od roku 2003, kdy se to povedlo Marc-André Fleurymu.
„Bylo by to krásné a dělám všechno proto, aby to tak nakonec bylo. Ale pořád zbývají dva roky, než draft přijde. A dva roky jsou hrozně dlouhá doba, stát se může cokoliv. Musíte být neustále pokorní, dávat do každého dne maximum a dělat všechny věci, jak nejlépe můžete. Ale pořád je i tak přede mnou ještě obrovsky dlouhá cesta, zbývá hodně času.“

Není na vás v šestnácti až moc velký tlak?
„Jo, trochu je. Snažím se dělat cokoliv, abych mu nepodlehl. Chci každý den zůstat nohama na zemi a prostě jen pracovat, jak nejlépe umím. Potřebuji zlepšit všechno, co můžu.“

A co to podle vás je?
„Musím být o hodně rychlejší na nohách. Cítím, že jsem pomalý. Snažím se také zůstat během hry klidný, ať už se stane cokoliv. Vím, co dělám a snažím se působit uvolněně. Jednou to bude fungovat, ale potřebuji dostat všechny atributy hry tam, kde mají být. A, jak už jsem říkal, zrychlit, dostat se do lepší kondice, abych měl sílu v nohách celý zápas a mohl hrát svůj styl hokeje. O tom to totiž celé je.“

Asi máte i nějaké své rituály, ne?
„Mám jich dost, ale přesně je ani neumím popsat. Víte… tak nějak přicházejí každý den a cítíte, že je musíte udělat. Mám třeba stejnou rutinu během rozbruslení, v kabině si pouštím stejnou muziku a dělám věci podobně, než jdu na led. Piju různé drinky před zápasem a jiné během něho. Jsou to věci, které prostě děláte, ale vlastně je ani neznáte.“

Je ta hudba motivační?
„Tak nějak. Dívám se na youtube na sestřihy univerzitního hokeje a kanál Good Hockey Sweden, poslouchám hudbu z highlightů. Dám si je do playlistu a hrají mi tak, abych se mohl dívat na obraz před sebou. Vidím své cíle ještě předtím, než jdu do zápasu. Vím, co je ve hře a po čem toužím. Vím, co proto mám udělat...“

Nemůžete být jen hlupák, co hraje hokej

A největší cíl je hádám NHL?
„Určitě, jak už jsem říkal, je to dlouhá cesta. Teď strávím ještě nějaké roky ve Švédsku a až přijde na řadu můj ročník, udělám všechno proto, abych skončil co nejvýš. Ale pořadí draftu není vždycky to nejdůležitější. Musím hlavně dělat to, co mě baví, zlepšovat se a budovat pomalu svou kariéru.“

Za poslední tři roky měli Švédi v prvním kole draftu celkem 14 hráčů. Čím to je? Dobrým prostředím?
„Ve Švédsku máme opravdu skvělé trenéry jak pro hráče, tak pro gólmany. A upřímně, kombinace školy s hokejem je výborná. Většinou se stává, že když jsou u nás v zemi lidé dobří ve škole, jsou zároveň také dobří hokejisti. Je to z toho důvodu, že mají poznání, nebo spíš vědomosti, které musíte nabít, když chcete být hokejista. Nemůžete být jen hlupák, co hraje hokej, je potřeba mít dobrý charakter a pokoru pokaždé, když s někým mluvíte.“

Je to tedy hodně i o přístupu?
„Bezpochyby. Právě tyhle vlastnosti jsou klíčové. Dobrým hokejistou se můžete stát jen, když jste dobří na ledě a pokorní mimo něj. Jinak to nejde.“

Kdo je váš idol?
„Určitě musím říct Henrika Lundqvista.“

Proč?
„Jako malí jsme k němu společně s bratrem (Jacob Redin Wallstedt) vzhlíželi. Když mně bylo okolo deseti, koukali jsme dlouho do noci na Rangers. Byl a je mým idolem stejně jako můj bratr, který tu pro mě vždycky byl. Koukám se i na jeho zápasy, které odehrál (aktuálně švédská divize 2).“

Byla výhoda mít většího bráchu gólmana?
„To byla a velká. Hodně mi pomáhal. Když jsem byl mladší, sledoval jsem jeho hru a pokaždé, když jsme se viděli, bavili jsme se spolu o hokeji: NHL, švédské lize, švédském hokeji, brankářích… Ale rozebíral jsem to i s tátou, který dřív také chytával. Pokaždé spolu mluvíme o mém výkonu i všech ostatních včetně brankářů v zámoří. Hodně mi to pomáhá.“

Určitě jste plánovali i vaší denní sezonní rutinu. Jak vypadá?
„Všední dny jsou v podstatě všechny stejné - rozbruslení, škola a pak večerní tréninky. Někdy máme během týdne tři zápasy: v pátek, sobotu a neděli, někdy jen dva o víkendu. Během soboty a neděle nic netrénujeme, jedeme jen na zápas.“

Jesper Wallstedt dokázal velké věci, letos vyhrál s Tre Kronor domácí mistrovství světa do osmnácti let, minulý rok bral v Kanadě na druhém nejprestižnějším turnaji osmnáctky stříbro.

• 
• 
• 4 zobrazit galerii

Mládežnické výběry

9. srpna 2019 • 18:54

Osmnáctka skončila na Hlinka Gretzky Cupu pátá, na závěr zdolala USA