Tvrdé tréninky, hodiny dřiny navíc, disciplína i mimo led. Marek Melenovský (43) se hokeji od mládí obětoval. Dotáhl to k 1043 startům v extralize a dvěma zápasům v seniorské reprezentaci. Dnes trénuje dorost v Jihlavě a cítí smutek. „Je to obrovský průser, který nás v budoucnu doběhne," komentuje stopku pro mládežnické soutěže a osekané možnosti tréninku.
Snaží se mladým předat to, co ho hokej naučil. Už skoro rok však Marek Melenovský přešlapuje se svými svěřenci na místě. Zápasů minimum, neustálé pauzy, výpadky v tréninku, zavřené zimáky. Pořád dokola. „Úplně sestřelíme naši základnu,“ upozorňuje bývalý extraligový útočník a nyní kouč dorostu slavné Dukly Jihlava.
Co je na celé skličující situaci vůbec nejhorší?
„Úplně odpadly nábory. Kluci ve věku pět až sedm let, kteří by měli začínat s hokejem, nezačnou. Tam bude obrovský výpadek. Tímto naši ne úplně velkou základnu úplně sestřelíme. Doběhne nás to. Bojujeme s tím prakticky od března. Tréninky na ledě nelze zcela nahradit suchou přípravou. Náš hokej nemá v posledních letech dobré výsledky a tohle mu nepřidá.“
Kdy by měl kluk poprvé přijít na zimák a nazout brusle?
„Pět let je ideální. Čtyři je brzy. Znám kluky, co začínali až v osmi letech. Pozoroval jsem je třeba až do juniorky. Ta ztráta tří let na nich byla pořád znát. Už nikdy ji nedohnali. To je můj pocit. Musí se samozřejmě začít pomalinku, ne formou nějakého drilu.“
Jak současná situace dopadne na juniory, dorostence?
„Když se rušil starší dorost, odskákal to ročník 1999. Teď pro změnu 2001. Ten rok už klukům nikdo nevrátí. Ti ne úplně top hráči v tuhle chvíli končí s hokejem. Vnímal jsem to tak, že Češi jako jedni z mála na dlouhou dobu odstřihli mládež. Ve Skandinávii určitou formou trénovali.“
Už vidíte následky?
„V první řadě ti kluci ztloustnou. Nehýbou se, mají distanční výuku. Sedí na zadku doma, nejdou ani ven. I ti, co byli zvyklí na pohyb, zleniví. Pak je těžké to znova nastartovat, rozhýbat se. Doba je taková, že je všeho nadbytek. Člověk je od přírody líný. Ti chytlavější, co hokej úplně nezbožňují a hrají ho jen proto, že je na něj rodiče vozí, budou mít velký problém se k němu vrátit.“
Syn to nese blbě
Aby se mohlo trénovat, dostávají teenageři k podpisu rádoby profesionální smlouvy na symbolické částky. Je to tak i u vás v Jihlavě?
„V rámci možností děláme maximum. Snažíme se tomu přizpůsobit. Kdo má smlouvu, ten trénuje. S juniory, dorostenci a některými hráči ročníku 2006 jsme odjeli na devět dní do Polska. Byli jsme ve vysokohorském středisku Krynica-Zdrój. To se hodně povedlo. Trénovali jsme dvoufázově. S dorostem jsme porazili juniory Noweho Targu 5:3. V tom středisku měla zrovna soustředění polská reprezentační šestnáctka. Nechal jsem odpočívat starší kluky, hrály jen ročníky 2005, 2006. Vyhráli jsme 7:1.“
Platil soustředění klub?
„Zčásti to financovali rodiče. Ale nešlo o žádnou hroznou částku. Myslím, že ji každý dal rád.“
Sám máte syna v juniorce. Jak to snáší on?
„Nese to blbě. Dril moc nemusí, ale hru jako takovou má rád. Myslím, že pro něj nebude problém se vrátit. A když můžu mluvit za sebe, víc asi dělat nemůžu, nedokážu a časově nezvládnu. Pokud budu kluky drtit ještě víc a sedřu je pětihodinovým tréninkem z kůže, bude to kontraproduktivní.“
Horácký stadion se má po sezoně bourat. Budete mít kde trénovat?
„Bude fungovat vedlejší hala. Tam budou trénovat dorost a žáci. Juniorka by měla působit v Humpolci a A-tým nejspíš v Pelhřimově. Kvůli nové hale, která bude opravdu nadstandardní, stojí za to se tři roky uskromnit. Pak se asi začne mnohem víc tlačit na výsledky. Na takovém stadionu by se samozřejmě měla hrát extraliga.“
