Sledovat jeho růst může být pro Česko hodně zajímavá podívaná. Adam Benák může na draft NHL až za rok, takže na Hlinka-Gretzky Cupu, který startuje v pondělí, bude čelit převážně o rok starším soupeřům. Výška jen 170 cm? Nedělejte si o něj starosti, poradí si. Plzeňský odchovanec dovede dobře vyhodnotit, co se kolem něj děje. Vyčítal si, že v generálce proti Kanadě neproměnil nějakou ze svých šancí: „Podle mě jsem to cpal zbytečně moc nahoru, spíš bych měl zkoušet střílet kolem nohou.“
Kanada vás nakonec spláchla 0:5. Byl to vážně tak silný soupeř?
„Bylo to těžké, nastoupili jsme proti nejlepšímu týmu, který si tady na turnaji zahraje. Ale musíme se jim umět vyrovnat, když to nejde šikovností, tak určitě důrazem. Nebo se o to aspoň snažit. Chceme hrát rychlý hokej, otáčet hru a neztrácet puky na modrých čarách.“
Důraz ale úplně tedy nefungoval, co myslíte?
„Nefungoval. Trenéři nám to hned v kabině taky říkali, že když nemáme kanadskou šikovnost, aspoň důrazem se vyrovnat musíme. Víc je řezat.“
Sám jste měl tři možná čtyři velmi dobré šance. Neměl jste tolik času na lepší zakončení?
„Nějaké šance jsem tam měl, to je pravda a mrzí mě, že mi tam nic nespadlo. Snad koncovku na turnaji zlepším. Podle mě jsem to cpal zbytečně moc nahoru, spíš bych měl zkoušet střílet kolem nohou, gólmani jsou velcí. Tam by třeba dosáhnout nemuseli.“
Může být střet s takhle silným soupeřem těsně před turnajem v něčem užitečný?
„Je to dobře, teď můžeme být rádi, že jsme viděli naše rezervy. Víme, že jsou v předbrankovém prostoru silní, takže příště je potřeba na to na ledě lépe reagovat. Tady se jim potřebujeme vyrovnat.“
Najednou přestáváte být uklizený v plzeňské mládeži. Už máte patřit k lídrům osmnáctky, i když jste o rok mladší. Připouštíte si nějak tlak, který postupně roste? Všechno sledují skauti, fanoušci.
„Ani ne, jsem tady právě o rok mladší než ostatní, takže si hlavně vážím možnosti tady vůbec být a chci si všechno i užít. Snažím se tyhle věci moc nepřipouštět. Všichni budeme chtít uspět, když se hraje doma, uděláme všechno, co půjde.“
Můžete popsat, v čem se takový zápas liší od finále dorostenecké extraligy, který jste s Plzní na jaře hráli proti Třinci?
„Vůbec to nejde srovnávat. Tady je to rychlejší, silnější, každý hráč je neskutečně šikovný. Ne, to nejde porovnat.“
Ale stejně si dovolíte stejné věci jako tam. Udržíte puk na mantinelu, naznačíte rameny, pošlete protihráče jinam nebo mu hodíte puk mezi nohama. Není tedy těžké přepnout?
„Už na tréninku tady vidím, že je všechno rychlejší, tak se i podle toho připravuju. V zápase se to snažím ještě zlepšit, pracovat s prostorem i časem. Se zápasem to pak nějak přijde i samo.“
Hodně hráčů kolem vás odchází do zahraničí, bere Ameriku nebo Skandinávii. Platí, že vy pořád zůstáváte v Plzni?
„Ano, zůstávám v Plzni.“
Máte nějak nastavený vývojový program, jak ideálně růst?
„Myslím, že bych asi měl začít v juniorce a budu se snažit zabojovat o zápasy v áčku.“
Kdybyste nahlásil, že i vy mizíte z Česka, šéf klubu Martin Straka by vašeho tátu Václava, který v Plzni trénuje, asi přetrhl, ne?
(usměje se) „Do kanadské juniorky teď ani nemůžu, šlo by to až příští rok, takže jsme ani nic neřešili. Žádné Švédsko, Finsko, zůstávám v Plzni.“
Takže v plzeňském áčku vás uvidíme, když se o něj budete snažit zabojovat?
„Doufám, že ano.“