Vůjtek: Budu vzpomínat v dobrém

Ze zdravotních důvodů. „Dalších deset měsíců ve stresu by už pro mě v mém věku nebylo ideálních,“ říká kouč, kterému v květnu bude 62 let.

Vladimír Vůjtek s Dynamem v uplynulé sezoně vyhrál prestižní Spenglerův pohár a v KHL skončil čtvrtý. V semifinálovém boji nestačil na mistrovskou Kazaň. „Vedení sice bylo zklamané, že jsme nezískali medaili, ale nebyl to špatný výsledek. I proto budu na Dynamo vzpomínat jen v dobrém. Po Jaroslavli to byla asi má nejhezčí hokejová štace.“

Jak ve vás rozhodnutí skončit dozrálo?
„Letos byla očeň… (zarazí se) Vidíte, pořád se mi tam ta ruština plete. Chtěl jsem říct velmi. Velmi těžká sezona. Od začátku se čekal velký výsledek, že budeme na špici tabulky. A ono se to dlouho vyvíjelo jinak. Měli jsme hodně zraněných hráčů a většinu zápasů jsme hráli venku. Devátého ledna jsme jich měli venku dvacet sedm a doma čtrnáct… A to zkreslovalo tabulku, tlak byl enormní. Vrcholilo to koncem února, začátkem března, kdy jsem měl nějaké zdravotní problémy. Menší… No, možná byly spíš větší. Prostě jsem měl problémy a už tehdy jsem se rozhodl, že bez požehnání doktorů nebudu dál pokračovat.“

To znamená, že jste požehnání doktorů nedostal?
„Ještě jsem u nich nebyl, teprve tam půjdu, aby mě celkově proklepli. Teď se třeba cítím dobře, ale nahromaděný stres problémy nejspíš spustil. Možná to byla jen nějaká chvilková záležitost, ale já prostě tak nějak dozrál k tomu, že dalších deset měsíců ve stresu by už pro mě v mém věku nebylo ideálních.“

Takže to není jen taková zdvořilostní fráze, že končíte ze zdravotních důvodů?
„Určitě ne, měl jsem problémy. Dynamo mělo zájem, ale já se sám rozhodl, že končím.“

Co vás trápilo?
„Víte dobře, že už tři roky zpátky jsem měl určité problémy se zdravím. Teď se objevily náznaky, že by se to mohlo vrátit. Nechci to specifikovat, nerad o tom mluvím. Asi už to bude tím věkem… Že když přijdou dlouhodobější stresy, tak problémy přicházejí.“

V pátek jste se vrátil z dovolené v Emirátech. Tam jste se rozhodl definitivně?
„Ne, už před play off jsem byl rozhodnutý, že skončím. Sice mě mrzí, že jsme to nezakončili medailí, ale vypadli jsme s vítězem a hráli pěkný hokej.“

Bezprostředně po sezoně jste si ale nechával prostor. Říkal jste, že se teprve budete rozhodovat co a jak…
„To bylo tím, že mě docela hodně lidí přemlouvalo, abych ještě rok zůstal. Že si tři měsíce oddechnu a můžu ještě pracovat… Faktem je, že progres v našich výkonech byl a kádr zůstává až na pár změn pohromadě. Dá se tedy předpokládat, že Dynamo bude v příští sezoně útočit na medaili. Celý realizační tým a někteří hráči mě ještě přemlouvali, abych zůstal. To byl důvod, proč jsem to nechtěl oznámit hned.“

Říkáte celý realizační tým. I asistent Kotov, který by měl vaši práci převzít?
„Určitě. Teď jsme spolu byli jedenáct dní na dovolené v Emirátech, jsme přátelé a já věděl, že mu to nabízejí. Dá se říct, že právě on mě nejvíc přemlouval.“

V Dynamu končí i Petr Čajánek, souvisí to nějak s vámi?
„No, prý to tak Petrovi sdělili. Že my dva s Kotovem ho nechceme, ale tak to rozhodně nebylo! Já s ním byl spokojený, nevím, co se tam stalo. Někdo z vedení nejspíš nebyl spokojený s jeho produktivitou.“

S vámi už tento krok šéfové nekonzultovali?
„Ne, ne. Bylo to jejich rozhodnutí. Věděli, že já nechci zůstat, už se mnou tyhle záležitosti ani neprobírali.“

Co dál?
„Zatím nemám zájem se někam přesouvat. Asi už využiju toho, že mám důchodový věk a budu odpočívat. O trenérské práci zatím vůbec neuvažuju.“

Už se vám někdo ozval?
„Ne, ne. Měl jsem před měsícem jednu nabídku z Česka, ale tu jsem odmítnul.“

Že by Kometa Brno?
„Nechci specifikovat (usmívá se). Ani v Česku už se mi nechce znovu s trénováním začínat. Asi už to tak bude nastálo. I když nevím, co to se mnou udělá, až zase začne hokejová sezona… Pevně rozhodnutý nejsem.“

I kdybyste byl, tak u Vůjtků a u Haška se nikdy neví, že?
(směje se) „Právě. Nechci se ukvapit, už jsem jednou konec kariéry ohlašoval a dopadlo to jinak. Tak nechci dělat nějaká prohlášení.“

A co vaše manželka? Přivítala konec ruského dobrodružství s úlevou?
„Je to paradox, ale vnímá to spíš naopak. Ona by v Rusku ještě ráda zůstala.“