Čajánek: Idol fanynek už nejsem

Z důležitého válečníka je člen elitního komanda. Ve 33 letech vystoupal k Jágrově úrovni.

Největší české hvězdě s číslem 68 je po boku hráč, který možná brzy učiní vážné rozhodnutí. Čajánka vydatně láká vidina návratu do rodného Zlína. „Dovedu si to představit hned od příští sezony. Doma je doma,“ neskrývá útočník motivy v rozhovoru pro Sport. Cestu má volnou, moskevské Dynamo mu oznámilo, že s ním dál nepočítá.

Petře, po letech přeskakování z třetí do druhé či čtvrté formace se na šampionátu těšíte z role elitního hráče první formace. Říkáte si, konečně?
(přemýšlí) „Já bych to tak neformuloval. Býval jsem zvyklý jezdit v roli hráče pro čtvrtou, třetí lajnu a nestěžoval si. Samozřejmě, že to, co tady hraju, je něco jiného než dřív. A já si to užívám.“

Vážně jste si nikdy nestěžoval? Ani potajmu? Každého ve vaší pozici by přeci štvala ta věčná škatulka bojovníka ze třetí řady…
„Štvát není to slovo, které bych použil. Ale zkrátka taková byla situace v té době. Když jsem začínal v nároďáku, na centru hráli Alby Reichel, Pavel Patera, Jirka Dopita. Já byl rád, že jsem se dostal vůbec na pozici čtvrtého. Pro mě to bylo super a byl jsem maximálně spokojený, že na téhle pozici můžu být.“

Postupem času ve vás však muselo dozrát přesvědčení, že si zasloužíte víc, ne? Třeba i kvůli věku.
„Tak o věku to vůbec není. To je skladbě týmu, jací hráči přijedou. My máme spoustu vynikajících centrů a ne vždy trenér ukáže zrovna na vás. Já zastávám názor, že mužstvo má hrát hlavně dohromady. Pokud se má něco uhrát, je potřeba všech pětadvacet lidí. A ne tři. Někdo je vytěžovaný víc, někdo míň, ale pro celkový úspěch je potřeba všechny spojit.“

Hlavně letos se řada výborných útočníků musí uskromnit. Hráči, zvyklí z klubu na dvacet minut hrají třeba pět, šest minut, nebo vůbec. Nedělá to neplechu?
„Tak je to vždycky. V nároďáku to takhle nesmíte brát. Tady se musí přizpůsobit každý svoji roli.“

A je to jednoduché?
„Jednoduché to není. Každý z hráčů chce být na přesilovce, každý chce dávat góly. Ale hráče dělá velkým to, že potlačí svoje ego a vydá se ve prospěch mužstva.“

V kabině máte velké slovo, zároveň si nejsme jisti, že na ostatní zvednete hlas, je-li třeba. Nebo se pleteme?
„Tady není žádný problém, tohle mužstvo je prostě výborné. Nemusíte na nikoho zvedat hlas.“

V elitní řadě nastupujete vedle Jágra. Což je docela jednoduché a zároveň složité. To v případě, že se nedaří. Jak to cítíte vy?
„Pokud to jde nám i týmu, je to sranda a zábava. V opačném případě máte na sobě hned tlak. A první, co slyšíte je, proč to nejde? Já jsem rád, že zatím to nějak funguje, vyhrává se a to je hlavní.“

Musíte si s Jágrem a Hemským hodně povykládat, jak to hrát?
„Bavíme se o tom dost často. Hokej je o komunikaci, o přizpůsobivosti tomu druhému. Pokud víte, co dělat a vyhovíte si, je to jednodušší. Já nikdy nebudu jako Hemák, který prokličkuje celé hřiště. A ani na střelce to už nevypadá. Já si ale našel svoji cestu, která mi sedí.“

Co přesilovky? To má být stěžejní zbraň týmu…
„Je to lepší a lepší. Ale nemluvme jen o naší první lajně. Je tady i druhá přesilovková.“

Hrál jste někdy v lepší formaci?
„To je těžké srovnávání. Nejde poměřovat spoluhráče v klubu a v reprezentaci. To jsou dvě úplně jiné situace. Samozřejmě, že hrát s Jardou a Hemákem je radost a nepoštěstí se vám to každý den a každému. Já si to fakt užívám.“

Hrajete tady svůj nejlepší hokej za národní mužstvo?
„Nevím, jestli nejlepší, ale cítím se v největší pohodě ze všech těch turnajů. V Petrohradu 2000 jsem byl mladej, vyjukanej kluk. Ty role byly prostě jiné, než nyní. A v pětadvaceti se na svoje bytí v reprezentaci díváte jinak než po třicítce.“

Co myslíte, mohl byste si zahrát s Jágrem i příští sezonu v Omsku?
(usmívá se) „Nevím, kde budu hrát příští rok. Až ta varianta bude na stole, můžeme se o tom bavit. Co se kolem toho děje, samozřejmě nějakým způsobem vnímám, nechávám to však až po mistrovství.“

Je pro vaši budoucnost důležité, jak na šampionátu zahrajete?
„Kdybych měl smlouvu, důležité to nebude. Angažmá nemám, takže mi to může pomoci. Ale dnes ten přehled o hráčích je velký a málokdo si pořídí hráče jen na základě toho, co předvede na šampionátu.“

Nemáte tedy pocit, že tu hrajete o práci?
„Ale jo, dá se říct, že o ni hraju. Celý život hrajete o angažmá. Nepovede se vám jedno důležité utkání a může to mít svoji odezvu.“

Jste nervózní, že nevíte, kam se v létě vydáte?
„Nejsem. Vůbec ne. To, co se stalo, bylo rychlé, nečekané, ale není mi dvacet, pětadvacet. Těch možností je spousta, dovedu si představit i to, že se vrátím domů.“

Co jste pomyslel o tom, že vás Dynamo Moskva najednou přestalo potřebovat? A to jste měl uzavřenou smlouvu.
„To je život. Po stránce bodů nebyla moje sezona nejlepší a já tušil, že to tak může skončit.“

Vysvětlení jste po Rusech nežádal?
„Těch může být tisíc a je to celkem jedno. Důležitý je výsledek. Mohl jsem asi hrát víc ofenzivně a na sebe, ale já bych nic neměnil. Je to jejich rozhodnutí.“

Zhořklo vám Rusko?
„To ne. Neměl jsem nejmenší problémy s vedením. Ani nepátrám po důvodech mého odchodu. S lidmi z Dynama, se kterými jsem se tam potkával a bavil, byli fajn a vzpomínám na ně jen v dobrém.“

Před mistrovstvím světa se změnil kapitán, céčko z vašeho dresu putovalo k Marku Židlickému. Nepřekvapilo vás to?
„Bral jsem to normálně. I proto, že během sezony jsem nad tím, že bych mohl dělat kapitána, nepřemýšlel. Růža mi řekl dopředu, že to tak bude. A já myslím, že Židla je dobrá volba.“

Opravdu vám to nepřišlo líto? Bylo by hezké být kapitánem, ne?
„No, tak to jo. Ale podle mě je úplný nesmysl se o tom bavit.“

Fanoušky to třeba zajímá. Říkají si: Dělal kapitána celou sezonu, pak těsně před šampionátem o to přijde...
„Já jsem byl kapitán během sezony, ale před mistrovstvím přijíždějí další hráči, mají zkušenosti, hrají za nároďák dlouho. Tady není o čem diskutovat.“

Aspoň se shodnem na tom, že v kabině máte velké slovo…
„V tomhle týmu má slovo každý.“

S rozhodčími však jednáte hlavně vy, nebo ne?
„S tím mám vždycky problémy, moc mluvím. Takže se držím vzadu. Snažím se s nimi nemluvit. Ale třeba proti Finům to byl marný boj, nemělo smysl se s nimi vybavovat. Rozhodčí si udělá, co chce. A když za nimi budeme jezdit, spíš nám to uškodí.“

Nynější optimismus nebyl před pár dny zdaleka takový. Po utkání s Kanadou to moc dobře nevypadalo. Neříkal jste si, že to s vyhlídkami vypadá hodně špatně?
„Věděli jsme, že nás čekají čtyři zápasy, z nichž musíme vyhrát dva. Zápas s Finy jsme ztratili svou blbostí, Kanada nás k ničemu nepustila. Dala tři góly, pak zápas dohrávala. Ale všechno se bude hodnotit až po čtvrtfinále. Můžeme říkat, že jsme se zápasem se Slováky dostali do pohody, ale přijde jeden zápas, a bude všechno jinak.“

Jste rád, že mužstvo trénuje Vladimír Růžička? Cítíte se osobně líp? Přeci jenom po šampionátu v Moskvě jste už nechtěl hrát.
„Jsem rád, že tady můžu být.“

Trochu jsme zamluvili váš rodný Zlín. Mohl byste se vrátit už pro příští sezonu?
„Dovedu si to představit.“

To budou zlínské fanynky potěšené, že je Zlín ve hře…
(usmívá se) „Neblázněte, já už nejsem lákadlo pro fanynky. Bude mi čtyřiatřicet, fanynky mají už jiné idoly.“

Nakolik vás Zlín láká?
„Tak, ve čtyřiceti už bude na můj příchod pozdě. Je to doma, určitě mě to láká. Moje poslední sezona ve Zlíně nebyla úplně ideální, ale pořád je to domov a hodně lákavá volba.“

Jak jste daleko v komunikaci se zlínským vedením?
„Včera mi pan Venera (kouč a sportovní manažer) poslal nějakou esemesku, tak uvidíme.“ (usmívá se)

	V úterním deníku Sport najdete:
	» celý rozhovor s Petrem Čajánkem O čem mluví: » Je to jeho poslední MS? » Sleduje své nástupce?