Povedený debut Šticha: Vychloubat se nebudu
Parádní premiéra. V jednadvaceti letech, po sezoně zkažené zraněními, se liberecký David Štich dostal do národního týmu. A hned při svém prvním zápase zazářil. Gólem a asistencí zařídil obrat při výhře 2:1 v Norsku. „Hlavně mě těší vítězství,“ zůstal skromný mohutný bek.
Ale gól při premiéře v národním týmu, to se cení, ne?
„Jasně. Ale byla to náhodná branka, chtěl jsem dávat puk křižmo Lukáši Pechovi, ale odrazilo se to hráči přede mnou od brusle a sklepnul si to mezi betony svého gólmana. Ta asistence, to pak byla jen třešnička na dortu.“
Věřil jste vůbec, že puk při vaší střele prošel až za brankářova záda?
„Napřed jsem to nevěděl, to je fakt. Všimnul jsem si, jak to padá gólmanovi mezi betony, ale nebylo poznat, jestli to šlo až za brankovou čáru. Až když jsem pak viděl puk na zadní konstrukci branky, začal jsem radovat víc.“
Jaké to je, být na chvíli hrdinou národního týmu?
„To se snad ani nedá říct, že bych byl nějaký hrdina. Tenhle zápas jsme všichni odmakali, i proto, že byla znát únava po cestě. Rozjezdili jsme jí až tak po deseti minutách. A ten gól? Zítra to tam může spadnout zase někomu jinému.
Čekají vás na telefonu blahopřejné esemesky?
„Podívám se. Přece jen, zápas nebyl v televizi, ale pár známých se snad koukalo na onlajny. Takže snad něco najdu.“ (usměje se)
Teď aspoň můžete doma tvrdit, že jste skóroval parádním golfákem na lapačku…
(rozesměje se) „To radši ne, takhle se vychloubat nebudu…“
