Omluvil bych se i tátovi, říká Tomáš Vokoun

Promluvil včera pozdě večer českého času, na hlase bylo znát, že se mu omluva neříkala úplně lehce. „Vím, že mě někteří lidi odsoudí, ale já prostě nemohl jinak,“ říkal čtyřiatřicetiletý brankář, dvojnásobný mistr světa. Tato zpráva jednoznačně zastínila, že tým včera v přípravě porazil Švýcary (1:0).

Můžete přesně shrnout důvody, proč nakonec reprezentovat nebudete?
„Ano, slíbil jsem, že přijedu, ale od začátku sezony jsem měl signály, že budu mít podepsanou v tuto chvíli novou smlouvu. Jenže to nedopadlo. A já si najednou uvědomil, v jaké jsem nejisté situaci, vždyť já vůbec nevím, co se mnou bude, co se bude dít. Celý rok jsem cestoval a nechtěl jsem teď odjet od rodiny.“

Takže rodinné hledisko zvítězilo?
„Ano, jasně. Moje situace je specifická, děti tady chodí do americké školy, já bych se teď sbalil a jel bych na měsíc a půl do Česka.“

A pak i třeba do Ruska, že? Podle informací Sportu se o vás vážně zajímá ruský Omsk...
„Máte pravdu, i tahle varianta je ve hře. Může se stát, že skončím v Rusku... Mám tedy před sebou nejisté a nepříjemné období, proto jsem teď chtěl zůstat s rodinou a věnovat se jí.“

Nevyčítáte si ale, že jste to oznámil Hadamczikovi až teď, čtrnáct dní před šampionátem?
„Není to otázka jenom pátku, kdy jsem to řekl definitivně. Ale probírali jsme to už nějaký den předtím, nebylo to z hodiny na hodinu. Nemyslím si, že na jednom hráči tým stojí, už když jsem měl před měsícem ty problémy se zády, tak jsem přemýšlel, jak to vlastně se mnou bude. Jasně, načasování není nejlepší, ale jsem v situaci, že jsem se koukal hlavně na to, co je nejlepší pro mě a pro mou rodinu.“

Měl jste pocit, že byl trenér naštvaný?
„Byli jsme na něčem domluvení a když to nedopadne, každý by byl zklamaný. Nedivím se mu. Ale vzal to normálně, víc to nemá cenu nějak rozebírat. Byl to rozhovor v dobrém duchu, popřál jsem mu a týmu hodně štěstí. Máme spoustu kvalitních brankářů, reprezentace není otázka jednoho nebo dvou hráčů. Je složené kvalitní mužstvo, takže si myslím, že se beze mě obejdou.“

Chápu to správně, že kdybyste teď měl podepsanou smlouvu v NHL, že byste reprezentoval?
„Určitě ano. Víte, já ani nevím, kde budu. Kdybych fakt odešel do Ruska, mohlo by se stát, že bych hrozně dlouho svoje nejbližší neviděl... Jen si to vezměte - kdybych šel po šampionátu do KHL, kam bych si děti nemohl vzít, mohlo by se stát, že bych je sedm osm měsíců neviděl. Což bych nechtěl. Snažil jsem se to vyřešit nejlíp pro sebe a pro svou rodinu, i když někdo může říct, že je to sobecký.“



Nemáte strach z reakcí fanoušků?
„Někteří mě nepochopí a odsoudí, to je jasný. Ale myslím si, že v reprezentaci jsem už něco odehrál a prostě někdy nastane doba, kdy mám právo se rozhodnout podle toho, co cítí rodina. Jsem připravený na to, že to někdo bude kritizovat. Ale víte, jak je to pomíjivé... Jednou vás lidi oslavují, pak zatracují. Ale mám svoje povinnosti a i když vím, že hokej je důležitý, jistě to není to nejdůležitější.“

Pro lidi je to obrovské překvapení, trenér Hadamczik to prezentoval tak, že vaše účast je jistá...
„Já bych se v tom nechtěl pitvat nějak víc... Jenom chci říct, že to není o tom, kdo je trenér. Kdyby trénoval Vláďa Růžička, dopadne to stejně. I kdyby to trénoval můj táta, udělal bych to tak. Takže to opravdu s koučem nemělo nic společného. Rodina je teď prostě na prvním místě, kdo to nepochopí, škoda, ale já s tím nic neudělám... Podívejte - kdybych pod panem Hadamczikem nechtěl hrát, tak mu to přeci v létě neslíbím, ne? Jenže v tu chvíli jsem absolutně netušil, v jaké se ocitnu situaci. Kdybych teď byl v jiné, jistě budu hrát. Nebo kdybych měl nějaké obavy, jak to dopadne, tak rozhodně bych do toho nešel loni, kdy se objevovala jedna omluvenka za druhou...“

Jaký je váš aktuální postoj k Omsku?
„Zatím jsem žádnou oficiální nabídku nedostal, ale je pravda, že mám signály, že zájem je. Budu se snažit rozhodnout co nejlíp, nedávno jsem se bavil i s generálním manažerem Floridy, což ale samo o sobě nic neznamená. Budu se snažit zhodnotit všechna pro a proti a pak uvidím. Rusko je ve hře, to je pravda, nemůžu ten zájem úplně přehlížet. Víte, já jsem z toho...“(váhá)

Nejistý? Zmatený?
„Dá se říct, že jo. Já jsem se v situaci volného hráče nikdy předtím neocitl, takže je to pro mě nové. Budu mít ještě schůzka s agentem. Je spousta otázek, na které teď sám nedokážu odpovědět, proto je to pro mě těžký. Doufám, že těch možností před sebou budu mít víc a budu se moct rozhodnout podle toho, co mi bude nejvíc vyhovovat. V této chvíli se to dá těžko odhadnout, co bude.“

Mluvil jste o Omsku s Jaromírem Jágrem?
„S ním jsem se o tom ještě nebavil. Ono se to sice nepsalo, ale oni měli zájem už po posledním mistrovství, akorát teď je to aktuálnější.“

Nemrzí vás, že do Avangardu nešel kouč Vladimír Růžička?
„Tak samozřejmě by to bylo lepší, přál jsem mu to. Uvidíme, co bude teď.“

Ještě k vaší omluvence. Nehrálo roli i to, že jste se bál zranění?
„To při mém rozhodování hrálo roli tak pět procent jenom... S tím jsem dopředu počítal, že to tak bude. Věděl jsem, že tohle může nastat a i tak jsem to slíbil. Pojistku by mi zařídili, snažil se mi svaz vyjít vstříc, udělal maximum, abych přijel. Jenže prostě jsem doufal, že budu mít tu smlouvu.“

Proč vám ji vlastně Florida už nenabídla, když jste o tom měl signály?
„Abych se přiznal, tak nevím. Oni mi sami řekli, že by se mnou chtěli jednat o smlouvě, ale potom z toho sešlo, nevím proč. Když byla uzávěrka přestupů, generální manažer jen oznámil, že s nikým nebudou nic nového uzavírat. Potom už jsem se nepídil, proč to tak bylo.“

Jste z toho všeho psychicky unavený? Vždyť počtvrté v řadě nejste v play off, i když jste se snažil sebevíc...
„Nebylo to jednoduchý, speciálně tento rok byl hodně těžký. I tohle hrálo roli - pokud bych nejel na mistrovství se stoprocentním odhodláním a soustředěním, nepomohlo by to mě ani mužstvu.“

Věříte, že Ondřej Pavelec z Atlanty roli reprezentační jedničky zvládne?
„Měl výbornou sezonu, i tohle bylo jedno z hledisek, na které jsem koukal. Já jsem taky dlouho v reprezentaci čekal na šanci a teď si myslím, že jsou tam hráči, kteří si ji zaslouží. Ať je to Ondra Pavelec, nebo Jakub Štěpánek. Tým máme silný, budu mu držet palce.“

Je možné, že loni na mistrovství jste ve zlatém finále odehrál poslední zápas za národní tým?
„Nevím, je to možné, nechci teď dělat předčasné závěry.“