Třeba to nepůjde, obává se Marek Židlický
Otřískaný, poslepovaný, ale s chutí zase si zahrát na velkém turnaji. V neděli se k národnímu týmu v Brně přidal Marek Židlický, jeden z nejlepších českých beků. Jenže pozor. Může se stát, že svalové potíže, které mu nedovolily odehrát konec sezony, ho nepustí do akce. „Zkouška bude středeční zápas s Kanadou,“ říká.
Na nedělním tréninku jste se cítil jak?
„Ještě mě to trochu tahalo, ale to se dalo čekat. Teprve jsem přiletěl, spal jsem čtyři hodiny, takže jsem takový trochu unavený.“
Nebyl jste překvapený, že vás v Minnesotě kvůli zdraví pustili?
„To ne, my byli s manažerem domluvení dopředu. Že uvidím, jak se budu cítit. Řekl jsem mu, že zkusím zápas s Kanadou a pak se uvidí. Mám mu potom zavolat jak to vypadá a řekneme si, co dál.“
A vy sám jste se nechtěl radši pořádně doléčit?
„No, tahle sezona byla na zranění opravdu docela náročná. A taky se může stát, že to po zápase s Kanadou zabalím, protože to nepůjde. Ale třeba to bude dobré. Teď se to těžko odhaduje, v tréninku nikdy neuděláte tak rychlé pohyby jako při zápase. To se projeví, až když opravdu zaberete na sto procent, když přijde jiné zatížení.“
Kde se vůbec vaše vleklé potíže vzaly?
„Já v sezoně uspěchával všechna zranění, která jsem měl, a to se potom nabaluje jako sněhová koule. Jak první zranění není doléčené, léčba dalšího se potom protahuje. Navíc tohle je takové nečitelné zranění, když vás tahá zadní stehenní sval. Můžete se cítit dobře při tréninku, jenže pak přijde nějaká střela v zápase, trošku jiný pohyb, a je to zpátky. Chce to klid, který v sezoně nebyl. Poslední dny jsem měl už nějaké rehabilitace, teď jsem už chtěl jít s klukama na led.“
Pomohla vám alespoň pauza po konci základní části?
„Určitě, tělo už to potřebovalo. Ale stejně všechno uvidím až po té Kanadě. To je test.“
Jaká vůbec byla vaše sezona?
„Nepostoupili jsme do play off, to je základní faktor všeho v NHL. Nám se to nepodařilo, takže bylo velké zklamání. A já osobně jsem měl potíže s ramenem, pak ty třísla, takže jsem moc nehrál. Když jsem se vždycky vrátil, zase jsem si třeba zlomil prst nebo něco. Bylo toho dost.“
Takže jediná možnost je spravit si chuť na mistrovství světa…
„Jasně, hlavně z osobního pohledu, protože jsem toho opravdu moc neodehrál. Rád bych si na mistrovství zahrál. Ale opravdu je ještě předčasné o šampionátu mluvit, není jasné, jestli tam budu.“
Nejel byste i přes zranění a vynechal začátek turnaje?
„To nechci říkat. Zase když nebudu moct na sto procent, nebudu tady zabírat místo nějakému klukovi, který je na mistrovství připravený. To by byl nesmysl.“
Loni jste byl jeden z těch hráčů, kteří se omluvili z mistrovství světa a mohly se vás tedy týkat vyjádření Tomáše Rolinka o vytrácení národní hrdosti. Jak jste to vnímal?
„Mluvit o národní hrdosti, to byla dost silná slova. Ale je o ničem se k tomu teď vracet, když máme nové mistrovství světa. Nemá cenu se soustředit na to, co bylo minulý rok. Není už co rozebírat.“
