Přijel jsem něco vyhrát, hlásí hvězda Plekanec

„Těším se, je to pro mě jako svěží vzduch,“ hlásí montrealský útočník Tomáš Plekanec. O víkendu se v Bratislavě připojí k národnímu týmu.

Tohle je pořádně těžký kalibr. Jeden z nejuniverzálnějších hokejistů současnosti doplní našlapaný český útok při cestě za obhajobou. Ani jeho gólový únik v oslabení a přihrávka na vyrovnávací trefu z 59. minuty středečního utkání neprodloužily Montrealu sezonu, ten padl 3:4 v prodloužení. A osmadvacetiletý útočník tak může vyrazit na lov své druhé velké placky. „Medaile by byla krásná,“ zasní se vicemistr světa z Rigy 2006.



Máte za sebou tři prodloužení, vypadnutí v sedmém utkání našponované série s Bostonem. Nemáte spíš teď chuť odjet k moři než na šampionát?
„To ne, já se na Slovensko těším. Když se vám nedaří a prohraje se, je únava o to větší, to je jasné, ale mistrovství, to jsou jen dva týdny navíc. Hezké dva týdny. Nastupovat za nároďák je pokaždé pěkná věc. Vždycky jsem říkal, že pokud se mnou všechno bude v pořádku a bude to možné, rád přijedu. Na tom se nic nezměnilo. Vypadli jsme, jsem hodně zklamaný, ale to časem přebolí. Teď se budu snažit o jiný úspěch.“

Dokážete tak rychle přepnout zase na jinou frontu?
„Dá se to. Je to dané i mentalitou místních lidí v Montrealu. Tady když vypadnete, tak je prostě konec. Nikdo už to pak dál neřeší, není z toho dva měsíce špatný. Samozřejmě, zklamání je obrovské, ale už s tím nic nenaděláte. Hotovo, konec a pro většinu kluků dovolená.“

Ale ne pro vás, vy míříte na šampionát. To je ideální možnost, jak si napravit dojem ze sezony, ne?
„Samozřejmě. Je to zase něco jiného, takový závan čerstvého vzduchu pro hlavu. Tahle sezona byla dlouhá, únavná a ve finále neúspěšná, takže je dobře, že zase zažiju i něco jiného. Přijedu mezi české kluky, do české kabiny. Ty dva týdny na mistrovství za to stojí.“

Naposledy jste za reprezentaci hrál na loňské olympiádě. Pořád ve vás zůstává rozčarování z vypadnutí ve čtvrtfinále?
„Mrzí to pořád. Když se na to někdo zeptá, nebo na to přijdou myšlenky, pořád to bolí. Byl to obrovský turnaj, skvělá akce v Kanadě a my dopadli špatně. Ale kariéra pokračuje dál, teď máme šanci zažít jiný úspěch. To je na hokeji super, že každý rok je nějaká akce, kde se dá něco vyhrát.“

A po tom vy toužíte už mocně, že? Po stříbru z vašeho prvního šampionátu přišly samé neúspěchy…
„Samozřejmě bych moc rád už něco vyhrál. Proto tam jedu. Pomoct týmu, aby se úspěch udělal. Doufám, že se tentokrát podaří přes čtvrtfinále přejít, což se od Rigy nikdy nepovedlo, když jsem v týmu byl. Medaile by byla krásná. Ale vůbec to neberu osobně, záleží na týmu. Jde o to, abychom hráli tak, jako když kluci loni získali v Německu zlato. Dali do toho srdce. Stejně tak jsme hráli my tady v Montrealu poslední dva roky v play off, odbojovali jsme to. Přesně o tom to je. Já na mistrovství jedu podat co nejlepší výkon, pomoct mužstvu a předvádět to, co se ode mě čeká. “

Jenže nejedete jako řadový hráč, ale jako vysněná koučova posila…
„Tohle vůbec neřeším. Víte, že se nepovažuju za nějakou hvězdu. Jedu hrát svoji hru, to znamená to, co v Montrealu. Hrát dobře dozadu i dopředu. Je mi jedno, jestli ode mě někdo čeká nějaké góly, já budu prostě dělat jen to, co po mně bude trenér chtít. Jestli to bude oslabení nebo cokoliv jiného, budu se snažit, abych to plnil co nejlépe. Aby nám vyšel týmový úspěch.“

Tomáš Plekanec střílí gól za záda gólmana Nabokova. • ČTK

V jaké dorazíte pohodě? Vaše poslední zápasy vypadaly slibně.
„Cítím se dobře. Samozřejmě, něco v nohách mám, poslední zápas jsem byl na ledě pětadvacet minut a hřálo se dva dny po sobě, takže jsem celkem unavený. Ale na to člověk musí být připravený, když chce hrát o Stanley Cup. Zápasů i prodloužení by ho čekalo daleko víc. Jsem v pohodě a myslím, že ani herně to z mojí strany nebylo špatné. I když to nerad říkám, protože jsme vypadli a nikam jsme se nedostali.“

Vy jste byl na ledě přímo u rozhodující trefy série s Bostonem. Co vám blesklo hlavou, když se puk objevil v brance a bylo jasné, že jste vyřazeni?
„Jen že je konec, že je po sezoně. V tu chvíli s vámi zacloumá obrovské zklamání. Ale přitom mě stejně hrál vnitřní pocit, že jsme hráli dobře. Fakt jsme bojovali do poslední minuty. V tom sedmém zápase jsme ještě vyrovnali dvě minuty před koncem, dotáhli jsme ztrátu nula dva, kdy už si určitě kde kdo myslel, že je po zápase. Byli jsme strašně blízko. Vždyť jsme třikrát prohráli v prodloužení, stačilo jedno získat a šli jsme dál my. “

Na mistrovství byste se měl zařadit do jedné z elitních formací…
„Zase, tohle já vůbec neřeším. Postavím se tam, kam mi řeknou. (usměje se) Jestli to bude první, druhá, nebo čtvrtá lajna mi je jedno. Sestava se stejně mění během turnaje podle formy jednotlivých hráčů, podle potřeby.“

Jaký máte dojem z českého týmu?
„Na zlato určitě máme, jenže to musíme nejdřív předvést na ledě, hrát jako tým. Dobrých hráčů máme spoustu, ale bude opravdu záležet na tom, jak se poskládají jednotlivé maličkosti. Musíme se dát dohromady, nechat tam srdce, blokovat střely, vyhrávat souboje. Talentu na úspěch máme dost, to bezesporu.“