Jágrova matka Anna: Rodič tu pohodu vycítí
Stačí, když se na něj podívá. A jako správná matka hned Anna Jágrová vycítí, v jaké je pohodě. Jako teď, kdy její syn Jaromír září na MS. Samotnou ji to těší stejně jako v dobách, kdy teprve stoupal ke hvězdám.
Jen nechtějte, ať se v tom začne víc pitvat. „Hned se ozvou hlasy, že je mamánek,“ vysvětluje v rozhovoru pro Sport matka jednoho z nejlepších hokejistů planety.
Obsazení i kulisy se mění, Jaromír Jágr se drží na vrcholu pořád. Je stále stejně dobrý a nehodlá polevit. Rodiče už za ním však na velké turnaje nejezdí. „Na hokej se teď díváme doma. Sledujeme i ostatní týmy,“ řekla Anna Jágrová, kterou Sport zastihl na procházce se psem.
Vážně se nechystáte ani na semifinále, případně na další zápas o medaile?
„Zatím vůbec ne. Já i manžel máme dost starostí okolo, takže se potom posadíme k televizi tak akorát na ten hokej. Jak říkám, snažíme se být v obraze, a tak sledujeme i ostatní týmy. Jako někdo chodí do divadla, do kina, my se bavíme jen tím hokejem. Sledujeme zápasy doma, v klidu, protože už jsme starší a taky už jsme si toho na vlastní kůži užili dost. Takže teď už jsme i vzhledem k našemu věku spíš doma.“
Kdy jste Jaromíra zažila hrát v takové pohodě jako nyní na šampionátu?
„O tom se mi těžko mluví. Cokoli se napíše, hned se pak ozývají takové hlasy, jako že je mamánek. Nepříjemné řeči, co nejsou pravda. Podívejte, já jsem úplně stejná máma jako ostatní. A kdo tohle nedělá, tak to není rodič. My to pochopitelně sledujeme. A řekla bych to tak, že rodiče tu pohodu prostě vycítí. Podle chování a podobně. Nemusí mi ani nic říkat.“
Takže souhlasíte, že z něj ta pohoda doslova sálá?
„A je dobře, že sálá. A nejen z něj, ale ze všech. Ze začátku se ozývaly hlasy, že nic nehraje. Ale tak to má odjakživa. Proti slabším soupeřům, když si někdo uhrál body, tak on nikdy ne. Četla jsem něco i od Mariana Jelínka, že vždycky hrál líp proti silnějším. Hlavně, aby mu to vydrželo. Teď už je čekají jen ti silní.“
Mluvíte spolu během šampionátu? Voláte si?
„V předchozích asi dvou dnech jsem s ním nemluvila vůbec. A když mluví, tak spíš s manželem, řeší spolu i ty problémy kolem Kladna. Ptá se táty, co a jak, ale do toho já jim vůbec nemluvím. Byla bych pak ta ženská, co tomu vůbec nerozumí. Mohla bych ho ještě něčím popíchnout nebo zase zbytečně pochválit. A to prostě nemá význam.“
Takže ani neprozradíte, jak se vám líbí synovy výkony?
„Řeknu to asi tak jako on: že jsem ráda, když se daří jemu, ale jsem ráda, když se daří i týmu. Co by to bylo platný, kdyby dal příští zápas zase hattrick a prohráli by...“
Čím to, že Jaromír ve svém věku pořád tak válí?
„K tomu zase řeknu, co vidí ženská. Tuhle hru předváděl odjakživa. On nikdy nebyl rychlej, vždycky byl těžkej. Nemohl by hrát fotbal nebo běhat. Nejsem hokejovej expert, ale on měl vždycky perfektní přihrávku, držení puku. Takže když někdo řekne, že nejezdí... Proč by dělal šest zbytečných kroků, když nemusí a pak to tam dá? K čemu by lítal a nic s tím neprovedl? Každý hraje prostě jinak.“
Neužívá si šampionát víc nejen proto, že se daří, ale třeba i z toho důvodu, že neví, jestli to není naposledy, navíc konec sezony v Omsku s výstupy trenéra Summanena vypadal všelijak?
„Já vím, že se to říká těžko, ale myslím, že už by si měl začít zvykat, že jednou přijde ten konec. To je stejné, jako když jde člověk do důchodu.“
