PŘÍMO Z BRATISLAVY - Velká radost. Ale zároveň i lehké zklamání. „Na finále jsme mysleli,“ přiznal útočník Tomáš Plekanec, jenž byl hlavní ofenzivní silou českého týmu. A Rusy ve čtvrtfinále pomohl vyprášit dvěma body (1+1).
Máte na krku bronz, takže spokojenost?
„Určitě mám radost. Říká se, že se jezdí pro medaile, takže by bylo špatně říct, že nejsem spokojený. Jsme rádi, že jsme vyhráli poslední zápas.“
Dá se to ale považovat za úspěch, když si mužstvo věřilo na zlato?
„Jsme spokojení, i když je pravda, že tým byl v takové pohodě, že jsme na finále mysleli a rádi bychom hráli o zlato. Je to škoda, ale i bronz je krásný. Byli jsme dobrá parta, hráli jsme i hezký hokej.“
Bylo těžké se správně namotivovat na zápas o bronz?
„Ne, nebylo. My jsme chtěli medaili a hned po tom utkání se Švédy jsme si v kabině řekli, že ten bronz hodně chceme, že si pro něj dojdeme. A podle toho jsme i hráli.“
Nakonec z toho byl divoký zápas, který nebyl hlavně v úvodu moc svázaný taktikou...
„Přitom původně to tak mělo být, pokud si správně vzpomínám. (usměje se) Ale nějak se to vymknulo, hráli jsme s nimi nahoru dolů. To jsme nechtěli. Pak se to trochu uklidnilo, byli jsme lepší ve středním pásmu. A dopadlo to dobře.“
Ani s Jevgenijem Arťuchinem to nebylo nakonec tak horké...
„Vychladlo to, my jsme to byli připravení, celý zápas jsme odvedli dobrou práci. Nenechali jsme se vyprovokovat. Když byl Arťuchin na ledě, tak jsme si pomáhali, byli jsme blízko sebe. Myslím, že tam nemohlo k ničemu dojít.“
Vy jste v 59. minutě trefil prázdnou branku za stavu 6:4, takže pak jste definitivně tušili, že už si to pohlídáte?
„Pak už jo, ale já jsem věřil i za stavu 6:4, hráli jsme dobře do obrany, posunovali jsme puky a ven oni museli pořád začínat od vlastní branky.“
