Za pět let čtyřikrát ve čtvrtfinále, ale ani o píď dál. Miroslav Přerost s dvacítkou hráz pátých až sedmých míst neprotrhl a nyní je připraven skončit. „Udělali jsme krok dopředu, ale bude mě mrzet, že to neskončilo vysněným semifinále,“ shrnul kouč pětiletku u juniorské reprezentace. Deník Sport komentuje jeho výroky vyřčené po návratu z prohraného derby se Slováky.
Porážka ve čtvrtfinále ukončila medailový sen. Vítězní Slováci druhý den přeletěli z Montrealu do Toronta. V době, kdy se česká výprava vracela za vytrvalého sněžení autobusem na svoji základnu, už trénovali v hale Air Canada Centre. Přerosta a jeho ekipy se tohle už netýkalo.
Trenér Bokroš prý před čtvrtfinále rozebral českou hru do posledního šroubku. Myslíte, že Slováci vyhráli právě díky tomu, že se dokázali skvěle připravit a v klidu na vás čekali v Montrealu?
Přerost: „Samo sebou, já ho znám, to on se vychválí do nebes, jak je výborný, jak to zvládnul. Oni hráli proti nám úplně stejný hokej jako proti komukoli jinému. Kdybychom dali tři góly, bylo po šroubkách. A že by nás přehrávali? Dvě třetiny jsme byli jasně lepší, ve třetí přišla křeč, frustrace. Oni měli výborného gólmana a ohromné štěstí. To je asi celé tajemství jejich úspěchu.“
Sport: „Tak zaprvé, pane trenére, váš kolega Bokroš má důvod se pochválit. Něco totiž dokázal. S týmem outsiderů vyzrál na lepší hráče, avšak evidentně hůře koučované. Důkaz? Sám tvrdíte, že Slováci hráli stejný hokej jako proti komukoli jinému. Vida, takže ani na přečtený celek jste nevyzráli jedním ušmudlaným gólem… Vaše hodnocení zavání hrubou neúctou k práci soupeře, jenž si mimochodem vypracoval mnohem více gólových šancí, než váš celek.“
Nicméně Slovensko určitě bylo nejschůdnějším soupeřem. Jak to vidíte s odstupem?
Přerost: „Možná nakonec paradoxně bylo tím nejhorším, jakého jsme mohli dostat.“
Sport: „Neuvěřitelná výmluva. Tady je každé další slovo zbytečné, čtenář si jistě vytvoří svůj úsudek a názor.“
Vážně?
Přerost: „Ještě to umocnilo očekávání, která tu byla. Nechci, aby se naše vystoupení v turnaji hodnotilo absolutně negativně. Ta očekávání a výsledek nebyly v souladu, nedostavil se úspěch, i když jsme skončili druzí ve skupině, což by před turnajem všichni brali. Ale neuspěli jsme ve čtvrtfinále proti relativně nejslabšímu mužstvu. Měli jsme výrazně lepší hráče než v minulosti, jenže náš nejlepší střelec dal dva góly v pěti zápasech. Každý rok to probíráme. Pokud nemáte v týmu hráče, který udělá víc než deset bodů, máte problém. Pastrňák si připsal sedm bodů, ale z toho šest přihrávek. Koncovka nás trápila neskutečně. Dánsko jsme přestříleli 48:12 a díky bohu, že jsme ho porazili. Proti Slovensku jsme ve druhé třetině měli čtyři jasné gólovky, které by s tím utkáním obrovsky zamávaly. Zase nic. To nás bohužel nezdobilo.“
Sport: „Do prkýnka, dostali jsme Slováky, to se asi po nás bude chtít postup. Bože, lepší schytat ve čtvrtfinále rychtu s Kanadou a vymluvit se, že Slováky bychom jistě přejeli… Asi takhle uvažují na střídačce českého týmu. A navrch klasika. Hodit průšvih na neproduktivní hráče a umýt si nad nimi ruce, to je fakt paráda. Jinak řečeno, Vráno a Pastrňáku, styďte se, zkazili jste trenérovi medailový sen. Nezbývá, než se mu omluvit.“
Čím si to vysvětlujete?
Přerost: „Nedokázali jsme se prosadit proti defenzivně laděným týmům. Dánsko, Slovensko i Švýcarsko proti nám tak hrály. Na hráče působil extrémní psychický tlak, právě kvůli těm očekáváním, že přivezeme medaile. Vytvářela ho veřejnost, média i oni sami na sebe. Soupeři k nám taky přistupovali jinak, brali nás hodně vážně, což pro nás po těch letech byla taky obrovská změna. Hráli jsme proti nim s velkým vnitřním napětím. To bylo z mužstva strašně cítit.“
Sport: „Prosíme o kalkulačku, abychom počet alibistických výroků mohli rychle vynásobit. Tyto výroky stojí za vytesání do kamene. Nejprve vás překvapí, že papírově horší týmy zvolí zabezpečenou obranu. Hm… A pak je tu onen neuvěřitelný nátlak z domova, pod nímž by se jistě složili i sportovci z KLDR, kteří po návratu z nevydařených akcí mizí neznámo kde. A když už mluvíte o tlaku, hlavní kouč je od toho, aby od něj své hráče ochránil. Což jste absolutně nezvládl. A jinak, nebojte, po tom, co jste předvedli, už vás nikdo brát vážně nebude.“
Ale proč selhala koncovka, když jste měli dvě luxusní pětky a útok měl být českou předností?
Přerost: „Jednoznačně to bylo psychikou. I nejlepší střelci mívají období, kdy se netrefí deset, patnáct zápasů, vyměňují hokejky a izolaci dělají jinak, mění zaběhnuté rituály, aby se vrátili do pohody. My jsme v žádném zápase nedali gól tak zvaně z ničeho. Aby se to někomu odrazilo od brusle nebo jako Rusové proti Američanům, kdy puk skákal jak tenisák. My se na to strašně nadřeli, což bylo psychicky taky náročné.“
Sport: „Víte, čemu se říká jít štěstí naproti? Přeje tomu, kdo si pro něj jde buldočí vůlí, neutuchající pílí a v hokeji do míst, kde to bolí. Na toho se klika usměje spíš. Nic se totiž nestane jen tak, pro nic za nic. Trenére, co třeba přesilovky, o nich byste se nechtěl zmínit? Jejich katastrofální neúspěšnost stála víc bodů a výher než čekání na odraz od něčí zadnice. Proč hráčům nešly? Proč ji hráli na náhodu? Jaké alternativy jste jim připravil?“
Dlouho nebylo jisté, jestli pojede Pastrňák. Nepřišlo vám, že zbytek týmu až moc spoléhal na něj nebo na Vránu? Hrálo by mužstvo jinak, kdyby ho Boston neuvolnil?
Přerost: „To je možné. Když do toho vstoupí hvězdný hráč, tak přehází hierarchii, ostatní hráči na něj sázejí víc, než na svoji pracovitost. Nazažil jsem tak extrémně psychicky složitou práci s týmem. Tohle mužstvo se netvořilo nahodile. Na Turnaji čtyř v Přerově hrálo výborně, chtěli jsme ho doplnit o tři, čtyři hráče, kteří měli kvalitu ještě zlepšit. Ale trápili jsme se. A hlavní klíč našeho problému vidím v tom očekávání. Nepovedlo se jedno utkání, druhé a dostali jsme se do strašného stresu.“
Sport: „V Paříži první, v Holešovicích čtvrtý, Gregorku, co je s tebou? Takže zase ten Pastrňák, co jsme si ho všichni tak toužebně přáli do sestavy a který nám svojí přítomností v týmu nadělal takovou paseku. Víte, co by tady padalo za věty, kdyby Pastrňák nemohl přijet? S ním bychom byli mnohem nebezpečnější, byl to poslední kamínek do mozaiky, jenž nám tolik scházel. Zatracený Boston!“
Třeba první Kämpfův útok se neprosadil, jak se asi čekalo. Nechtělo to přece jen zkusit něco jiného, zariskovat?
Přerost: „Po Rusku jsme nechtěli přehazovat nic. I během zápasu se Slovenskem jsme věřili, že to prolomíme. Když hrajete proti tak organizované defenzivě a najednou ty hráče k sobě poslepujete jinak, tak to můžete úplně rozbít. Sázeli jsme na to, že se prosadíme něčím, co se dá udělat naslepo, že ty vazby ještě zafungují. Klíčové hráče jako Pastrňák nebo Vrána, kterému se tolik nedařilo, jsme i protáčeli, šoupli je občas do třetí, čtvrté lajny, kdyby to třeba vyšlo. V zápase proti Rusům jsem to dělal často, proti Slovensku párkrát. Ale říkal jsem si, že když to úplně rozbiju, tak by ti hráči mohli přestat věřit i tomu, na co byli zvyklí.“
Sport: „Po pěti minutách vytáčení a vytahování nepřejícných okolností první rozumně míněná odpověď. Trenér popisuje své tahy, které občas vyšly, víckrát bohužel ne.“
|
Umístění Česka v předchozích letech: |
|
2015 6. Přerost – Juřík, Trnka 2014 6. Přerost – Juřík, Trnka 2013 5. Přerost – Juřík, Trnka 2012 5. Přerost – Juřík, Fischer 2011 7. Přerost – Christensen, Fischer 2010 7. Šindel - Moták 2009 6. M. Sýkora – Moták 2008 5. Hořava – Weissmann, Rulík 2007 5. Bednář – Trličík 2006 6. Rulík – Votruba 2005 3. Hadamczik - Trličík 2004 4. Hadamczik – Trličík, Jelínek 2003 6. Holík - Kalous 2002 7. Holík - Hynek 2001 1. Holík – Hynek 2000 1. Holík – Rulík 1999 7. Martinec - Svozil 1998 4. Martinec - Svozil 1997 4. Martinec – Svozil 1996 4. Lener – Martinec 1995 6. Jágr – Vůjtek 1994 5. Vůjtek – Jágr |
Možná až na Štencela chyběl tvořivý bek, který by víc podpořil útok. Napadá mě jméno Zbořil, i když je mladší ročník, v osmnáctce se však osvědčil…
Přerost: „Nevím. Zbořila jsme na žádné akci neměli a vzít čtyři, pět hráčů patřících do osmnáctky na šampionát dvacítek, to je hodně odvážné, to si nedovolí nikdo. Už tak jsme byli dost pod napětím, navíc on zase tak ofenzivní taky není, aby byl plejer švédského ražení. Takoví beci nejsou ani v áčku, my zatím produkujeme pouze defenzivní obránce a víme, že to je problém. A projevuje se to právě proti soupeřům, kteří hrají vyloženě defenzivně. Přečíslení je pak daleko složitější, prosazení tří útočníků proti čtyřem bránícím hráčům, někdy pěti je komplikovanější. A čistě ofenzivního beka nikde nevidím.“
Sport: „To si nikdo nedovolí? Tak o tom by se dalo polemizovat. Zbořil bylo pro drtivou většinu expertů jasné jméno. Prostě jasné, stoprocentní. Tečka. Hrát stejně a být mu o rok víc, jel by. Tak o čem je tu řeč? Nevyřčeně nejspíš o tom, že ho měl trenér málo nasledovaného.“
Ovšem podpora z druhé vlny byla znát snad jen proti Dánsku, jinak chyběla. Souhlasíte?
Přerost: „Obránci dali tři góly z dvanácti, to zase tak tragické není. Jakmile se hra otevřela nebo jsme hráli systém, jaký platil na Rusy, ti obránci měli hru daleko jednodušší, nemuseli nikoho přejít, rychle dávali kotouče. To nám vyhovuje, tak se hráči vychovávají. Nemůžeme hrát jiný hokej, když pro něj ty hráče nemáme. Chceme vychovávat ofenzivní typy, ale teď je nemáme.“
Sport: „Souhlas, moderní kreativní beky český hokej zoufale postrádá. A ještě dlouho postrádat bude. Tady se zaspalo už před deseti, dvanácti lety.“
Jedna z věcí, která se povedla, byl tah se změnou brankáře. To vás zajisté potěšilo…
Přerost: „Řekli jsme si, že do toho musíme jít s nějakým rizikem. A vyšlo to. Kromě Mrázka jsme nikdy neměli gólmana, který by chytal celý turnaj. A vždycky jsme prohráli první zápas, což je vždycky špatné. Hráli jsme pak pod šíleně obrovským psychickým tlakem. Jsme z toho docela vyždímaní.“
Sport: „Šíleně, ale šíleně nás už nebaví poslouchat vzlyky na obrovitáááánský tlak. Co mají říkat domácí Kanaďané nebo Rusové? Ten český tlačíček si vynásobte deseti a pak možná zjistíte, co je to dělat pod presem.“
Cítíte se nejvíc unavený ze všech šampionátů, na nichž jste byl?
Přerost: „Jsem úplně vyřízenej. Pořád mužstvo zvedat, motivovat, držet ho, podporovat, to stojí strašně moc energie. Ale při všech těch guláších ve výsledcích jsme skončili druzí ve skupině. Splnili jsme, co jsme chtěli. A kdybychom vyhráli čtvrtfinále, bavíme se tady jenom o pozitivních věcech.“
Sport: „Diagnóza trenéra Přerosta? Alibistická kdybyóza. Druhé místo ve skupině je pouhým dílčím úspěchem, postupným krokem, kvůli němuž se na šampionáty nejezdí. Do Kanady se s nejsilnějším týmem za poslední dekádu vyrazilo pro semifinále, jen si vzpomeňte na svoje vyjádření. Žádné skupinové stříbro na mezičase. Vyřízenej? Nejste sám.“
Neměli jste přece jen vzít víc hráčů působících v zámoří?
Přerost: „A koho? My jsme je vzít chtěli, ale mužstvo jsme stavěli na nějakých vazbách. Tým hraje dlouhodobě spolu, byli tu hráči z loňské dvacítky, ale třeba Jenyš v týmu nebyl, Karabáček jel loni na poslední chvíli na osmnáctky, ale tady propadl do čtvrtého útoku. Měli jsme tam ozkoušené hráče, ten tým se budoval a byl úspěšný. A počítali jsme, že se dokážou se vším srovnat.“
Sport: „Chtěli jsme vás, kluci zámořský, jenom jsme nechtěli, abyste za nás hráli. Rozumíte? Že ne? To my taky ne. Tady se holt někdo přepočítal. I co se týká vlastních schopností.“
Několikrát jste mluvil o tom, že u dvacítky skončíte, a nakonec jste zůstal. Jak to vidíte teď?
Přerost: „Určitě to chci předat někomu jinému. Tak se to asi bude vyvíjet.“
Sport: „Ano, tak by se to mělo (musí) vyvíjet.“
Bylo by dobré, aby se vaším nástupcem stal Jakub Petr a navázal tak na práci v osmnáctce?
Přerost: „Jednoznačně. Je to naprosto vhodný typ. O tom ale nebudu rozhodovat já, ani to nikomu doporučovat. Nabízí se to jako dobrá volba.“
Sport: „Tak vidíte, trenére, nakonec máme aspoň na něco stejný názor. Škoda, že rozhovor už brzy skončí.“
Dvacítce jste věnoval kus života. Nelitujete?
Přerost: „Vůbec ne. Díky tomu, že jsem u toho byl relativně dlouho, měl jsem možnost pocítit ten vývoj. Od absolutních outsiderů (před pěti lety) v Buffalu jsme se dostali až na papírového hráče o medaile. To něco vypovídá o práci s naší mládeží. Udělali jsme krok dopředu, ale neskončilo to vysněným semifinále, což mě asi bude mrzet nejvíc. Pokud odcházím, tak s pocitem, že jsme za těch pět let vybudovali tým, který má respekt a jiní s námi chtějí hrát, dokážeme je porážet, což jsme v těch začátcích, když jsem přišel, neměli ani náhodou. V Buffalu z nás měli srandu, to se strašně změnilo, v tom je obrovský posun. Naším cílem byla hra o medaili, ale na druhou stranu jsme zase vyprodukovali hráče, kteří hrají za národní mužstvo a tihle jednou budou hrát taky.“
Sport: „Chceme být zcela spravedliví, proto tvrdíme, že trenér Přerost udělal kus dobré práce. Hlavně v začátcích, kdy se ke dvacítce nikdo z osvědčených koučů nehrnul – báli se totiž, že si zničí jméno. A peníze taky nic moc… A tak padla volba asi na „36. trenéra“ v pořadí. Dosluhující náčelník s týmem nikdy nespadl, což by při krizi minulých let nebylo s podivem. Ano, trenér během několika let vrátil české dvacítce světový respekt. Pravdou je však i to, že dlouho budovaný kredit se během jednoho krátkého turnaje zase rozdrolil a vše se vrátilo téměř na začátek.“
