Lytvynov bojuje o českou dvacítku: Hrát za Vervu? Třeba časem
Jmenuje se Ivan Lytvynov (19). Není Rus a nehraje za Litvínov. Překvapení, co? Talent z Českých Budějovic pochází z Ukrajiny, v Česku žije od svých pěti let. Záhy propadl hokeji a jde mu to tak dobře, že se uchází o místo na MS hráčů do 20 let. V českém dresu. „Asi všichni si myslí, že jsem Rus. Tím, že se moje příjmení píše s ypsilonem, působí trošku zmatek,“ líčí s úsměvem obránce.
V jihočeském klubu ho vede persona s košatou kariérou v NHL – Václav Prospal. V juniorské reprezentaci další dvě – Václav Varaďa plus asistent Patrik Eliáš. „Pan Prospal je hodně živelný, pan Varaďa trošku klidnější. Patrik Eliáš má zase nejčerstvější hráčské zkušenosti. Dokáže poradit, co na ledě udělat. Třeba při přesilovce. Je docela dobrý mentor,“ oceňuje obránce Ivan Lytvynov.
Narodil se v ukrajinském Mariupolu, kde začal chodit do školky. Když mu bylo pět, celá rodina se sebrala a odstěhovala za lepším živobytím do Česka. Na rané dětství má Lytvynov jen matné vzpomínky, dávno se cítí být Čechem. „Hodně lidí moje jméno mate a musejí se ptát třeba čtyřikrát, jak to je,“ vypráví s nadhledem. Už dávno si zvykl, že ho neinformované okolí neumí ihned zařadit.
Postupně rezignoval na to, že bude všude hlásit, jak se správně píše. Pošta mu přijde i na příjmení Litvinov. O existenci hokejové bašty na severu Čech se dozvěděl brzy po přestěhování do cizí země. „Lidé mě upozorňovali, že se moje příjmení podobá jednomu městu. Našel jsem si to a ono to tak fakt bylo,“ vzpomíná. Extraligovému Litvínovu však kvůli tomu fandit nezačal. A ani neuvažuje o přestupu do Vervy. „Asi by to bylo vzhledem k mému jménu dobrý. Třeba časem. Spíš věřím, že postoupíme s Motorem. Pak už by nemělo úplně cenu hrát za Litvínov,“ usměje se sympaťák, který mluví dokonalou češtinou. Z komunikace s ním nepoznáte, že není „zdejší“.
Jeho nejbližší žijí kousek od Prahy, na Ukrajinu už to nikoho netáhne. Mladý obránce navštívil své rodiště od pěti let všehovšudy dvakrát. V Česku se usadili i babička, dědeček, teta, strýc. „Všichni, za kým bych jezdil, už jsou tady. Už nemá cenu se tam vracet. Mám jen vzdálené vzpomínky, jak jsem na Ukrajině chodil do školky. Naposledy jsem tam byl někdy před deseti lety.“ On teď žije v Českých Budějovicích, kde má byt. Domů se dostane zhruba jednou za tři týdny. „Už jsme víc Češi. Já určitě a myslím, že i rodiče.“
Nominační šance šikovného zadáka nejsou miniaturní. Jak prohlásil kouč Varaďa, v obraně je volných míst dost. To vnímá i Lytvynov. „Určitě je to otevřené. Každý z beků má šanci. Ale trenérům do hlavy nevidím,“ zůstává na zemi. „Tým je postavený jinak než před rokem, kdy v něm byly mezinárodní hvězdy. Máme docela vyrovnané všechny lajny, což může být výhoda. Každá dokáže dát gól. Na tom nejspíš budeme v turnaji stavět. Asi budeme spoléhat i na gólmana, což je jedna z našich největších hvězd,“ upozorňuje na eso z finské ligy Lukáše Dostála. Sezona mu zatím nadmíru vychází, v Českých Budějovicích dostává na ledě hodně prostoru. „To jsem na začátku sezony moc nečekal,“ přiznává. K tomu si užívá dominanci klubu v Chance lize. Prospalův válec se utrhl ostatním. „Je docela pohoda, daří se. Máme dvacet bodů náskok,“ těší ho suverénní postavení na špici soutěže.
S přechodem na reprezentační úroveň nemá konstruktivní bek potíže. Právě díky systému, který razí na jihu Čech energický kouč Prospal. „V Motoru máme hodně aktivní a útočný styl. Dost se podobá mládežnickému hokeji. Takže ta změna pro mě není až tak razantní. Některé týmy v Chance lize ale mají jinou strategii, hrají víc z obrany. Dokážu si představit, že pro ty kluky je pak rozdíl obrovský,“ podotýká.
Zvlášť, když proti vám vyrukují nabruslení Švédové. Z jejich hry byl Lytvynov paf. „Nebylo poznat, kdo je útočník a obránce. Všichni se křížili, hráli v pěti dopředu, v pěti dozadu. Pohybovali se po celém hřišti. To byla paráda,“ zíral na protihráče v nedávné konfrontaci.
Pro strach má každopádně uděláno. Kolena se mu nerozklepou ani z vyprodané arény. Nervozita nemá v jeho hokejovém světě místo. Neřeší, v jakém počtu dorazili na zimák fanoušci. „Já osobně tlak a diváky vůbec nevnímám,“ ujišťuje. „Nic to se mnou nedělá. Soustředím se na svoji hru. Ale před zápasem anebo před ním je hezké podívat se na plné tribuny, které fandí domácímu týmu. Bude příjemné hrát před plnou halou,“ těší se na atmosféru vrcholného turnaje. Pokud si vybojuje právo ji zažít…
