Upravit detaily a zase do akce! Česko má na MS do 20 let za sebou herně tři báječná vystoupení. „Máme ještě všechno před sebou, musíme pracovat, abychom ze sebe vymáčkli úplné maximum,“ hlásí trenér Radim Rulík. Jeho tým má pořád slušnou šanci, že skončí v základní skupině první. Potřebuje na Silvestra (19:30) porazit Němce a pak věřit Kanadě. Herní sebevědomí z jeho týmu sálá.
Asi byste se nedivili, kdyby hráči chodili na rozhovory po zápase se Švédskem v relativně dobré náladě. Sami museli vnímat, jak silného soupeře svírali v kleštích. Získali s ním aspoň bod, což se 20 let žádnému českému výběru nepovedlo. Ale kdybyste zavřeli oči a jen se zaposlouchali do hlasu? Extrémní zklamání z prohry 2:3 v prodloužení, žádné lakování věcí na pozitivno a přidávání příkras.
Porážka je na houby, k vzteku. Na ní nic hezkého není. Jde i o důkaz zdravé pokory, kterou český tým má a jak jsou maximálně devatenáctiletí hráči na turnaj nachystaní, co od něj chtějí.
Za všechno mluví vystoupení obránce Jiřího Ticháčka. Když si vybavíte jeho velký moment? Do konce zápasu něco přes pět minut. Česko čeká na situaci, kdy se otevře díra ve švédské pevnosti, prohrává o gól.
On v pozici posledního hráče na modré čáře naznačí střelu. Pořád pracuje nohama, je v pohybu. Ano, kdyby ho soupeř přečetl, jede sám na bránu. Jenže on situaci stejně riskne a vyjde. Ťukne si kotouč s Matyášem Šapovalivem, dostane ho zpátky a střelou na lapačku srovnává na 2:2.
V extralize ještě kladenský bek gól nedal a teď vytáhl takovou parádu. „Hezký, no,“ vydechl. „Ale fakt bych radši měl devět bodů v týmové tabulce. Ani si ho moc nepamatuju, když srovnáte na 2:2, je tam velká euforie. Jen vážně bych radši vyhrál,“ líčil zklamaně.
Když dostal dotaz, jestli zda čeká, že zápasy sleduje i Jaromír Jágr a napíše mu aspoň pochvalu za velký kousek? Hned s úsměvem točil řeč jinam: „To nevím. Ale spíš bych napsal pochvalu do Kladna, že porazili Třinec. Sleduju každý zápas. Trochu se mi tady seká připojení, ale je hrozně důležitý, že vyhráli dvakrát po sobě.“
Česko pořád může vyhrát skupinu a zajistit si relativně nejpříjemnějšího soupeře pro čtvrtfinále. Jen potřebuje získat v sobotu proti Německu o dva body více než Švédsko, které hraje s Kanadou. „Máme ještě všechno před sebou, musíme pracovat, abychom ze sebe vymáčkli úplné maximum. No a uvidíme, na co to bude stačit,“ hlásí kouč Radim Rulík.
Jeho tým předvedl tři velmi dobré zápasy. Porazil Kanadu (5:2) a Rakousko (9:0), v prodloužení padl se Švédskem (2:3). „Nepamatuji zápas, že bychom Švédy takhle tlačili. Mají tady silný tým. Hodně se hrálo v jejich třetině, jen se bránili. Vážně si na nic takového nevzpomínám,“ chválil svůj tým Rulík.
Zase ale nebyl by to on, aby všechno neusadil do neutrální roviny: „Vůbec to nebyl špatný výkon, ale hraje se na výsledek.“ Co chybělo, aby ho Česko mělo lepší? Sebrat oči brankáři, poprat se ještě o nějakou dorážku, odpustit si vyloučení. Třeba když po gólu na 1:0 vyrobil hloupost Aleš Čech, při oslavách sejmul loktem soupeře. Sice podobné prvky do hokeje teenagerů patří, ale vyhrává ten, kdo udrží koncentraci. Jinak dost věcí funguje.
Skvělý turnaj hraje David Jiříček, kterého uvolnil ze své farmy pro MS Columbus. Proti Švédsku dal první český gól a byl hodně blízko, aby rozhodl prodloužení. „Myslím, že Jířa je náš nejlepší hráč. Bylo vidět, jak si věří. Ví, jak se v které situaci zachovat. Má už zkušenosti z NHL, což mu nikdo nevezme,“ říká Ticháček, který hraje vedle něj. Sám má šikovné ruce, ale ví, že se od něj chce, aby hlavně ofenzivního parťáka jistil: „Pro mě je super nastupovat vedle něj. Jířa je hodně útočný a já se své roli klidně podřídím. Není problém být trošku vzadu, jistit ho, aby mohl vyrážet dopředu. Zatím se to tak nějak daří, Jířa je super kluk.“
Na tým se balí i úsměvné storky. Petr Hauser dostal speciální dárek od svého výrobce hokejek. Přímo do Kanady mu doručil speciální balík, hole na míru přímo pro mistrovství světa. Jedná se o nejnovější model, osm kusů. Všechno super. Až na to, že jsou zahnuté na opačnou stranu. Snad Hauser moc svých starých hokejek nepolámal.