Z hlediště ho snadno přehlédnete. Dokonce i hráči na ledě se občas polekají a narychlo se snaží vyhnout srážce. Kameraman Nathan Eidse si opravdu počíná jako duch. V bílém obleku a s bílou kamerou se prohání po ledě, aby nabídl televizním divákům výjimečné záběry. „Je mi jasné, že mám to nejlepší místo v aréně,“ směje se devětatřicetiletý technik pracující pro kanadskou stanici TSN.
Zabral si místo mezi trestnými lavicemi. Sedí, pozorně sleduje dění, trpělivě čeká na svou šanci. Pak vletí na led a „v utajení“ se proplétá mezi hráči. „Mám volnou ruku. Vyberu si tu správnou chvíli a vlezu tam,“ říká rodák z Winnipegu.
Sice dělá vše pro to, aby zůstal co nejvíc skrytý a nikoho při práci nerušil, přesto se stal velkým hitem. Ač se to zdá neuvěřitelné, i on patří k hvězdám světového šampionátu dvacítek v Kanadě. Mezi diváky má dokonce svůj fanklub. „Vůbec největší fanynkou je ale moje maminka,“ hlásí.
Popularitu si získal i mezi hokejisty, kteří si velmi rychle zvykli na těsný kontakt. „Dělá to vážně skvěle,“ žasl obránce domácího výběru Brandt Clarke v rozhovoru pro stanici CBC. „Je pěkně maskovaný,“ přidal se švédský gólman Carl Lindbom.
Na ledě si to Eidse vyzkoušel před necelými pěti lety na Hlinka Gretzky Cupu. Tehdy však ještě nebyla bílá kamufláž dokonalá, černá kamera celkový dojem dost kazila. „Po jednom zápase jsme seděli na hotelu s režisérem Gordonem Millerem a Waynem Gretzkym a bavili se, co vylepšit, jak to posunout dál. A právě Wayne tehdy přišel s nápadem, že i kameru schováme do bílého krytu,“ prozrazuje. Trefa. teprve teď to bylo dokonalé.
Záběry přímo z plochy nejsou přitom horkou novinkou. Už dříve se na ledě kameramani objevovali. Eidse se však rozhodl, samozřejmě s patřičným schválením shora, že bude borce snímat nejen při reklamních pauzách či na konci zápasu, ale už při rozbruslení. A někdy jde o drsnou podívanou. Všichni jsou v ráži, vzduchem létají puky. „Musím zaklepat, ještě mě netrefili,“ dodává se smíchem.
Pro hokej má jako bývalý gólman slabost, jenže svět za kamerou dával největší smysl. Nejprve začal natáčet krátké spoty, následně dostal šanci u velkých společností. Najímají si ho stanice TSN i CBC, podíval se na olympiádu v Tokiu, ovšem věnuje se také umělecké tvorbě. Obrazově se podílel třeba na vědeckém snímku Pattern či na sci-fi filmu A Path in Time.
Vůbec největšího zájmu se dočkal až nyní, na juniorském šampionátu. „Jsem docela skromný jedinec. Nerad vyčnívám a ani nechci do ničeho zasahovat, nechávám to jen na mé kameře,“ tvrdí otec tří dětí. „Proto je pro mě zvláštní, že poutám tolik pozornosti.“
