Kulich vystřelil finále, budil v noci Česko: Bolely nás kecky, neuvěřitelný
Jeho střela v Česku budila rodiny. Sociální sítě jsou plné příběhů, jak manželky peskovaly své muže, že před půlnocí vřeštěli víc než paviáni. Jenže buďte si ticho, když Jiří Kulich poslal národní tým do finále MS do 20 let. „Neuvěřitelný, fakt. Všichni si to děsně užíváme,“ sypal ze sebe útočník, který rozhodl semifinále se Švédskem. Ujel po pravém křídle, nachystal si puk, vypálil a ukončil prodloužení. Česko vyhrálo 2:1, čeká ho vysněný zápas o zlato proti Kanadě.
Na takový úspěch se čekalo 22 let. Naposledy hrálo Česko finále v roce 2001, s tehdejších teenagerů jsou dnes hokejoví kmeti, v lepším případě. V horším už kariéru zapíchli. „Slavný jste do půlnoci, takže zase zpátky do montérek a šlapat. Ještě máme jeden důležitý zápas, vlastně ten nejdůležitější,“ krotil euforii přeci jen trochu Kulich.
Po zápase neměl páru, jestli se znovu jeho tým utká s Kanadou, nebo narazí na USA (nakonec platí první scénář). Soupeři měli zápas ještě před sebou: „Je to asi jedno. My potřebujeme být dál pokorní, ale máme i sebevědomí, že si můžeme věřit na každého.“
Zápas se Švédskem se celý motal kolem příběhu, jestli se Kulich a spol. dokážou dostat před vynikajícího brankáře Lindboma a na něj pak najít recept. Od 22. minuty Česko prohrávalo 0:1, soupeř se zatáhl. „Šancí jsme měli hodně, na chvíli jsme se po inkasovaném gólu složili, ale zase jsme se do toho dostali. A ten náš závěr? Jak na MS v roce 2010, když to tam Rachna vypálil. Ten konec byl neuvěřitelný zážitek, nemám slov,“ komentoval útočník vyrovnání Davida Jiříčka 39 sekund před koncem. Nebyl sám, kdo si vzpomněl na dělovku Karla Rachůnka ze zlatého MS v Německu. Tenkrát taky potopil švédskou defenzivní bestii.
Když se řeč otočila na Kulichův gól, hned se usmál: „Jo, můj životní. Určitě. Jsem strašně rád, že jsme to s klukama dokázali. Připadal jsem si jak ve snu. Po pravdě si ani nepamatuju, jak se všechno seběhlo. Budu se muset podívat na záznam.“
Klíčoví hráči chodili v závěru na led ob střídání. „Docela nás bolely už kecky. Těžký to bylo. Ve třetí třetině jsme do toho dali úplně všechno, sáhli si na dno. Ten konec byl krásný,“ přidal ještě.
