Pod výstrojí nosí klubové triko se znakem Vegas. Aby ne. Matyáš Šapovaliv může být právem pyšný, že patří do organizace posledních šampionů Stanley Cupu. Právě s nimi loni po Vánocích uzavřel tříletý nováčkovský pakt. Figurou se do NHL hodí. A nejen tou. Tenhle mládenec z kladenské školy prostě umí hokej. Míní o tom znovu přesvědčit na blížícím se MS do dvaceti let v Göteborgu a pak v boji o trikot Vegas. „Bude těžký najít tam skulinku,“ usmívá se 19letý útočník.
Kdysi si jej vzal do parády Tomáš Plekanec, vlastník speciálního a vytříbeného know-how na vhazování. V téměř dvoumetrové věži rozpoznal talent, potenciál a mentorsky mu pozvedl úroveň důležité disciplíny do vynikajících procent. Už před rokem z dovedností Matyáše Šapovaliva česká dvacítka těžila a nyní by měla ještě víc. „Všichni kluci tu jsou super, sedá si to úplně stejně jako před rokem,“ pochvaluje si na kempu v Příbrami. V OHL pobral 36 bodů (12+24) během 27 sezonních utkání, kde je nejproduktivnějším Čechem a celkově na 18. místě.
Vaše čísla z juniorské OHL hovoří jasnou řečí o nadějné fazoně. Prodáte formu na šampionátu?
(usmívá se) „Začíná se mi dařit, za což jsem samozřejmě rád. Docela jsem se rozjel a jen doufám, že si to přenesu na mistrovství. Hlavně to taky začalo jít celému týmu, po ne zrovna povedeném začátku jsme se v OHL začali šplhat nahoru.“
Už na vás pomalu dýchá atmosféra šampionátu dvacítek, do něhož zbývá deset dní?
„Vždycky je příjemný potkat se s klukama, pozdravit se s nimi, popovídat a pak si s nimi i zahrát. Zatím tu hlavně pracujeme, soustředíme na to, co nás čeká. Na odlet do Švédska, na přípravné zápasy tam a pak na samotné mistrovství.“
Očekávání po stříbrné medaili z posledního MS nejsou logicky při zemi, vnímáte to?
„Ne, tohle si do hlavy nedávám. Beru to tak, že potřebujeme tvrdě pracovat a správně naladit náš tým. Minulé mistrovství nám může pomoci v tom, že si můžeme přenést vítěznou mentalitu, ale půjde o úplně nový turnaj. Navíc v Evropě a na širokém hřišti. Nejde to vůbec srovnávat.“
Máte hlavu nastavenou na obhajobu medaile?
„Já bych to teď a tady nenazýval, že si jedeme pro medaili. Podstatnější mi přijde být soustředěný na to, abychom se společně zlepšovali den po dni, a uvidíme, kam až můžeme dojít. Osobně za nejdůležitější utkání turnaje považuju čtvrtfinále.“
Postupně narazíte na Slovensko, Norsko, USA a Švýcarsko. Vaše skupina vyhlíží snadněji než druhá, nebo ne?
„Vypadá lehčí, ale o to těžší soupeř nás může potkat ve čtvrtfinále.“
Loni jste si pochvalovali skvělou partu, bude to i nyní to samé v bleděmodrém?
„Všichni kluci tu jsou super, sedá si to úplně stejně jako před rokem.“
Kdo má nejsilnější hlas?
(rozhlíží se po kabině) „Hledám pohledem… A je to Aleš Čech.“
Jaké to pro vás je přecházet na evropský led z menšího zámořského a kde se cítíte víc doma?
„Musím říct, že první tréninky tady byly hodně nepříjemný… (usmívá se) Trvalo, než jsem si zvykl, že to je od branky do rohu docela daleko. Chce to hrát trochu jinak. Nechodit tolik do brzd jako v Kanadě, snažit se pořád využívat rychlost, jezdit víc do oblouků, zkrátka pracovat s nashromážděnou rychlostí.“
Mnoho hokejistů říká, že hokej v zámoří a v Evropě jsou dva odlišné sporty. Souhlasíte?
„Do určité míry jo. Hraje se jiný systém. Doufám, že oba přípravné zápasy ve Švédsku mi pomohou zvyknout si a dostanou mě do formy na mistrovství.“
S Jiřím Kulichem a Eduardem Šalém byste měli vytvořit nejúdernější ofenzivní zbraň a navázat na loňský šampionát. Berete to tak?
„Strašně moc se na to těším. Doufám, že Kulda dorazí. Bylo by super si s oběma zase zahrát, minulé dvacítky jsem si vedle nich hrozně moc užíval.“
Kulich stihl v jednom duelu nahlédnout i do NHL, roste před očima. Jak ho vidíte vy jeho rozvoj po hokejové stránce?
„Je to úžasný! Když ho nedávno do Buffala vzali nahoru, hned jsem mu psal, že mu to moc přeju. Kulda je výborný hokejista, jakmile mu to nahrají na střelu z první, skoro vždycky to skončí gólem. V Rochesteru se hodně vypracoval, Amerika mu v tomhle směru hodně pomohla. Zvykl si na tamní poměry, adaptoval se výborně na úzké kluziště a má velkou šanci hrát NHL pravidelně.“
A co vy? Kdy vidíte sám sebe v sestavě Golden Knights? Kdy přijde telefon?
(rozesměje se) „Teď se na to úplně nesoustředím. Před sezonou mi řekli, že tohle je moje poslední sezona v juniorce a pak si budu muset vyšlapat cestu do NHL přes AHL.“
Což není nikdy a pro žádného hráče jednoduché, ale co máte říkat vy jakožto adept startu v nejlepším týmu na světě…
„Je to tak. Vegas mají výborně poskládaný tým, zase se jim daří. Naskočili na stejnou vlnu, na jaké končili poslední sezonu. Bude těžký najít nějakou skulinku.“
Jak jste od minula zapracoval na vhazování, které patří mezi domény vaší hry?
„Snažím se na buly hodně zaměřovat a soustředit i v tréninku. Vím, jak je důležité vyhrát vhazování a začít akci s pukem na hokejce. S Plekym jsme buly strašně intenzivně trénovali, nesmírně mi v tom pomohl. Ukázal mi veškeré svoje fígle, pořád na tom pracujeme. Tady v nároďáku s panem Reichlem. Dáme si po tréninku vždy pár bulí, což je super. Je skvělý, že se na individuální zdokonalování myslí i tady.“
V Saginaw jste jediný Evropan, nevadí vám extra velká koncentrace místních?
„Minulý rok jsme tam byli dva, teď klub udělal výměnu a přišel Švýcar. Hraju tam třetí rok, takže se se všema klukama už dobře znám. Nepřipadám si osaměle, nebo že by mi něco chybělo k životu.“
Vyhovuje vám zámořský styl života? A máte už to hozené tak, že doma jste tam a do Česka se vracíte na návštěvu?
„Dalo by se to tak zhruba říct. Netvrdím, že doma už jsem v Americe, ale trávím tam víc času. Do Česka se vracím maximálně na dva měsíce. Tamní styl života mi ale sedí, nemám si zatím vůbec na co stěžovat.“
