Patří ke klíčovým hráčům národního týmu. Tomáš Hamara hraje už na svém třetím juniorském mistrovství a na všech prošel do semifinále. Zkušenosti se snaží předávat v kabině spoluhráčům, kteří atmosféru turnaje ještě nezažili. „Beru to tak, že se snažím tým táhnout na ledě i mimo něj. Chci pomoct klukům, kteří jsou na prvním šampionátu,“ popisoval svou roli.
Česko oblétly záběry, jak vám gratulovala po čtvrtfinále maminka. To je asi krásný pocit, sdílet úspěch s nejbližšími?
„Bylo to naprosto úžasné. Splněný sen. Odešel jsem do zahraničí hodně mladý, takže rodiče mě moc často nevidí hrát naživo. Jsem rád, že to teď vyšlo aspoň s mámou. Táta trénuje, takže bohužel přijet nemohl. Ale jsme spolu v každodenním kontaktu.“
Stále vám radí?
„Bavíme se o zápasech a předává mi rady. Já totiž chci, aby mi radil. Rád se ho ptám na poznatky. Řešíme spolu detaily. A samozřejmě mi říká, abych hodně bruslil.“
Je to už váš třetí juniorský šampionát. Je těžké být lídrem?
„Beru to tak, že se snažím tým táhnout na ledě i mimo něj. Chci pomoct klukům, kteří jsou třeba na prvním mistrovství. A v důležitých momentech uvolnit atmosféru, protože i já jsem byl nervózní a starší kluci mi pomohli. Tak se to snažím předávat dál.“
Na všech MS jste se dostal do semifinále. Předáváte si vítěznou mentalitu?
„Věřím tomu. S kluky jsme se o tom bavili, jsme za to ohromně rádi a máme velké štěstí, že se nám třikrát za sebou podařilo dostat do semifinále. Doufám, že to vydrží, i když my už tady příští rok nebudeme.“
Je speciální, že se v semifinále utkáte opět se Švédskem?
„Tolik to neřešíme, ale samozřejmě to bude trochu speciální. My jsme chtěli vrátit finále Kanadě, teď budou chtít Švédové vrátit semifinále nám. Bude důležité, abychom to ustáli a porazili je znovu.“
Hrajete v OHL, kde jste byl v sezoně vyměněn z Kitcheneru do Brantfordu. Jak se to celé seběhlo?
„Už na konci minulé sezony nebyla situace úplně optimální. Moc to nefungovalo mezi mnou a trenérským štábem. Trenéři se vyměnili a situace se zlepšila, ale vytížení jsem pořád neměl takové, jaké bych potřeboval. Zkraje sezony jsme začali řešit možný trejd. Jednání trvalo dlouho, ale nakonec se povedlo. Jsem za to moc rád. V Brantfordu jsem spokojený, mám tam obrovské vytížení. Tohle jsem si moc přál.“
Je těžké z pozice hráče říct, že není v týmu spokojený?
„Nebyla to jednoduchá situace. Je vždycky těžké to řešit. Nejdřív jsem začal sám u sebe, co dělám špatně. Snažil jsem se komunikovat a ptát, abych to mohl zlepšit. Bohužel se to ale táhlo déle. Nakonec byl přesun jedinou možností.“
Hned vás nasadili do první obranné dvojice s Jorianem Donovanem, který je taky draftován Ottawou. Pomohlo to sebevědomí?
„Přesně tak. Úplně jiná pozice než v Kitcheneru. Mám spoustu minut. Hned se chodí na stadion úplně jinak.“
Musel jste si po přechodu do Brantfordu zvykat na nový styl?
„Je to hodně podobné. Všechny týmy hrají aktivně s téměř stejným systémem. Nějaké malé rozdíly jsou, ale nic velkého. Pár zápasů mi to trvalo, ale dostal jsem se do toho docela rychle.“
Je to nová organizace, která se přesunula z Hamiltonu. Našel si hokej ve městě fanoušky?
„Naštěstí ano. Máme sice malou halu, asi pro čtyři tisíce lidí. Aspoň se to ale hezky zaplní a atmosféra je skvělá. Ve městě jsou moc rádi, že tam jsme. Jsem moc spokojený.“
Brantford má stejného majitele jako Ottawa. Je to pro vás výhoda?
„Určitě to trochu v hlavě mám. Na druhou stranu se na to nesoustředím. Občas se na zápasy jezdí koukat. Je to hlavně super člověk, který za námi přišel i do kabiny a s každým si podal ruku. Jsme rádi, že je i majitelem týmu v juniorce a má mě pod dohledem.“
V čem vás kanadská juniorka nejvíc posunula?
„Myslím, že v mnoha ohledech. Je to jiný hokej než v Evropě. Méně času, víc soubojů, na tom jsem potřeboval zapracovat a hodně mi to pomohlo.“
Co rozhodlo, že jste se z Finska stěhoval do kanadské juniorky?
„Ottawa v tom měla slovo a chtěla, abych jim byl nablízku. Nebyl jsem proti. Samozřejmě ve Finsku jsem byl moc spokojený a bylo to super. V tu chvíli jsem tam chtěl zůstat ještě pár let, ale Ottawa mi doporučila odejít a já souhlasil, protože to je taky dobrá cesta.“
Je to vaše poslední sezona v juniorském hokeji. Co je důležité pro přechod do toho dospělého?
„Je dobrý, že už mám zkušenost se seniorským hokejem. Na druhou stranu to bude určitě velký krok, dostat se mladý do AHL. Budu ale makat a snažit se udělat do konce sezony ještě další kroky, abych měl co největší šanci.“
A na čem je potřeba zapracovat, abyste se podíval do NHL?
„Ještě to je spousta dřiny. Každý den se musím zlepšovat, zesílit a celkově se vyhrát. Obránci v NHL jsou hrozně zkušení a je těžké někomu vzít místo.
