Posazený Vrbata: Jsem soudný, zatím je to tady trápení
PŘÍMO ZE STOCKHOLMU | Se situací, do jaké se dostal, se pere jako správný profesionál. Radim Vrbata, který závěr utkání se Švýcary dokončil stejně jako třeba Tomáš Fleischmann na střídačce, uznává, že se mu na šampionátu zatím nedaří. Zkušený útočník z Phoenixu koučovo rozhodnutí chápe. „Nemám s tím problém, jsem dost soudný na to, abych věděl, kdy hraju dobře a kdy ne,“ tvrdil po úterním tréninku, který stejně jako většina mužstva absolvoval jen v posilovně.
Proč jste to tohle neřekl přímo po zápase se Švýcarskem a odmítl jste rozhovor?
„Nechtělo se mi mluvit hned v emocích po tom, co jsem šel z ledu… Ale nic se neděje, tahle situace potkala řadu hráčů, i lepších, přede mnou a stane se i mnoha po mně. Jsme tady součást týmu, hrají ti, co hrají dobře a my zatím dobře nehrajeme. To vědí všichni.“
Pochopil jste tedy, proč vás trenér posadil?
„Jo, měl tam kluky, kteří hráli líp. Byl to jeden zápas, jedeme dál, člověk na to nesmí myslet, je třeba se do dalšího zápasu připravit tak, aby byl lepší. Všichni jsme součást týmu, snažíme se hrát nejlíp, jak to jde. A když se nedostaneme do sestavy, budeme čekat, až naše šance zase přijde. Tenhle turnaj je tak krátký, že je třeba se podřídit tomu, jak trenér lajny seskládá. Jsme hráči, kam nás trenér postaví, tam budeme hrát.“
Přesto, jste zástupce kapitána, kouše se o to hůř, když vás kouč neposílá na led?
„Vždyť je to jeden zápas, opravdu na to takhle nekoukám. Áčko může mít kdokoliv jiný. Ale samozřejmě bych chtěl být lepší…“
Jde o to, že byste měl být jeden z lídrů a ze současné pozice se těžko usměrňují spoluhráči.
„To určitě. Na to, aby někdo něco usměrňoval, musí mít výkon a to já nemám. Sice si nemyslím, že jsem hráč, který by v kabině nějak moc mluvil, ani ve Phoenixu ani kdekoliv jinde, ale samozřejmě platí, že když chce někdo ostatní usměrňovat, musí nejdřív něco ukázat na ledě. A já to tam neukazuju, tak není moc co usměrňovat…“ (usměje se)
Už před zápasem se Švýcary jste si na video chtěl nechat sestříhat své chyby. Pomohlo to alespoň v něčem?
„Jo, podle mě jsme vstup do zápasu měli dobrý, pár střídání v útočném pásmu nám vyšlo. Ale pak se to změnilo a po deseti minutách k nám přišel Petr Tenkrát… Zatím je to hledání, z naší strany trápení. Víme, že nehrajeme dobře. Je třeba najít nějaký způsob, jak to zlepšit.“
Co jste z onoho videa sám poznal?
„Osobně si myslím, že všechno končí na útočné modré. Tam dojedeme bez puku, a když si ho nahodíme, už stojíme a na takhle velkém hráči je těžké ho pak získávat zpátky. V týmové hře to vidím jako největší problém. Musíme být s pukem lepší, víc si najíždět, dostávat puky dřív.“
Už jste si v kabině promluvili, jak plánoval kapitán Jiří Novotný?
„Jo, ale podle mě není problém mezi klukama v kabině, nikdo nemusí křičet. Sami víme, že nehrajeme dobře. Já osobně i celkově jako tým. Je nám jasné, že jsme se dostali do špatné pozice a musíme všichni zabrat. Nikdo nám nepomůže, je třeba vyhrávat, jestli chceme jít dál.“
Vyhovuje vám být pod tlakem? Vyždímete ze sebe pak víc?
„To je úplně jedno. Nikdo sem přece nejede s tím, že něco odklouže a za čtrnáct dní v klidu pojede domů, to bych se sem těch třináct hodin letu z Phoenixu netahal. To, že to zatím nejde, je věc druhá, ale určitě tu není nikdo, kdo by to tu chtěl jen odklouzat. Všichni chceme hrát dobře.“
Dokážete se oprostit od negativních myšlenek?
„Jo, na tohle je nejlepší průprava z NHL. Tam víte, že jakmile se začnete v něčem patlat, bude to potom horší dalších deset zápasů. Přijde i vhod, že teď máme dva dny pauzu. Trochu si odpočineme, od konce sezony vlastně byl jeden den jako druhý hektický. Přelet, aklimatizace… tyhle dva dny opravdu pomůžou.“
