Komňacký: Takový propad jsem nečekal, Baník je průměrný. Kde vidí chyby a paralely?
V neděli sledoval na vlastní oči Baník ve Zlíně, popovídal si i s majitelem klubu Václavem Brabcem. Ale radost z toho, co na stadionu viděl, neměl. „Neříká se mi to ochotně, ale Baník je v tomto okamžiku jen průměrné mužstvo,“ vypráví František Komňacký, třiasedmdesátiletý trenér ostravských mistrů z roku 2004.
Současná kritická situace mu připomíná tu jeho tehdejší. Po skvostné titulové sezoně nastal výprodej kádru, byť ne tak velký jako nyní. A právě po něm bylo kouči Františku Komňackému jasné, že Baník opouští elitní pozice.
Kdy jste si to poprvé sám pro sebe řekl?
„Už v průběhu přípravy jsme měli velká očekávání, jako šampioni jsme šli bojovat o Ligu mistrů. Chtěli jsme se prosadit, zvýraznit ještě víc. Měli jsme zkušené a důležité hráče jako třeba Radka Látala, ale přišla nepříjemnost v podobě odchodu dvou výrazných hráčů ze zadní řady. Odešel Laštůvka a Bolf z osy hřiště, což byl pro defenzivu problém. Snažili jsme se, hledali, přivedli i některé hráče do obrany i brány, ale takové dvě osobnosti jsme nenahradili. A víte, jak to je – vyhráváte, jen když jste pevní vzadu. Jak v lize, tak v pohárech. Dostali jsme velkou čočku na Leverkusenu (0:5) a na Middlesbrough (0:3). Tušil jsem to už předtím, ale po pár zápasech jsem se definitivně přesvědčil o tom, že mužstvo nemá sílu, aby bylo schopné zopakovat předchozí ročník.“
Může se trenér vůbec bránit nebo o tom s vedením jednat? Na jednu stranu musí být loajální k šéfům, na druhou stranu hraje i o sebe a taky občas přece musí po sportovním úseku šlapat.
„Tehdy klub vlastnili tenisté, ale já jsem pana Peteru a Vacka naživo v podstatě neviděl. Až při oslavách titulu. Tyhle záležitosti se řešily s Kahounem, ale ten zas neměl pravomoci, aby mohl říct, že se někdo neprodá nebo naopak že se za někoho dají miliony. Po odchodu Pavla Hadamczika tam sice přišel ještě Vláďa Krejčí jako sportovní ředitel, se kterým jsem si rozuměl, ale on i Kahoun měli svázané ruce. Nebyli jsme nikdy v rozepřích, akorát oni prostě nerozhodovali. Nevykašlali se na nic, snažili se, jezdilo se, přicházel Velkoborský s Königem, ale mužstvo si neudrželo úroveň.“
A tlak se zvyšoval...
„A víte proč? Mistr šel tehdy stejně jako teď rovnou do Ligy mistrů. To tady pak zase dvacet let nebylo. A vedení samozřejmě mělo vidinu obhájit titul a dostat třeba tři sta milionů, což mohly být tehdy třeba tři roční rozpočty. Vnitřně jsem cítil, že sen a cíl vedení je realitě dost vzdálený. Ani kádr nebyl
