Růžovi jsem hned řekl, že na mistrovství jedu, sdělil Hudler
Na trenéry národního týmu má trochu pech. Před čtyřmi roky Jiřího Hudlera nevzal na olympiádu Vladimír Růžička, letos zase Alois Hadamczik. Pokaždé kolem toho bylo mimořádné haló. „Pro mě to je pravěk. Zajímá mě budoucnost a do Minsku se strašně těším. Rád bych se s fanoušky vítal na Staromáku,“ říká v rozhovoru pro deník Sport 30letý útočník Calgary.
Trenér Růžička měl z vašeho přikývnutí pro turnaj v Minsku radost. Nebyl si zřejmě jistý, zda nabídku vezmete. Po Vancouveru 2010 jste mu připravil odplatu neúčastí na MS v Německu. Jak dlouho jste nyní přemýšlel?
„Asi minutu. A možná ani tolik ne. Rád si prodloužím sezonu. Hrozně se těším, že si znovu zahraju za nároďák pořádný český hokej a že se potkám s fajn klukama…“
Jak dlouho probíhal finální rozhovor s novým koučem reprezentace?
„Moc dlouho ne…. (usmíval se) Nebyl důvod se na čemkoli domlouvat. Pravda, nejdřív jsme se nemohli spojit, kvůli časovému posunu. Já byl na cestách s Calgary, a když jsem měl čas mluvit já, Růža asi zrovna spal. Pak jsem se mu jednou dovolal a sdělil mu, že se mnou může počítat. Že jsem připravený přijet a hrát.“
Řešili jste spolu minulost?
„Vůbec. Jsou to už čtyři roky, pro mě je to pravěk. Proč se v tom znovu hrabat? Vláďovi jsem řekl, že si V Kanadě vyřídím nutné věci a před Švédskými hrami nastoupím do tréninku s ostatními.“
Cítil jste na jeho hlasu, že by byl potěšený vaším přikývnutím?
„Tak ono už to bylo předjednané, Růža si volal s Pavlem Maršounem (agentem) a od něj věděl, že do Minsku rád pojedu. Chápu to tak, že nejspíš si předem zjišťoval, zda mám vůbec zájem.“
A měl jste ho opravdu okamžitě? Nevrátil jste se do minulých let ani na okamžik?
„Řeknu to takhle: Kariéra vám netrvá padesát let. Kdybych měl přemýšlet o všech blbostech a veškerých událostech z mého života, nikam bych se nedostal. Já si hrozně moc přeju zažít s nároďákem velký úspěch, pro sportovce je to jedna z nejvyšších met. Tak proč bych se v tom měl znovu vrtat? Nechci. Dívám se dopředu a jen na to, co mě čeká.“
Jak dlouho ve vás hnízdilo zklamání z olympijské nominace do Soči, v níž jste chyběl?
„Štvalo mě to, nebudu vám říkat něco jiného. Olympiáda probíhá jednou za čtyři roky, jedou na ni všichni nejlepší hráči a v tu dobu jsem dobrou formu myslím měl. Čas všechno vyléčí a já se s tím po nějaké době celkem vyrovnal. I tady platí, co jsem říkal před chvílí, musíte myslet dopředu a být pozitivní. Jiná věc je, až se za dvacet let ohlídnu zpátky. Asi mě přepadne trochu lítost, že jsem u toho s klukama nemohl být.“
Nejste naštvaný na bývalého trenéra?
„Když řeknu, že nejsem, nikdo mi neuvěří. A když povím, že jo, čemu tím pomůžu? Naštvaný jsem byl po nominaci, teď už je to pryč.“
Co se vám honilo hlavou po Růžičkově nástupu?
„Že v téhle chvíli je Růža správná volba. Psalo se o pár adeptech, ale kdovíjaký přehled o nich nemám. Každopádně nemám pochyb o tom, že u nás se pořád najde řada výborných trenérů. Vždycky jsme takové měli a nadále mít budeme.“
Stejně jako omluvené hráče z NHL pro MS. Co říkáte přívalu vrácených pozvánek?
„Nic říkat nemůžu, když jsem si tuhle roli zahrál před čtyřmi roky… (směje se) Ale vážně. Já na to mám naprosto jasný názor a spolu se mnou minimálně devadesát procent hráčů NHL. Ze Švédska, z Finska i z dalších zemí. Pokaždé to zkrátka nejde. Bavím se teď o tom, odmítnete-li mistrovství světa v případě, že jste po sezoně relativně zdravej, avšak nemáte třeba smlouvu.“
A svazová pojistka vše neřeší…
„Přesně. Nový imaginární kontrakt se samozřejmě dá pojistit, ale pojistka řeší jen následek, kterému se stůj co stůj chcete vyhnout. Často se stává, že kluky nechce pustit přímo klub, aby měl jistotu, že zůstanou zdraví. Je to logické, to NHL dává hráči práci a obživu. A po tak dlouhé sezoně jsou víceméně všichni hráči domlácení. Neznamená to, že když se někdo omluví, že není Čech a že nemá český srdíčko. Takové názory vůbec neberu. Nesouhlasím s nimi.“
Vidí to fanoušci příliš černobíle?
„Často ano. Ono stačí mít trochu natažené tříslo, klub vám šampionát nezakáže, jen vám ho nedoporučí, aby se zranění nezhoršilo, a vy jste přijel v pořádku v září do kempu. Některým hráčům třeba brání rodinné důvody, které jsou kolikrát vážné a nechtějí o nich mluvit do novin. A vůbec, ono je lepší, když se hráč férově omluví, než aby se na turnaji kvůli zdraví zbytečně trápil. Místo něj přeci může jet někdo jiný z Evropy, doma a i venku v Rusku či Finsku máme skvělé hráče.“
CELÝ ROZHOVOR SI PŘEČTĚTE V DNEŠNÍM DENÍKU SPORT
