Plusy a minusy Jágrovy hry: Dominance s (tolerovanými) výhradami
Má nejvíc bodů, nejvíc gólů. Soupeři jsou z něj paf a on udeří, když to tým potřebuje. Zároveň ale Jaromír Jágr na minském turnaji až příliš často fauluje v nikterak bezvýchodných situacích a ne vždycky si splní defenzivní úkoly, jak je třeba… Mužstvo si ovšem svého velikána cení i tak, neduhy se legendě tolerují. Číslo 68 své parťáky dostalo do čtvrtfinále, to je hlavní. Ostatně, podobně si vedl v roce 2010 a bylo z toho zlato.
+
Šajbu zabrosil Jágr
Argument, který ční nade vše. V týmovém bodování patří Jaromíru Jágrovi první místo (3+3), dělí se o něj s Ondřejem Němcem. Aniž by dostával přehnaně víc prostoru ve hře, dokáže si v pravý čas najít svou pozici a přispět důležitými, uklidňujícími, trefami. Stejně tak branky připravuje. „Dává klíčové nahrávky a góly, tuhle roli plní už strašně dlouho kdekoliv, kde hrál. V tomhle ohledu tu převádí svůj standard,“ kvituje kapitán Tomáš Rolinek. Šest z patnácti zásahů týmu nese Jágrův podpis.
+
Palba zn. 68
Jednadvacet střel. Víc než kterýkoliv jiný spoluhráč. Tahle bilance svědčí o tom, že Jaromír Jágr je i z pohledu faktů nejnebezpečnější z české sestavy. Když je na ledě, často se před soupeřovou brankou něco děje, všechno jeho snažení směřuje k jejímu ohrožení. „Proti Norům hrál Jarda výborně. Věděl, že jde do tuhého, a že pro tým musí udělat cokoliv. Kdyby měl spadnout po hubě, spadnul by,“ všiml si asistent trenéra Jaroslav Špaček.
+
Poklona, pane velikán
Kdykoliv s někým z cizinců mluvíte o českém mužstvu, zmíní Jágra. I sebezkušenější hráči respektují schopnosti 42leté legendy, pro naprostou většinu z nich byl během dospívání jedním ze vzorů. A už jen skutečnost, že ho v koutku mysli respektují víc než jiné, z nich dělá snadnější kořist. Třeba proto, že se k Jágrovi radši stáhnou ve dvou, čímž otevřou volný prostor. Nejednou se stalo, že když někomu z protihráčů utekl puk, bylo to zrovna v souboji s číslem 68.
–
Brání se v pěti
První gól od Dánů byl jednoznačně jeho, neměl pokrytého beka… „Myslel si, že máme puk na holi, proto odjel. Když viděl, co se stalo, vzal to na sebe,“ potěšila asistenta Jaroslava Špačka Jágrova sebereflexe. Šlo o nejkřiklavější příklad toho, že maestro si někdy vzadu uleví, aby měl víc sil směrem vpřed. „Víme, jak to je u takovýchto hráčů, do obrany to mívají horší. Oni ale všechno vynahrazují góly a nahrávkami. Neřešíte to, protože oni vám zase jindy hodně pomůžou,“ shrnul kapitán Tomáš Rolinek.
–
Nejde ukličkovat každého
Spousta situací jde i na vrub spoluhráčů, kteří na Jágra zírají a nejsou v pohybu, aby se mu nabídli na přihrávku. Přesto se stává, že si osmašedesátka ukousne až příliš velké sousto a při kličkování v útočném pásmu lacino přijde o puk. Rychlé protiútoky pak moc nestíhá. „Strašně chce. Někdy se mi ale zdá, že jde střídat strašně pomalu a chvíli hrajeme ve čtyřech. Myslím si, že tohle přeháněl,“ zmínil televizní expert a bývalý kouč Marek Sýkora po utkání s Nory.
–
Háčky jako v Naganu
Občas se celkem diví, ale zkrátka fauluje. Jak Jaromír Jágr po protivnících sahal hokejkou v době, kdy se to ještě smělo, tak občas ujede i nyní. Z týmu má nejvíc dvouminutových trestů, čtyři, ty navíc přicházejí v útočném pásmu a nejsou nezbytné. „Ať je to Jarda, nebo kdokoliv jiný, řekneme si, že v útočném pásmu faulovat nesmíme,“ pokýval Tomáš Rolinek. „Není to ale jen o něm, tohle si uvědomuje každý hráč, ani mu nemusí ostatní nic říkat.“
Více o reprezentaci před dnešním zápasem s Francií čtěte v úterním vydání deníku Sport!
