Přitom přišla první americká přesilovka a první gól. Nevloudily se pochybnosti?
„To jsme nechtěli, no… (usměje se) Ale zůstával jsem v klidu. Všichni už vědí, jaký jsem, že utkání prožívám. Mám svůj styl.“

Přesto by se řeklo, že Američané vám svou dotěrností museli lézt na nervy.
„Takhle se to hraje. Já se pak akorát můžu modlit, že rozhodčí to bude pískat. A je fakt, že tentokrát mi tam párkrát pomohl.“

No a ke konci to byly nervy…
„Jako prase. To budou zase další šedé vlasy. Musíme hrát šedesát minut, ne padesát osm, cheatovat (podvádět) na modré a chtít si dát gól navíc. To je pro mě absolutně neakceptovatelné.“

Viděl jste, jak vám proklouzl poslední americký gól?
„To je jedno. Oni tlačí šedesát minut, a proto jim tam spadne taková haluzka. To je přesně to, co říkám, že musíme být koncentrovaní za každé situace. Oni dají čtyři dva, bum čtyři tři a ještě tam měli i tyčku. Mohli jsme tam ještě teď špílovat a možná by se jely penalty.“

Ale místo toho hrajete o medaile. Co to s vámi dělá?
„Super. Super. Víc na to neřeknu, jsem hrozně unavený, dneska toho bylo dost.“

Viděl jste zákrok na Vladimíra Sobotku?
„Jasně. Hrozná prasárna. Nevím, čemu se divili. To je jasných pět minut. I kdyby šli dál, tak ten hráč si za takovou prasečinu nemůže zahrát. To byla normální poprava.“

Následná přesilovka zlomila zápas, souhlasíte?
„Jistě, to byl absolutně rozhodující okamžik zápasu. Hlavně to, jak do toho kluci vletěli. Růža nám celou dobu vytýkal, že při přesilovce nechodíme dostatečně před bránu, a najednou to vidíte: On udělá dvakrát rozklek, dvakrát mu to vypadlo a my to dorazili do prázdné brány. Takhle se hraje.“