Rozpačitě. Tak, jak končil včerejší zápas o bronz se Švédy (0:3), vypadalo v podstatě celé uplynulé mistrovství z českého pohledu. Reprezentanti podruhé za sebou finišovali bez medaile, byť sami vědí, že na ni měli. Proč ze sebe v Minsku nedokázali dostat víc? Tady jsou tři hlavní důvody toho, proč rozporuplné snažení skončilo tak nějak… nijak.
TĚŽKÁ NEVYROVNANOST
Svatba-pohřeb. Trefné zhodnocení české hry z úst kouče Vladimíra Růžičky během základní skupiny dostalo ještě větší význam v play off . Po nádherné veselce (byť s lehčí opicí) s USA přišly totiž dva trudné funusy, byť ten druhý aspoň celkem honosný. V Minsku nedokázal tým udržet nasazenou laťku ani po celá jednotlivá utkání, natož pak zápas od zápasu. „Zahráli jsme jenom s Amerikou. Dostávali jsme spoustu gólů, málo dávali… Jsem hodně naštvaný, zápasy nebyly dobré,“ věděl Tomáš Hertl , mladá hvězda, jejíž osobní výkony přesně kopírovaly vzestupy a pády celého mužstva. Ve čtvrtfinále byl úžasný, o víkendu pak už nevýrazný.
Vůbec, řada hráčů, kteří na turnaji zvládali předvést souboje plné energie, byli jindy podivně zabrždění, mdlí. Trenéři jim vytvořili správné podmínky, tepali je jen za vyloženě sportovní prohřešky, což je správné. Přesto chemie víc nefungovala než ano. „Chtěli jsme medaili urvat za každou cenu, stálo nás to spoustu sil a nemáme nic. Čtvrté místo je bez placky, ale zase jsme aspoň postoupili přes čtvrtfinále,“ shrnul kapitán Tomáš Rolinek .
ZADRBANÉ ŠANCE
Umějí to, ne že ne. Jít před brankoviště, domlátit puky. Vždyť proti Americe to ukázali a dali čtyři náramné góly. Objektivně vzato, ani se Švédy ve včerejší partii mnohdy tolik nechybělo, ale co z toho? Tlaku na soupeřova gólmana mělo přijít daleko víc, hlavně na startu utkání. „Není to smůla. A když hrajete dobře, tak to zase není štěstí. Nám v utkání o bronz zkrátka něco chybělo. Nebylo to úplně sto procent, ovšem výkon byl přece jen bojovný,“ pravil kapitán Tomáš Rolinek.
Ale opět: Takhle to vypadalo celý turnaj. Pár výtečných pasáží moderní ofenzivy se vystřídalo s klasickým honěním puku po mantinelech. „Je to hrozné… Dva zápasy v kuse nedáme ani gól, to je smutné. Saša Salák by se mohl přetrhnout, ale bez toho nejde vyhrát,“ věděl Tomáš Hertl . „Měli jsme dvě šance, abychom vyhráli medaili, v neděli to bylo lepší než s Finy, ale stejně jediný, kdo může mít pochvalu, je Saša. My útočníci se musíme stydět.“ Asi tak.
ZLOMOVÉ KIKSY
Ano, spousta chyb jde na vrub prokazatelné nezkušenosti českých beků. Hned šest z nich, tedy v podstatě celá defenzivní část mužstva, startovalo na šampionátu poprvé. I tak reprezentace schytala jednoduše až moc gólů po situacích, kdy někdo vyloženě udělal lacinou minelu. A nejen obránci. Ztráty v posledních fázích duelů jako s Dány a ve skupině se Švédy či málem fatální zkrat proti Spojeným státům ve čtvrtfinále, to byly jen nejvýraznější prvky těchto potíží.
„Někteří kluci do toho skočili po hlavě, bez mezinárodních zápasů šli rovnou na mistrovství světa. Měli jsme mladou obranu, ale na to, jak byla nezkušená, to kluci zvládli bravurně,“ hodnotil mazák Tomáš Rolinek . Ač gólman Alexander Salák zakončil turnaj podprůměrnou statistikou, byl to často on, kdo tým uchránil větších průšvihů. „Je to takové všelijaké, protože jsme moc zápasů nevyhráli, ale ten důležitý ve čtvrtfnále jsme zvládli. Ale celkově asi víme, že ty poslední zápasy z naší strany nebyly dobré…“ uzavřel kapitán.
