ČTYŘI úkoly před čtvrtfinále. Co musí Češi ještě vypilovat
Myslet víc na záda, rychleji dostávat puk z vlastní poloviny hřiště, nažhavit se hned na začátek. A už si konečně sladit role v jednotlivých formacích. Český tým si sice na domácím mistrovství světa po třech výhrách v řadě v předstihu zajistil čtvrtfinále, na vyladění hry ale zatím stále čeká. Na čem je i při dnešním závěrečném duelu ve skupině se Švýcary (20.15) třeba nejvíc pracovat?
Nelítat v obranném pásmu
V prostoru mezi vlastní brankou a modrou čarou nesmí nastat panika, každý musí přesně vědět, kde se zrovna nachází hra a jak pokrýt soupeřovy hráče v daný okamžik. Jakmile jeden dílek defenzivy vypadne mimo pozici, je potíž. Na tomhle se maká od začátku turnaje. „A už v našem pásmu tolik nelítáme, trošku jsme se zklidnili, jdeme do brzdy,“ pochvaluje si asistent Ondřej Weissmann.
„Přesto pořád nějakou tu chybu ještě vytvoříme. Stejně ale všechno vzniká v útočném pásmu, kde se nám tři útočníci dostávají pod kotouč a vznikají tak přečíslení.“ Chaos tedy stvoří rychlý sprint vzad za prchajícím protivníkem, pak se složitě rovná jeden podle druhého. „Musíme mít pořád nahoře třetího hráče, který hraje s bekama“ nabádá Weissmann.
Myslet vpřed, ne vzad
Žádné rozvláčné roztahování hry, poklidné rozvážení puku. Ne, trenéři chtějí vidět především od beků moderní, rychlý přechod vpřed. Jakmile mají kotouč, cpát ho bleskem na forvardy. „Dávejte to hned. Netahejte to dozadu. Ten puk musí lítat, ne se šourat,“ hulákal včera kouč Vladimír Růžička při tréninku.
„Pomalu otáčíme hru, pořád se vracíme s kotoučem za vlastní branku nebo do svého obranného pásma,“ pokýval pak asistent Ondřej Weissmann. „A ty přihrávky jsou opravdu pomalé, potřebujeme je prudší, rychlejší, aby hráči vepředu dostávali kotouče včas a měli prostor na nějaké rozhodnutí. Jakmile totiž jde pomalý kotouč, soupeřův obránce na útočníka startuje a on má málo času ho zpracovat, natož pak i něco vymyslet,“ vysvětlil.
Vyladit starty zápasů
Ač dusot směrem ze šatny na hřiště doprovází ryk našlapané arény, stejně jako by se čeští hokejisté vždycky probouzeli ještě podstatnou část první třetiny. Stává se tak v podstatě neustále. Švédové či Kanaďané lopotný rozjezd trestali zásadním náskokem, ve zbylých zápasech český tým taky inkasoval jako první nebo alespoň nezačal ideálně. Silné týmy by kousaly mnohem víc než Francie či Rakousko.
„Tohle je v hlavě každého z nás, v ničem jiném. Musíme si srovnat, že je třeba hned od prvního střídání začít hrát do těla, brzdit, nebýt v obloucích, nevypustit žádný puk. Pak se do toho všichni dostaneme. Když to uděláme první dvě střídání, bude to v pohodě,“ nabádá útočník Jiří Novotný, jeden z nejzkušenějších reprezentantů současného kádru.
Ustálit sestavu
V každém utkání se zatím hrálo v alespoň lehce pozměněném složení. Zatímco obranám stačilo lehké doladění rozložení původní sedmičky, v útocích trenéři míchají neustále. A jen dvě změny byly vynucené zdravotním stavem. I před dnešní partií se složení formací zase o stupeň doladilo k ideálu. Vedle Jágra tak bude na centru Novotný, Erat se vrací do první lajny.
„Vyzkoušíme další varianty. Zdálo se nám, že jak jsme to protočili v zápase s Německem, docela to fungovalo,“ všiml si asistent Ondřej Weissmann. „Kluci si vyrobili nějaké šance, navíc bylo záměrem, abychom fungovali líp dozadu. Je třeba, aby byly útoky vyvážené, aby to nebylo jen dopředu, ale i do obrany.“
