Tři sezony drží Radim Šimek extrémně vysokou výkonnostní linku. Žádné zboží na jedno použití, žádná kometka, která vyletí a zhasne. Pro Liberec byl klíčovým mužem defenzivy. Zase. Jenže to končí, má v kapse dohodu v NHL. Kde? Tajemství. „Nechte se překvapit,“ jen se usmíval. Říct to prý zatím nemůže. Jediným kazem na báječném příběhu probíhající sezony je tak zdraví, nejvíc ho trápila záda.
Těch zdravotních problémů bylo letos docela hodně. Jste před mistrovstvím světa fit?
„Bylo toho dost, ale všechno je v pohodě. Myslím, že jsem po loňské sezoně podcenil odpočinek. Strašně brzy jsem začal trénovat naplno, je to poučení do budoucna. Tohle už nikdy neudělám.“
V přípravě národního týmu je aktuálně 13 beků. Co s vámi taková tlačenice dělá?
„Je to velká výzva, dobrých obránců je tady dost. Hlavně záleží na tom, aby nároďák uhrál nějaký výsledek. Je jedno, jestli tam budu já, nebo se na mě nedostane, to je úplně vedlejší. Když u toho budu, dám do toho všechno. A když ne, budu klukům držet palce.“
Není to tak dlouho, kdy obrana byla velký problém, chyběli konstruktivní zadáci. Posunulo se to teď někam jinam?
„Myslím, že ano a je to dobře. Vím, jak se mluvilo o tom, jak u nás beci docházejí. Musíme asi pořád lépe s dětmi pracovat, aby nám rostl nový Tomáš Kaberle nebo Marek Židlický, nesmíme přestat.“
Třeba se za pár let bude i říkat, aby vyrostl nový Radim Šimek...
„Jo, tak to budu muset papat ještě hodně polívčičky, aby se tohle říkalo.“ (směje se)
Pomůže v něčem, že jedno mistrovství světa už máte za sebou?
„Dost, vím jak je to psychicky a fyzicky náročné.“
Takže byste se už za mistrovství světa nemusel tak zdrbat jako minulý rok? Ta vaše sebekritika docela upoutala...
„Vloni se mi povedla sezona, byl jsem namlsaný, finále a všechno kolem. Přijedete na mistrovství světa, tam úplně jiní hráči, koukáte na ně, nemůžete si najednou nic dovolit a trápí vás to. Tak jsem ze sebe byl trochu zklamanej. Ale když jsem se ohlédl zpátky, říkal si, co jsem od toho asi čekal. Byl jsem poprvé na mistrovství... Zkrátka to byly velké ambice. Teď ke všemu přistupuju s větší pokorou.“
Ale zase s většími zkušenostmi by hodně věcí mohlo jít snáz, ne?
„Doufám, jestli mě teda trenéři nakonec vezmou, tak snad to bude o něco lepší jak vloni. Ale kdybych ty poslední výkony aspoň zopakoval, byl bych spokojenej.“
O budoucím angažmá už máte jasno?
„Mám, ale nemůžu to teď komentovat.“
Takže NHL to je?
„Ano, zkusím to za mořem, ale nemůžu říkat konkrétně, o co jde. Mám radost, že se to povedlo a všechno se dotáhlo do konce. Tak se nechte překvapit, co to bude.“ (usměje se)
Kdy informace půjde ven?
„V Americe mohou podepisovat hráče až po mistrovství světa, ale musí se to stihnout do 15. června. Takže nějak v tomhle období.“
Před rodinou to taky tutláte, nebo ta ví?
„S přítelkyní a rodinou jsem to probíral, oni to musí vědět, taky se jich to týká.“
Ale jazyk musí držet za zuby...
„No, řekl jsem jim to. (směje se) Nevím, co by se stalo, kdybychom to pustili ven, ale zkrátka v Americe mají takové pravidlo, tak ho dodržuji.“
Na angličtině jste už začal makat?
„Učím se, ale kdo se učil tady v Česku, tak ví, jak je to těžký. Potřebujete skočit do vody v Americe, až tam opravdu poznáte, jak na tom jste. Tady si můžu žvatlat, co chci.“ (usměje se)
Michala Kempného jste se na začátky ptal?
„Volal jsem si už někdy v prosinci s Tomášem Hertlem, ptal se ho na angličtinu, říkal, že to taky neměl úplně stoprocentní. Ale já věřím, že ten klub, do kterého půjdu, mi pomůže.“
To trochu ale nahrává, že půjdete do San Jose, o kterém se mluví už docela dlouho...
„Ne, ne, ne. (usmívá se) Tomášovi jsem volal dřív, kdy jsem řešil jenom San Jose. Pak se ale ozvaly i jiné kluby.“
