Geny nezapře. V obličeji je Roman Horák mladší tátovi hodně podobný. Kariéry se ale liší. Junior to dotáhl do NHL. Senior zase nastoupil na třech světových šampionátech a má jeden bronz. „Pořád spolu dost o hokeji komunikujeme, dával mi nějaké rady,“ říká Roman Horák v rozhovoru pro iSport.cz. Na světovém šampionátu je teď se třemi góly nejlepším českým střelcem.
Ještě toho nemáte plné zuby, že se úspěšný táta vždycky připomíná?
„Ale ne, těší mě to, spíš mám i radost kvůli němu.“
Že se na něj nezapomnělo?
„Přesně, že lidi pořád vědí, co hrál a jaký byl hokejista. Jsem jenom rád, on byl skvělý hráč, můj velký vzor, jenom mě těší, když mě s ním srovnávají.“
Vždycky to tak bylo? Přeci jen když se klukovi třeba od deseti předhazuje, jaký je táta kabrňák, ať je jako on, nemusí to být vždycky příjemné...
„V Budějovicích hrál dlouho, to je fakt, ale já tam hrál jenom do juniorky a v tomhle věku se třeba novináři kolem mě nemotali, aby o tom někdo mluvil. Myslím, že to bylo v klidu.“
A hloupé kecy, že máte protekci, taky nikdy slyšet nebyly?
„Tohle už je horší, když se k vám něco podobného dostane. Sem tam něco bylo, ale že bych se kvůli tomu nějak vyloženě trápil, to ne. Snažil jsem se stejně si cestu razit sám.“
Pomohl v tom i váš odchod v 18 do zámořské juniorky?
„Určitě, tam se každý stará jenom o sebe, rozhodl jsem se jít ven, pomohlo mi to hokejově, taky mi to dalo dost do života. Naučil jsem se jazyk, oddělilo mě to od rodiny, najednou se musíte starat sami o sebe.“
V NHL jste nakonec odehrál 84 zápasů. Lákalo by vás se tam ještě někdy vrátit?
„Určitě, kdyby byla šance, zkusil bych to. V Podolsku mě čeká čtvrtá sezona, zatím se mi tam líbí, udělali jsme teď poprvé play off, jenže kluci, co tam byli z Evropy, odcházejí, zůstávám jen já, tak uvidíme, jak to bude vypadat. Ale kdyby se naskytla šance jít do Ameriky, nebál bych se toho.“
