Pořád z něj nevyprchalo zklamání z událostí květnové Paříže. Mistrovství světa skončilo pro český hokej neslavně, sedmým místem, tužby zněly jinak. Davidu Pastrňákovi přinesl šampionát i vlastní deziluzi. Hokej zbožňuje, ale potřebuje k němu radost, pozitivní emoce. Poté, co tým nepostoupil ze čtvrtfinále, toho bylo pomálu. Teď se z toho dostává. „V nároďáku potřebujeme mít čistou hlavu na hokej,“ vykládal iSportu 21 letý útočník Bostonu Bruins.
Nakolik se vám mistrovství světa pořád honí hlavou?
„Samozřejmě, že to v hlavě pořád mám. Zklamání z toho, že jsme neudělali semifinále, je stále cítit. Bohužel... Nevím, co k tomu znovu říct. Těžko se mi o tom mluví, nevím, co tam bylo špatně. Zkrátka to nevyšlo. A když to nevyjde, znamená to, že každý hráč mohl být lepší. Mohli jsme udělat lepší týmový výkon, každý z nás mohl být výraznější. Ale zase je škoda házet špínu na něco, co už nemůžete vrátit.“
Četl jste po šampionátu noviny, internet?
„Ne, že bych články k mistrovství vyloženě hledal, ale neminou vás, vidíte je. Noviny si přečtu každý den, jak v Americe, tak tady. Zapnu si internet a přečtu si to. I ten, kdo říká, že to nečte, tak ví, co se píše. Noviny čteme všichni.“
Lezete do diskuzí fanoušků pod články?
„Takoví jsme my, Češi. Pokud se nevyhraje, je to zklamání. Na jednu stranu je to naše mentalita, že pořád něco řešíme, na druhou stranu je to dobře, protože jsme hokejová země, dlouho se vyhrávalo, zažilo se Nagano, další tituly... Jsme zvyklí na medaile, ale teď se nám to bohužel pár let nepovedlo. Musíme doufat, že se to změní a vrátíme hokej tam, kde býval. Nebude to jednoduchý, musíme hlavně vychovat talenty.“
Podle nás je třeba pitvat každé vystoupení na mistrovství světa, ať už dopadne špatně, nebo i dobře. Když se vyhrávalo, zoufale chyběla analýza úspěchů a přišel tvrdý pád na zem.
„Já vím... Jenže já bych mnohem radši šel hrát hokej a nic dalšího neřešil. Já si myslím, že se to tu zbytečně nafukuje. Jedna věc je řešit výchovu dětí, to je zapotřebí, abychom tady disponovali talenty. Ale něco jiného je, když jsme s nároďákem na turnaji. Tam potřebujeme mít čistou hlavu na hokej. Jak kluci ze zlaté generace vyhrávali? Vzali brusle a jen šli hrát hokej. Užít si to. Mít u toho srandu. Vždycky se vám hraje nejlíp, když si to užíváte a v týmu je parta, než když hrajete kyselí a nedaří se... Přijde jedna chyba a najednou to vypadá, že je v hokeji všechno špatně.“
Žádáte víc klidu na práci během šampionátu?
„To snad ani ne...“
Tak větší důvěru?
„Ne, o to taky úplně nejde, fanoušci nás hnali dopředu, byli výborní. Já mluvím vyloženě o sobě. Pokaždé chci udělat co největší práci pro tým, ale zároveň si jdu hokej užít, protože mě baví. Kdyby mě nebavil, nehraju dobře.“
V Paříži se od vás předpokládalo víc gólů než jeden, jsou s vámi spojená obrovská očekávání. Ale kdo ví, třeba to budete mít jako Jágr, v reprezentaci se rozjel až někdy v šestadvaceti.
„Může být. Už jsem to zmínil, každý by chtěl být jako on. Taky mám sen vyhrát zlato na mistrovství, vyhrát ligu, všechny možné turnaje. Pocit z výhry je nepopsatelný.“
