Napřed zazářil, pak zhasnul. Po zranění v úvodním duelu se Slovenskem si Martin Nečas myslel, že je konec. Jenže se vrátil a ostatní už nepřestali vycházet z úžasu, co všechno si v devatenácti dovolí a co umí. Co říká o své premiérové účasti na světovém šampionátu? Je pravda, že mladíci starším hráčům vykali a jaká byla nálada v týmu? Kdo byl jeho vzorem a co si myslí o změnách ve vedení Caroliny, kam od příští sezony zamíří? Přečtěte si velký rozhovor pro Sport Magazín.
Při debutu na šampionátu dospělých v Dánsku patřil k nejlepším Čechům, dostal hodně prostoru. A oprávněně. Kolikrát ho byl plný led, dal tři góly, dva připravil. Na přesilovky chodil s hvězdnými posilami Pastrňákem a Krejčím, jeho velkým vzorem.
Jeden z jeho velkých okamžiků utkví na dlouho v paměti: vyrovnávací gól proti Slovensku. Dosud spíš nenápadný mladík rozpoutal 10 vteřin před koncem obrovskou euforii a v prodloužení ještě málem rozhodnul. Jenže přišel hlasitý náraz o mantinel. Příště proti Švédsku nenastoupil, po návratu však už jen rostl a rostl.
Když po čtvrtfinálové porážce v Herningu procházel kolem novinářů, v jeho výrazu se zračilo všechno, co tak těsná prohra v takhle důležitém zápase dokáže v člověku probudit. Naštvanost. Smutek. Rozčarování. Beznaděj. On sám se však stydět nemusel.
Když jste po vyřazení procházel mixzónou, tvářil jste se dost zachmuřile. Jak vám bylo na duši?
„Nebyl jsem v moc dobrém rozpoložení. Nehráli jsme špatný turnaj, šestkrát jsme vyhráli. A nakonec nic nemáme. Ve čtvrtfinále jsme nezvládli první třetinu, kdy jsme si nechali dát dva góly, hráli jsme ustrašeně a potom jsme dotahovali. Škoda že jsme ve třetí třetině nedali šance. Nějaké jsme měli…“
Vlažný start, to vás v turnaji nepotkalo poprvé a vždycky proti silným soupeřům. Ani jednou jste proti nim nevedli, čím to mohlo být?
„My jsme šli do každého zápasu s tím, že chceme vyhrát, že si nesmíme nechat utéct začátek. Těžko říct, proč ty vstupy nebyly úplně ideální, až potom se to zlepšovalo. Měli jsme mladý tým, myslím, že všichni si vedli dobře. Třeba mě hrozně překvapil
Libor Šulák
. Kluci jako on se výborně ukázali, on patřil ke klíčovým bekům. Pro nás všechny to byl dobrý turnaj, nebo ne turnaj, spíš zkušenost. Jenže všechno se odvíjí od čtvrtfinále. A bohužel, podle něj to skončilo neúspěchem.“
Vy sám jste dostal velký prostor a byl vidět, dokázal jste se prosadit, dal jste tři góly. Na druhou stranu vás zbrzdilo zranění. Jak jste byl spokojený po osobní stránce?
„Cítil jsem se docela dobře. Pan
Jandač
mě využíval docela dost, posílal mě na přesilovku, což bylo fajn. Snažil jsem se odvděčit, jak to šlo, nějakými góly a nahrávkami, snažil se co nejvíc pomoct. Na mistrovství světa jsem se moc těšil, považoval jsem to za čest. A hrozně jsem si turnaj užíval. Sešla se moc dobrá parta, bylo docela těžké se po vyřazení rozcházet, strávili jsme spolu celkem dlouhou dobu, něco spolu prožili. A bylo to tím smutnější, že jsme se nedostali dál.“
Byl to velký skok, když jste musel přepnout z extraligy na světovou úroveň?
„Rozdíl byl hlavně v rychlosti. Navíc na mistrovství světa jezdí hráči světové úrovně, takže jsou šikovnější, všechno zvládají líp, mají lepší hokejové myšlení. Proto jsou taky nejlepší. Tomu odpovídá úroveň hokeje. Na druhou stranu je vždycky dobré se měřit s těmi nejlepšími, člověku to hodně dá.“
Nesvazovala vás jako jiné nováčky zodpovědnost, kterou jste nejspíš cítil? Někomu i proto trvá, než si na takový hokej zvykne. Jak jste to zvládal vy?
„Už jsem hrál tyhle turnaje v juniorech, měl bych být trochu otrkaný. Ale bylo to zase něco jiného než dvacítky. Začátek byl určitě těžší. V první nebo druhé třetině úvodního zápasu se Slovenskem mi docela odskakoval puk, nebylo to ideální. Těžko hodnotit, ale myslím, že když člověk chce předvádět, co má a co by chtěl, musí se držet svojí hry a nenechat se ničím rozhodit. Musí si občas taky něco dovolit. Tohle se postupem času zlepšilo. Získal jsem taky zase jiné zkušenosti.“
A když se pak podaří dát gól, jako vám, když jste pár vteřin před koncem třetí části proti Slovákům vyrovnával, zlomí se to nebo přinejmenším pomůže?
„To jistě. Člověku hned vzroste sebevědomí. A hokej je hrozně moc o hlavě. Takže vždycky to pomůže.“
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit